Náš národ postihla strašná ztráta - zemřel zpěvák, který byl chloubou tohoto malého národa, kterého nám doslova celý svět záviděl. Nevím, jak či vůbec zda se národ s takovou drtivou ranou osudu dokáže vyrovnat.

Bohužel naši novináři nevěnují této události dostatečnou pozornost - vydání všech novin, tištěných i internetových, věnují této tragédii sotva polovinu svého stránkového rozsahu! A v televizi je to podobné...

Je neuvěřitelné, že vláda hodlá vyhlásit pouze jednodenní státní smutek v den pohřbu - je evidentní, že smutek by měl být nejméně třídenní a že v den pohřbu by mělo být vyhlášeno celostátní (placené) pracovní volno, aby se občané mohli pohřbu osobně zúčastnit.

Bohužel jsem doposud nezaznamenal ani poslaneckou iniciativu, která by výroční den úmrtí Karla Gotta stanovila v kalendáři přinejmenším významným dnem.

A pozval vůbec kardinál Duka papeže, aby odsloužil zádušní mši?

Ale ještě není pozdě, a proto doufám, že tento krátký článek bude podnětem k nápravě.