Vladimír Just a slušní nebo profesně uznávaní lidé bez charakteru
Ve svém posledním blogovém článku si mě vzal do úst Prof. PhDr. Vladimír Just, CSc. z Katedry divadelní vědy Filozofické fakulty UK. Napsal:
"Na Havlových hrách mě odjakživa fascinovali nikoli vyslovení lumpové, tuneláři, ředitelé a tajemníci, ale právě lidé pod nimi, lidé „na hraně“. Původně - alespoň slovy – slušní nebo profesně uznávaní lidé bez charakteru, kteří alfa samcům typu Putin, Orbán, Babiš, Mečiar, Fico, Klaus nebo Zeman vůbec umožňují vládnout. To tito slušní, nikoli ti na trůně, tvoří skutečnou sílu a moc gaunerů. A vytvářejí jim přeochotně, v agrofertích mediálních farmách i jinde, jakési přijatelné bojové předpolí („Putin hovoří rozumně, velmi podobně jako západní politici“, imunolog Václav Hořejší v LN)."
Když jsem se teatrologa Vladimíra Justa optal, zda rozumím správně, že mě považuje za člověka bez charakteru, a co ho k takovému závěru vede, odpověděl mi:
“právě proto, že si Vás odborně vážím, a považuji Vás za člověka soudného, nemohu si vysvětlit Vaše omlouvání a přirovnávání vysokého funkcionáře KGB, člověka, který jako jediný ozbrojenými válečnými akcemi mění mezinárodně garantované hranice od Gruzie až k Ukrajině a Krymu (a nikdo, kdo nechce rozpoutat světovou válku, mu v tom nemůže zabránit), ergo nemohu si to Vaše přirovnání autokrata a světu nebezpečného diktátora k západním, jakkoli třeba problematickým, ale prokazatelně demokratickým politikům, nikterak vysvětlit jinak, než nějakou charakterovou, možná jsem měl napsat spíš etickou nebo snad emotivní slabostí?, rozumovou slabost jsem totiž u Vás vyloučil.” (mnou zvýrazněnou pasáž považoval pisatel v následující korespondenci za omluvu…)
Znepokojuje mě, že lidé jako V. Just nejsou schopni přijmout skutečnost, že jiní mají prostě názory odlišné od těch jejich, resp. od názorů prezentovaných většinou novinářů a komentátorů, že považují své názory za jedině a naprosto samozřejmě správné. Tito lidé se přitom považují za skutečné demokraty a kupodivu považují za své nezadatelné právo arogantně urážet ty, kteří s nimi nesouhlasí.
Nebudu zde znovu opakovat argumenty, které je nutno vzít v úvahu při posuzování konfliktů zmiňovaných výše V. Justem (učinil jsem tak v několika svých předchozích snadno dohledatelných novinových a blogových článcích), ani je srovnávat s mnohem ničivějšími konflikty vyvolanými resp. rozdmychávanými v posledních letech našimi spojenci. Nechápu, proč někoho může rozčílit názor, že “Putin hovoří rozumně, velmi podobně jako západní politici, a samozřejmě mnohem rozumněji než president Trump” (jak zněla celá formulace v mém článku).
Panu profesoru Justovi bych chtěl tímto navrhnout, aby nadále veřejně vystupoval slušně a s respektem k lidem s odlišnými názory. A chtěl bych mu připomenout, že jako “majitelé jediné pravdy” ostouzející jinak smýšlející vystupovali v dobách před rokem 1990 komunističtí novináři a komentátoři v čele s jakýmsi Jaroslavem Kojzarem…
"Na Havlových hrách mě odjakživa fascinovali nikoli vyslovení lumpové, tuneláři, ředitelé a tajemníci, ale právě lidé pod nimi, lidé „na hraně“. Původně - alespoň slovy – slušní nebo profesně uznávaní lidé bez charakteru, kteří alfa samcům typu Putin, Orbán, Babiš, Mečiar, Fico, Klaus nebo Zeman vůbec umožňují vládnout. To tito slušní, nikoli ti na trůně, tvoří skutečnou sílu a moc gaunerů. A vytvářejí jim přeochotně, v agrofertích mediálních farmách i jinde, jakési přijatelné bojové předpolí („Putin hovoří rozumně, velmi podobně jako západní politici“, imunolog Václav Hořejší v LN)."
Když jsem se teatrologa Vladimíra Justa optal, zda rozumím správně, že mě považuje za člověka bez charakteru, a co ho k takovému závěru vede, odpověděl mi:
“právě proto, že si Vás odborně vážím, a považuji Vás za člověka soudného, nemohu si vysvětlit Vaše omlouvání a přirovnávání vysokého funkcionáře KGB, člověka, který jako jediný ozbrojenými válečnými akcemi mění mezinárodně garantované hranice od Gruzie až k Ukrajině a Krymu (a nikdo, kdo nechce rozpoutat světovou válku, mu v tom nemůže zabránit), ergo nemohu si to Vaše přirovnání autokrata a světu nebezpečného diktátora k západním, jakkoli třeba problematickým, ale prokazatelně demokratickým politikům, nikterak vysvětlit jinak, než nějakou charakterovou, možná jsem měl napsat spíš etickou nebo snad emotivní slabostí?, rozumovou slabost jsem totiž u Vás vyloučil.” (mnou zvýrazněnou pasáž považoval pisatel v následující korespondenci za omluvu…)
Znepokojuje mě, že lidé jako V. Just nejsou schopni přijmout skutečnost, že jiní mají prostě názory odlišné od těch jejich, resp. od názorů prezentovaných většinou novinářů a komentátorů, že považují své názory za jedině a naprosto samozřejmě správné. Tito lidé se přitom považují za skutečné demokraty a kupodivu považují za své nezadatelné právo arogantně urážet ty, kteří s nimi nesouhlasí.
Nebudu zde znovu opakovat argumenty, které je nutno vzít v úvahu při posuzování konfliktů zmiňovaných výše V. Justem (učinil jsem tak v několika svých předchozích snadno dohledatelných novinových a blogových článcích), ani je srovnávat s mnohem ničivějšími konflikty vyvolanými resp. rozdmychávanými v posledních letech našimi spojenci. Nechápu, proč někoho může rozčílit názor, že “Putin hovoří rozumně, velmi podobně jako západní politici, a samozřejmě mnohem rozumněji než president Trump” (jak zněla celá formulace v mém článku).
Panu profesoru Justovi bych chtěl tímto navrhnout, aby nadále veřejně vystupoval slušně a s respektem k lidem s odlišnými názory. A chtěl bych mu připomenout, že jako “majitelé jediné pravdy” ostouzející jinak smýšlející vystupovali v dobách před rokem 1990 komunističtí novináři a komentátoři v čele s jakýmsi Jaroslavem Kojzarem…