Vánoce – krásné svátky křesťanské (nebo pohanské?)

22. 12. 2018 | 21:39
Přečteno 5851 krát
Vánoce jsem od nejútlejšího dětství chápal samozřejmě jako svátek Ježíšova narození. Můj tatínek byl radičním katolíkem venkovského typu a chození do kostela (a mé a bratrovo ministrování) považoval do značné míry i za výraz odporu proti komunistům.
Když nám ve škole říkali, že Vánoce jsou v podstatě oslavou slunovratu, kterou si křesťané jen přizpůsobili ke svým účelům, tatínek (a také pan farář, který nás vyučoval nepovinnému (resp. trpěnému) předmětu „náboženství“) to rozhořčeně odmítal jako jednu z mnoha komunistických špatností.

Později (někdy na střední škole) jsem ke svému údivu zjistil, že ačkoli odpradávna bylo bráno datum Vánoc jako samozřejmost, oslava Kristových narozenin skutečně nemá žádnou oporu v Písmu, a je jen jedním z mnoha „přílepků“ tzv. církevní tradice.
Slavení Vánoc jako Ježíšových narozenin bylo proto, stejně jako mnoho jiných prvků církevní tradice více či méně odmítáno jako „papeženství“ některými radikálnějšími protestanty. Ti ale postupně většinou jaksi „změkli“ a vzali Vánoce víceméně na milost; důslední jsou v jejich odmítání třeba Svědkové Jehovovi, kteří se snaží brát doslovně vše, co je v Bibli, a vyhýbat se všemu „falešnému“ navíc.

Pokud vím, v současnosti převládá i v církevních kruzích názor, že Vánoce jako svátek Ježíšova narození byly zavedeny skutečně proto, aby nahradily dřívější svátky slunovratu, resp. oficiální římský „svátek zrození nepřemožitelného slunce“, a že žádný věrohodný podklad nemají. Nicméně jiné prameny uvádějí, že křesťané spojovali datum 25. prosince s narozením Krista mnohem dříve než císař Aurelianus ustanovil na tento den onen římský svátek.

Moje dětské vnímání Vánoc a víry mělo ještě jeden aspekt – poměrně dlouho (myslím, že tak do druhé nebo dokonce třetí třídy...) jsem věřil, že dárky opravdu nosí Ježíšek, a toto jsem považoval i za jakousi velmi podstatnou součást křesťanství. Zdálo se mi zcela přirozené, že když existuje onen všemohoucí Bůh, ke kterému se každý večer modlím, který se neustále dívá, jestli nepácháme nějaké špatnosti, a který umí zařídit neuvěřitelné zázraky, tak přece není nic zvláštního, že umí i takovou maličkost, jako přečíst si naše přání a (pokud si to zasloužíme) přinést nám dárky. Ve škole jsem se hádal se spolužáky, kteří už tomu nevěřili a posmívali se mi; vysvětloval jsem si to tím, že v rodinách nevěřících prostě Ježíšek nechodí a musí ho nahrazovat rodiče...
Musím říci, že když jsem se dozvěděl pravý stav věcí, dost to se mnou otřáslo a začal jsem mít podezření, jestli nejsou podobně vymyšlené i ty ostatní věci – vševědoucí Bůh, zázraky, biblické příběhy, andělé, nebe a peklo.

*************************************

Myslím, že právě „otázka křesťanské podstaty Vánoc“ je skvělou ukázkou něčeho mnohem obecnějšího – totiž toho, co je v křesťanství opravdu podstatné, nakolik můžeme, resp. musíme doslovně věřit všemožným prvkům církevní tradice, ale i Bibli.
Spousta lidí se domnívá, že křesťanství stojí a padá s doslovným chápáním toho, co čteme v Bibli, s vírou v postupně nashromážděnou bohatou církevní tradici, s vírou v zázraky, s vírou v Boha jako jakéhosi neviditelného, otcovsky laskavého (ale někdy i trochu zlostného) „superRýbrcoula“ v zákulisí našeho světa, který do jeho běhu občas zasahuje zázraky, trestá, odměňuje, atd.
Prostě něco podobného, jako dětská víra v zázračného Ježíška nadělujícího dárky.

Takový způsob víry je (promiňte...) podle mého názoru naivní a prostoduchý a snadno se v něm ztratí to podstatné – upřímná víra ve smysluplný řád světa, v němž je Bůh neustále a všude bytostně přítomen jako to, co jej „udržuje v chodu“ tak, že směřuje (pomocí „zcela přirozeného“ vývoje) k nějakému úžasnému vyústění zcela přesahujícímu naši představivost (Teilhardův „bod Omega“….). To, že se věci v tomto světě dějí „samy od sebe“ není s tím v nijakém rozporu – právě to „samo od sebe“ je projevem toho, čemu říkáme Bůh.
Tuto víru můžeme tedy jednoduše ztotožnit se superpřikázáním „Milovat Boha z celého srdce“. Nejpodstatnější složkou takové víry je samozřejmě druhé superpřikázání „Milovat své bližní“.

Pro každého vážného zájemce o křesťanství vyvstávají ohledně biblických textů okamžitě dosti zásadní otázky – co je „historická pravda“ v dnešním pojetí a co „pouze“ literární prostředky, včetně určité „poctivé fabulace“. To bývá pro většinu „pravověrných“ tradičních křesťanů kámen úrazu. Zpravidla trvají na tom, že biblické příběhy se skutečně odehrály víceméně doslova tak jsou prezentovány – včetně nejrůznějších zázraků.

Je velmi zajímavé zeptat se různých věřících na to, co by pro jejich víru znamenalo, kdyby po výletu strojem času do biblických dob zjistili, že ony nejrůznější zázraky se vlastně v doslovné podobě nekonaly. Někteří bez váhání řeknou, že by to jejich vírou podstatně otřáslo, ale někteří (včetně některých duchovních, kterých jsem se na to zeptal), podobně jako já řeknou, že by s tím neměli vůbec žádný problém.

Já si myslím, že na „kronikářských“ kvalitách Bible dnes téměř vůbec nezáleží (přestože si lidé po dlouhá staletí mysleli něco jiného a spousta si jich to myslí dodnes). Oblíbeným Ježíšovým výrazovým prostředkem byla přece podobenství – tedy „vymyšlené“ příběhy, které se v doslovné podobě nikdy nestaly. A přece jsou velice „pravdivé“ a působivé.

Lze si tedy dobře představit, že i pisatelé evangelií použili po desítkách let podobnou metodu a „kronikářský“ záznam vylepšili, resp. do značné míry nahradili literárními prostředky, které bychom my dnešní racionalisté lehkovážně odsoudili jako fabulace.
Řekl bych, že se jedná o hluboké nedorozumění – evangelistům šlo prostě o co nejúčinnější vyjádření toho podstatného z Ježíšova poselství.

Před několika měsíci jsem v kostele slyšel skvělé kázání vycházející ze známého příběhu o tom, jak Ježíš nasytil pětitisícový zástup pěti chleby a dvěma rybami. Pro kazatele (katolického!) evidentně vůbec nebylo důležité, jestli se to tak prvoplánově „doopravdy stalo“, ale velmi podmanivě a přesvědčivě zdůrazňoval, co si z příběhu můžeme vzít symbolicky – musím říci, že mě to předtím nikdy nenapadlo… Při tom kázání (a dlouho po něm) jsem měl stejný pocit jako při četbě nějaké chytré a krásné knihy.

Myslím, že takto (ne-doslovně, ne-kronikářsky, jako podobenství) je potřeba chápat v evangeliích skoro všechno, včetně těch klíčových momentů na jejich konci. A totéž platí i o ostatních částech Bible.

Na biblické texty se prostě musíme dívat podobně jako na geniální umělecká díla a v žádném případě ne jako na „literaturu faktu“. Skvělý román nebo básnická sbírka s jejich veškerou fantazií, iracionalitou a paradoxy jsou přece v jistém smyslu také „pravdivější“ než suchý policejní protokol o nějaké události, ačkoli se třeba vůbec nic z toho, o čem se v nich mluví, reálně přesně nestalo, a je to především plodem autorovy fantazie.

Je samozřejmě zbytečné, ba dokonce škodlivé, jakkoli racionalisticky „odkouzlovat“ ty krásné, moudré, ale někdy i obtížně paradoxní biblické příběhy, ve kterých se působivě proplétá ta zcela realistická „kronikářská“ rovina s literární rovinou podobenství. V pohádkách přece také nezdůrazňujeme, že „žába přece nemluví“ (i když to my i ty děti dobře víme), a bereme si z nich něco mnohem důležitějšího.

Myslím, že takové ne-doslovné, ne-prvoplánové chápání evangelií a celé Bible je znakem určité „dospělejší“ fáze křesťanství. Zavrhování jeho podstaty pouze proto, že řada věcí tam je „pravdivá“ jen v literárním a ne doslovném slova smyslu, je stejně hloupé jako zapomínat na poučení o dobru a zlu v pohádkách proto, že draci a mluvící žáby neexistují.
A to o to víc, že poselství evangelia je přece jen trochu závažnější než poselství pohádek...

Myslím, že i pro racionalistu odkojeného moderní vědou je nakonec docela dobře možné nejen akceptovat, ale i mít upřímně rád všechny ty starobylé obřady, více či méně metaforické biblické příběhy a nejrůznější „nánosy“ církevní tradice – prostě jako pomocné „ornamenty“ okolo toho podstatného, tedy těch dvou výše uvedených „super-přikázání“. Ty ornamenty jsou někdy krásné, někdy naivně milé, jindy kýčovité nebo i trochu legrační, ale bez nich by to prostě nešlo – kdyby se to podstatné prezentovalo jen v té strohé, „holé“ podobě, bylo by to neživotné a pro lidi špatně stravitelné.

Existuje ovšem na druhé straně nebezpečí, že pod tou záplavou ornamentů už to podstatné jádro nespatříme a za podstatné budeme mylně považovat právě ty ornamenty.
Pro někoho je těch ornamentů (resp. drsněji řečeno balastu) neúnosně mnoho – pak je asi třeba tu neúnosnou část prostě vytěsnit, s nadhledem ignorovat (a doufat, že postupně, během dalších stovek let, vymizí z církve i oficiálně).

Pokusů o radikální reformy křesťanství spojených s odstraňováním „balastu“ bylo mnoho; je ale zajímavé, že dopadají pravidelně dost špatně a že zvláště ty opravdu hodně radikálně reformní církve a sekty bývají jaksi neduživé. Spíše bych tedy sázel na „staré a osvědčené“ církve, i přes jejich snad až přílišný konzervatismus.

Radostné a požehnané Vánoce!

********************************************
Poznámka:

Tento text jsem zde uveřejnil již přesně před deseti lety; snad se nebudete zlobit, že jej recykluji.

Na podobné téma jsem napsal ještě několik dalších článků:

Věda, náboženství, Darwin, evoluce – žádný problém!

Věda a náboženství – nepřátelství, lhostejná koexistence či plodné partnerství?

Věda a náboženství – možná i plodné partnerství?

Věda a náboženství – pokračování seriálu....

Evoluce, kreacionismus, ID...

Mají zvířata duši?

Fascinující velikonoční příběh Ježíše Nazaretského

Duše – nic než molekuly? Aneb – Tulák po hvězdách.

Židé, křesťané, muslimové a Ježíš.

Křesťanství – „vylhaná pravda“?

Může vědec chodit do kostela?



Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy