Tomáš Halík a sliby Miloše Zemana
Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D. je profesorem Filozofické fakulty UK (přednáší filozofii a sociologii náboženství), prezidentem České křesťanské akademie, rektorem kostela Nejsvětějšího Salvátora a farářem pražské akademické farnosti. Byl mj. hostujícím profesorem na řadě prestižních zahraničních univerzit, napsal nejméně 25 knih, z nichž některé vyšly také v angličtině, němčině, polštině, italštině, francouzštině, španělštině, portugalštině, slovinštině, chorvatštině, ukrajinštině, maďarštině, nizozemštině, turečtině a čínštině.
Papež Jan Pavel II. ho jmenoval poradcem Papežské rady pro dialog s nevěřícími, Benedikt XVI. čestným papežským prelátem. Je členem Evropské akademie věd a umění a řady dalších institucí, obdržel řadu literárních i jiných cen doma i v zahraničí včetně Ceny kardinála Königa (2003) a Ceny Romano Guardiniho „za vynikající zásluhy o interpretaci naší doby“ (2010), Ceny za nejlepší teologickou knihu Evropy (2011), vysoce prestižní Templetonovy ceny za teologii (2014), je nositelem čestného titulu „Člověk smíření“ za zásluhy o křesťansko-židovský dialog (2011), Rytířského kříže řádu za zásluhy, uděleného prezidentem Polské republiky (2012), a čestného doktorátu Oxfordské university.
Jeho většinou velmi pěkná, promyšlená, myšlenkově bohatá, výborně podaná kázání pravidelně zcela zaplňují v neděli večer pražský kostel Nejsvětějšího Salvátora většinou mladými lidmi. Obzvláště mě těší, že se ve svých kázáních, mešních přímluvách i v četných veřejných vystoupeních velmi důrazně hlásí k slovům a činům papeže Františka, který jinak u mnohých církevních hodnostářů myslím není, mírně řečeno, příliš oblíben.
Tomáš Halík je prostě vynikající osobnost.
Rozladilo mě proto, když jsem v jinak pěkném velkém rozhovoru k jeho sedmdesátinám v příloze Orientace Lidových novin z 2.6.2017 spatřil následující slova:
“...myslím, že s pohrůžkou Miloše Zemana, že bude žít do devadesáti let, to dopadne podobně jako s jeho ostatními sliby...“.
To je zcela zemanovský „bonmot“ nehodný autorovy osobnosti. Vyjadřovat naději, že někdo zemře dříve, než by si sám přál, je minimálně nevkusné, zvláště pokud to říká kněz.
Ostatně asi ještě nevhodnější Halíkovy politické výroky přímo během kázání v kostele jsem zde již kritizoval v minulosti.
Inu, nikdo není dokonalý...
Papež Jan Pavel II. ho jmenoval poradcem Papežské rady pro dialog s nevěřícími, Benedikt XVI. čestným papežským prelátem. Je členem Evropské akademie věd a umění a řady dalších institucí, obdržel řadu literárních i jiných cen doma i v zahraničí včetně Ceny kardinála Königa (2003) a Ceny Romano Guardiniho „za vynikající zásluhy o interpretaci naší doby“ (2010), Ceny za nejlepší teologickou knihu Evropy (2011), vysoce prestižní Templetonovy ceny za teologii (2014), je nositelem čestného titulu „Člověk smíření“ za zásluhy o křesťansko-židovský dialog (2011), Rytířského kříže řádu za zásluhy, uděleného prezidentem Polské republiky (2012), a čestného doktorátu Oxfordské university.
Jeho většinou velmi pěkná, promyšlená, myšlenkově bohatá, výborně podaná kázání pravidelně zcela zaplňují v neděli večer pražský kostel Nejsvětějšího Salvátora většinou mladými lidmi. Obzvláště mě těší, že se ve svých kázáních, mešních přímluvách i v četných veřejných vystoupeních velmi důrazně hlásí k slovům a činům papeže Františka, který jinak u mnohých církevních hodnostářů myslím není, mírně řečeno, příliš oblíben.
Tomáš Halík je prostě vynikající osobnost.
Rozladilo mě proto, když jsem v jinak pěkném velkém rozhovoru k jeho sedmdesátinám v příloze Orientace Lidových novin z 2.6.2017 spatřil následující slova:
“...myslím, že s pohrůžkou Miloše Zemana, že bude žít do devadesáti let, to dopadne podobně jako s jeho ostatními sliby...“.
To je zcela zemanovský „bonmot“ nehodný autorovy osobnosti. Vyjadřovat naději, že někdo zemře dříve, než by si sám přál, je minimálně nevkusné, zvláště pokud to říká kněz.
Ostatně asi ještě nevhodnější Halíkovy politické výroky přímo během kázání v kostele jsem zde již kritizoval v minulosti.
Inu, nikdo není dokonalý...