Před několika dny jsem tady uveřejnil poněkud sarkastický článek na téma nepřiměřeného mediálního poprasku kolem úmrtí Karla Gotta. Mezi tím pominula hlavní příčina mého psaní – zpěvák nebude mít, jak se původně usnesla vláda, pohřeb státní, ale přiměřenější pohřeb se státními poctami. Řada diskutujících pod mým článkem mi vytýkala, že můj sarkastický tón byl nevhodný a vůči zemřelému i jeho obdivovatelům urážlivý. Ačkoli jsem v tom textu neřekl ani slovo proti Karlu Gottovi, omlouvám se těm, kterých se přesto můj ironický text dotkl.

Rád bych k věci dodal několik vážnějších vět.

1) Když jsem zaznamenal jakousi petiční iniciativu za přejmenování pražského mezinárodního letiště na Letiště Karla Gotta, myslel jsem, že je to stejně ironický počin, jako můj článek. Kupodivu se ukázalo, že je to míněno zcela vážně a že za tím stojí poslanec Václav Klaus ml. – neuvěřitelné... Podotýkám, že mně se nelíbilo ani to přejmennování ruzyňského letiště na Letiště Václava Havla.

2) Myslím, že hysterické zbožnování kohokoli je symptomem nějaké společenské poruchy. Stejný a snad ještě silnější negativní pocit z takového mediálně vybičovaného humbuku jsem měl i po úmrtí Václava Havla.

3) Karel Gott nebyl mým oblíbeným zpěvákem – nikdy jsem si nekoupil žádnou jeho desku, a když zpíval v rádiu, většinou jsem přelaďoval jinam (podobně jako jsem přelaďoval třeba dechovku). Daleko raději jsem měl třeba Pavla Bobka, Marii Rottrovou, Evu Olmerovou, Hanu Hegerovou, Jiřího Suchého nebo i Waldemara Matušku. Přesto rád uznávám, že Gott byl opravdu ve svém oboru vynikající, představoval popovou světovou třídu a udělal "díru do světa" jako málokterý jiný Čech.
Jediné, co bych mu důrazně vytkl, byla jeho záliba v bizarních spikleneckých iluminátských teoriích (ale toho si asi všiml stejně jen málokdo...).

4) Zarmoutilo mě, když někteří v uplynulých dnech kritizovali nejen ono mediální přehánění, ale pustili se i do zpěváka kvůli jeho údajným morálním selháním v předlistopadovém období. Ano, na své vystoupení na památném antichartovém shromáždění umělců asi nemohl být pyšný, ale slova o tom, že byl „tváří normalizačního režimu“ jsou falešná. On prostě i tehdy dělal svoji práci nejlépe jak uměl – právě tak jako tisíce jiných umělců, vědců a intelektuálů a miliony prostých lidí. Karel Gott, stejně jako spousta dalších umělců, dělal ten chmurný „normalizační“ život mnoha lidem snesitelnějším, a podle mého názoru si s tehdejším režimem nijak nepřijatelně nezadal – jen byl prostě víc vidět.