Prezident Zeman má dokonce někdy pravdu…
S naprostou většinou toho, co president Zeman v posledních několika letech říká, nesouhlasím. Dnes ale nastala výjimka – to, co řekl ve Štrasburku o protiruských sankcích a anexi Krymu, považuji za rozumné a správné, i když je to bohužel v rozporu s oficiální zahraniční politikou české vlády i EU. Ale někdy je asi potřeba prostě říci, že “král je nahý”. V reálné politice je občas potřeba zachovat se pragmaticky.
Připojení Krymu k Rusku bylo určitě jasným porušením dohod z 90. let zaručujících územní celistvost Ukrajiny. Tyto dohody by ve správně fungujícím mezinárodním společenství nepochybně měly být bezvýhradně ctěny a jejich porušování trestáno. Ale cožpak lze něco takového věrohodně požadovat v době, kdy jiní mocní hráči světové politiky pošlapávali opakovaně mezinárodní právo daleko horším způsobem? (notoricky známé příklady snad netřeba připomínat…)
Nepochybuji o tom, že velká většina obyvatel Krymu se skutečně chtěla přimknout raději k Rusku, než zůstat součástí země, ve které byl proveden státní převrat, a vlády se zmocnila velmi pochybná garnitura. A hlavně – Krym skutečně historicky byl po velmi dlouhé období součástí Ruska (a to i toho sovětského); je přece opravdu trochu absurdní svatosvatě ctít svévolné rozhodnutí totalitního režimu z roku 1954 o předání Krymu Ukrajině? V této souvislosti se mi maně dere na jazyk oblíbené heslo „co bylo ukradeno, musí být vráceno“…
Ty sankce opravdu nikomu neprospívají; je absurdní si myslet, že Rusko na jejich základě kajícně Krym vrátí, včetně jejich životně důležité sevastopolské námořní základny. Ukrajinská vláda by určitě udělala nejlépe, kdyby poslechla Zemanovu radu a snažila se vymoci alespoň nějaké kompenzace. A podobně by nejlépe udělala, kdyby se nějak po dobrém dohodla s Ruskem podporovanými povstalci na východě.
Pragmaticky se mezinárodní společenství zachovalo mnohokrát i v minulosti – bylo např. de facto akceptováno obsazení severního Kypru Tureckem, dlouhodobě je tolerována okupace palestinských území Izraelem, bylo akceptováno násilné odtržení Kosova od Srbska, bez jakýchkoli sankcí proběhla spousta amerických vojenských intervencí (na rozdíl od nich byla anexe Krymu nekrvavá).
Takže – tentokrát prezidenta chválím!
Připojení Krymu k Rusku bylo určitě jasným porušením dohod z 90. let zaručujících územní celistvost Ukrajiny. Tyto dohody by ve správně fungujícím mezinárodním společenství nepochybně měly být bezvýhradně ctěny a jejich porušování trestáno. Ale cožpak lze něco takového věrohodně požadovat v době, kdy jiní mocní hráči světové politiky pošlapávali opakovaně mezinárodní právo daleko horším způsobem? (notoricky známé příklady snad netřeba připomínat…)
Nepochybuji o tom, že velká většina obyvatel Krymu se skutečně chtěla přimknout raději k Rusku, než zůstat součástí země, ve které byl proveden státní převrat, a vlády se zmocnila velmi pochybná garnitura. A hlavně – Krym skutečně historicky byl po velmi dlouhé období součástí Ruska (a to i toho sovětského); je přece opravdu trochu absurdní svatosvatě ctít svévolné rozhodnutí totalitního režimu z roku 1954 o předání Krymu Ukrajině? V této souvislosti se mi maně dere na jazyk oblíbené heslo „co bylo ukradeno, musí být vráceno“…
Ty sankce opravdu nikomu neprospívají; je absurdní si myslet, že Rusko na jejich základě kajícně Krym vrátí, včetně jejich životně důležité sevastopolské námořní základny. Ukrajinská vláda by určitě udělala nejlépe, kdyby poslechla Zemanovu radu a snažila se vymoci alespoň nějaké kompenzace. A podobně by nejlépe udělala, kdyby se nějak po dobrém dohodla s Ruskem podporovanými povstalci na východě.
Pragmaticky se mezinárodní společenství zachovalo mnohokrát i v minulosti – bylo např. de facto akceptováno obsazení severního Kypru Tureckem, dlouhodobě je tolerována okupace palestinských území Izraelem, bylo akceptováno násilné odtržení Kosova od Srbska, bez jakýchkoli sankcí proběhla spousta amerických vojenských intervencí (na rozdíl od nich byla anexe Krymu nekrvavá).
Takže – tentokrát prezidenta chválím!