Čím dál víc mě znepokojuje intenzivní kampaň kolem nejprve „informační“, posléze „hybridní“, a nyní již dokonce „světové“ války, jejímiž jsme prý svědky resp. účastníky.

S kým válčíme? Prý s Ruskem, které nás (= svobodný svět) zaplavuje lživými zprávami, pomocí kterých ovlivňuje výsledky voleb v nejrůznějších demokratických zemích včetně USA, vyvolává odpor proti EU, paniku a strach z imigrantů a teroristů, a připravuje si tak půdu pro naše podmanění.

Ta nynější hysterická protiruská kampaň, která z Ruska dělá jakousi "říši zla", srovnatelnou snad se stalinismem, mě hluboce znepokojuje. To je přece úplný nesmysl! Je přece očividné, že dnešní Rusko je něco úplně jiného, než někdejší SSSR. Těžko se lze vyhnout dojmu, že někteří politici a zvláště komentátoři jako by byli úplně natěšeni na nějaké silové řešení, které by vedlo k pokoření nebo snad zničení Ruska a la Irák.

Netřeba snad zdůrazňovat, jak jsou takové úvahy šílené…

Trvám na tom, že ačkoli v dnešním Rusku vládne značně autoritativní a i pro mě dosti problematický režim, je to určitě mnohem svobodnější země než bývalý SSSR – lidé mohou svobodně cestovat, legálně existuje opozice (slabá, ale asi hlavně vlastní vinou) i řada nezávislých médií, konají se pouliční protestní demonstrace. Jsem přesvědčen, že Vladimír Putin a jeho režim má zcela dobrovolnou podporu většiny Rusů a že výsledky voleb proto ani nepotřebuje falšovat. Mimochodem, všimli jste si, že před nedávnem se i v některých našich médiích objevily zprávy, že v řadě moskevských obvodů zvítězila v místních volbách opozice?

Jsem přesvědčen, že bychom (= „Západ“) měli dělat vše pro to, aby se naše vztahy s Ruskem co nejvíce zlepšily. V první řadě bych zrušil ty sankce, které ničemu dobrému neslouží a jsou spíše kontraproduktivní; ostatně – kde byly nějaké sankce za to, co jiní napáchali v Iráku, Sýrii, Libyi, Srbsku či Jemenu? Je přece mnohokrát ověřeno, že různé sankce, které by měly vynutit změnu politiky či dokonce režimu, prostě nefungují a v problematických sankcionovaných zemích jen posilují tamní režimy.

Vést z nějakých podivných důvodů jakousi studenou válku s Ruskem (a přitom mít spojenecké a přátelské vztahy s Tureckem, Saúdskou Arábií a podobnými děsnými režimy), je nesmyslné, nebezpečné a kontraproduktivní. Někdejší SSSR byl skutečně hrozivým protivníkem zejména proto, že se opíral o propracovanou ideologii se světovládnými ambicemi. Tu samozřejmě dnešní Rusko už dávno nemá; je to jen jedna z „normálních“ kapitalistických zemí s obvyklými více či méně oprávněnými regionálními (už ne globálními!) zájmy.

- - - - - - - - -

Nepochybuji, že existují více či méně propagandistická resp. dezinformační média (ruská, protiruská, americká, protiamerická, atd., atd…). Propaganda podporující zájmy různých států přece vždy existovala! Všichni si např. přece dobře pamatujeme onu lživou Bushovu a Blairovu propagandu o Saddámových zbraních hromadného ničení (i já jsem tomu tenkrát věřil...), která vedla k ospravedlnění vojenské akce, jejíž negativní důsledky bohužel předčily všechna očekávání!

Nemohu si pomoci, ale jako více či méně "dezinformační" mi připadá naprostá většina našich médií. Vždyť co jiného je to lajdácké nebo žádné citování a ověřování zdrojů, (záměrně) neobjektivní a předpojaté referování o složitém problému, atd., a především zamlčování „nevhodných“ informací a názorů? Většina zdejší "angažované" žurnalistiky, kdy se novinář nesnaží podat objektivní obraz o dané věci (např. dění v Sýrii, na Ukrajině, v Rusku), ale spíše propagovat svůj (nebo šéfredaktorem nebo vlastníkem média doporučený) předem vytvořený názor. Mimochodem - v této souvislosti si vzpomínám, že někdy v roce 1968 jakýsi komunistický funkcionář vytýkal tehdejším svobodomyslným novinářům, že upadají do bludu "buržoazního objektivismu" – měli by přece dávat aktivně přednost angažování za věc socialismu! Zdá se mi, že i mnozí dnešní "angažovaní novináři" mají podobný názor na "škodlivý objektivismus".

Před časem jsem v diskusi jednomu "angažovanému novináři" (pak dlouholetému senátorovi) vytýkal, že jeho psaní o Čečensku je neobjektivní a jednostranné, protože selektivně dává zaznít jen argumentům jedné strany, které „fandí“. On mi odpověděl, že je to tak v pořádku, protože on se skutečně snaží podpořit svůj (správný) názor, a já si klidně mohu přečíst v jiném médiu články od někoho, kdo bude podobně neobjektivně propagovat názory té druhé strany - toto je prý podstata svobodného tisku - snahy o vyváženost a objektivitu jsou bláhové).

Víte někdo o nějakém médiu, které by se opravdu poctivě snažilo o objektivitu? Zdá se mi, že už to není ani BBC, kterou poslouchám skoro denně. I tam jsem např. o dění v Sýrii nebo na východě Ukrajiny slyšel téměř výhradně jen názory té jedné „správné“ strany...

P.S.
Podotýkám, podobný názor na protiruskou hysterii jako já (resp. alespoň některé její aspekty) má třeba vydavatel Spieglu Augstein nebo význačný britský novinář).