Udivuje mě, že v současné předvolební kampani mnoho lidí zřejmě slyší na to, že Miloš Zeman je jakýmsi tribunem lidu, zastáncem těch chudších vrstev, resp. jak on sám to formuloval po svém zvolení před 5 lety „prezidentem dolních deseti milionů“ (tedy cca 95% občanů).

Nevšiml jsem si ale, že by se skutečně zasazoval o zájmy těchto lidí (hlavně těch třeba dolních dvou milionů), že by systematicky upozorňoval na jejich problémy a navrhoval, resp. prosazoval opatření, která by jim pomáhala. Nevšiml jsem si, že by se nějak angažoval pro řešení obřího problému sociálního bydlení, vyloučených lokalit, bezdomovců (70.000!), exekucí a dluhových pastí. Nijak výrazně se nevyjadřoval ani k ubohé výši minimální mzdy.
Všiml jsem si ale, že se opakovaně vyslovoval proti „zneužívání sociálních dávek“, což je klasická pravičácká mantra, jejíž realizace může snadno postihnout lidí (a např. i jejich dětí), kteří se dostali do těžké životní situace a neumějí se z ní dostat.

Nemělo by se zapomínat, že někdejší vláda Miloše Zemana schválila několik velmi problematických privatizačních projektů – asi nejkřiklavějším je případ OKD, ve kterém byl na úkor desetitisíců zaměstnanců velkoryse „obdarován“ Z. Bakala.

Pokud jde o zahraniční politiku - M.Z. odsouhlasil (jako tehdejší premiér) útok NATO proti Jugoslávii. Nevšiml jsem si, že by kdy kritizoval útok USA na Irák, který měl bez nadsázky katastrofální následky. Jako snad jediný vrcholný představitel demokratického státu nadšeně uvítal volební vítězství D. Trumpa. Trapné byly některé jeho projevy oddanosti čínským představitelům.

Je pozoruhodné, že „levicového“ Miloše Zemana podporuje nejen Václav Klaus, ale také konzervativní katoličtí hodnostáři…
Miloš Zeman naprosto demagogicky operuje „problémem migrantů a uprchlíků“, jako by to bylo něco, co naši zemi speciálně ohrožuje. Odporné je heslo na těch mnoha obřích plakátech („Stop imigrantům a Drahošovi“) podsouvající jeho nynějšímu volebnímu soupeři nějakou podporu přílivu imigrantů.

Nechápu, jak se někdo (a zvláště vrcholný politik) může chlubit tím, že „urazil všechny, které urazit mohl“, že není schopen se omluvit za chybu (imaginární Peroutkův článek) a že může ve veřejném vystoupení používat mimořádně vulgární slova.

Zdá se, že ta údajná Zemanova blízkost „obyčejným lidem“ se omezuje hlavně na okázalé předvádění záliby v bůčku, slivovici, cigaretách a vulgaritách, a podlézání hluboce zakořeněným xenofobním instinktům (bohužel velké) části tohoto národa.

Miloše Zemana jsem si od léta roku 1989 (viz jeho proslulý článek v Technickém magazínu) až do jeho odchodu na Vysočinu v roce 2002 vážil jako schopného, někdy i docela zábavného politika (už během 90. let se ale jasně projevovala jeho pomstychtivost a arogance vůči jiným).

Jeho zvolení do funkce prezidenta před pěti lety jsem si sice nepřál (podporoval jsem tehdy J. Dienstbiera a druhého kola voleb jsem se nezúčastnil), ale doufal jsem, že se v této funkci bude chovat rozumně, velkoryse a důstojně, že bude mírnit politické konflikty, že se vynasnaží vejít do dějin této země jako úctyhodný prezident. Pravý opak byl pravdou.
Pevně proto doufám, že na druhé období už zvolen nebude.

Jsem si naprosto jist, že u Jiřího Drahoše se žádného takového zklamání nemůžeme dočkat. Znám ho osobně již asi 15 let, mnohokrát jsem s ním jednal - vždy to bylo férové, kolegiální a konstruktivní. Velice jsem oceňoval jeho schopnost přijmout v diskusi i rozumné partnerovy názory a modifikovat své názory původní.
Moc bych si přál, abychom se mohli před ostatními národy pyšnit tím, že jsme zvolili za prezidenta významného vědce, člověka vysoce vzdělaného, slušného, kultivovaného, bez jakékoli "poskvrnky" z minulosti.

Kéž se tak za pár dní stane!

DRAHOŠ NA HRAD!!