Obřad v katedrále
Musím se přiznat, že původně jsem považoval plány na církevní pohřební obřad za Karla Gotta ve svatovítské katedrále za poněkud nevhodné (ostatně je to asi zřejmé z mého nedávného ironizujícího blogového článku).
Ale mýlil jsem se. Sledoval jsem dnes rozhlasový přenos z katedrály a musím říci, že obřad byl opravdu důstojný a krásný.
Myslím, že ti, kteří úmysl uspořádat tento obřad označili za „šílený a nevkusný nápad“, „blasfémii neonormalizačního režimu” a “pokus zatáhnout náboženské a církevní symboly do politiky zemanovsko-babišovského populismu” (viz např. zde) se zmýlili a měli by to uznat.
Jsem přinejmenším rád, že spousta lidí, kteří možná nikdy v životě nebyli v kostele a o křesťanství prakticky nic nevědí, si připomněli, že vůbec existuje křesťanská víra, katolická církev a krásná liturgie, a že církevní poslední rozloučení se zesnulým je mnohem důstojnější než civilní obřad. A že se s překvapením dozvěděli, že i jejich idol měl zjevně přinejmenším na sklonku svého života kladný vztah ke křesťanství a jeho hodnotám (bez ohledu na to, že kdysi se zřejmě hlásil spíše k buddhistické duchovní orientaci). Možná to aspoň některé z nich povede k zamyšlení a příklonu k víře?
Je mi líto, že počet věřících, a to zvláště těch, kteří se pravidelně účastní bohoslužeb, se v posledních několika desítkách let dramaticky snížil (z řady důvodů, do značné míry i vinou církví samotných). Doufám, že se tenhle trend zase někdy obrátí a pro většinu Evropanů bude opět samozřejmostí účast na nedělní mši. Třeba k tomu trochu přispěje i ten dnešní pohřeb…
Ale mýlil jsem se. Sledoval jsem dnes rozhlasový přenos z katedrály a musím říci, že obřad byl opravdu důstojný a krásný.
Myslím, že ti, kteří úmysl uspořádat tento obřad označili za „šílený a nevkusný nápad“, „blasfémii neonormalizačního režimu” a “pokus zatáhnout náboženské a církevní symboly do politiky zemanovsko-babišovského populismu” (viz např. zde) se zmýlili a měli by to uznat.
Jsem přinejmenším rád, že spousta lidí, kteří možná nikdy v životě nebyli v kostele a o křesťanství prakticky nic nevědí, si připomněli, že vůbec existuje křesťanská víra, katolická církev a krásná liturgie, a že církevní poslední rozloučení se zesnulým je mnohem důstojnější než civilní obřad. A že se s překvapením dozvěděli, že i jejich idol měl zjevně přinejmenším na sklonku svého života kladný vztah ke křesťanství a jeho hodnotám (bez ohledu na to, že kdysi se zřejmě hlásil spíše k buddhistické duchovní orientaci). Možná to aspoň některé z nich povede k zamyšlení a příklonu k víře?
Je mi líto, že počet věřících, a to zvláště těch, kteří se pravidelně účastní bohoslužeb, se v posledních několika desítkách let dramaticky snížil (z řady důvodů, do značné míry i vinou církví samotných). Doufám, že se tenhle trend zase někdy obrátí a pro většinu Evropanů bude opět samozřejmostí účast na nedělní mši. Třeba k tomu trochu přispěje i ten dnešní pohřeb…