Před několika dny vzbudila rozruch zpráva, že v rámci kontroverzního (či spíše podle dnešních pravidel nezákonného) výzkumu se v Číně narodily dvě děti, jejichž genom byl pozměněn tak, aby byly odolné vůči infekci virem HIV (viz např. zde).

Proč je něco takového problematické?
V první řadě takovýto výzkum zcela odporuje existujícím pravidlům zakazujícím manipulovat s lidským genomem tak, aby se provedené změny přenášely i do potomků takto geneticky modifikovaných jedinců. Taková striktní pravidla platí samozřejmě i v Číně, která je dnes již nejen ekonomickou, ale i skutečnou vědeckou velmocí.

I kdyby taková závazná pravidla neexistovala, pro mnoho lidí (včetně mě) by to bylo problematické hlavně proto, že doposud víme velmi málo o potenciálních rizicích takovýchto experimentů s lidskými embryi. Existuje tedy značné riziko nějakých nepředvídaných nežádoucích komplikací. Většina odborníků proto něco takového považuje za nezodpovědné.

Bylo by samozřejmě tragické, kdyby výsledkem takového experiment bylo narození nějak poškozených dětí. Pokud by takové riziko bylo minimální (na základě nějakého předchozího důkladného výzkumu), tak bych žádné větší námitky neměl - výsledkem toho konkrétního čínského experimentu by měly být děti, kterým chybí funkční gen zvaný CCR5 nezbytný pro infekci lidských buněk virem HIV (produkt tohoto genu také podporuje růst některých nádorů); tato genová modifikace by byla pro potomky takových jedinců samozřejmě dědičná. V evropské populaci je asi 10% lidí, kteří mají ve svých buňkách nefunkční jednu ze dvou kopií tohoto genu, a asi jednomu procentu chybí funkční produkt tohoto genu úplně (jsou pro tento gen, jak se říká, homozygotní) a přitom jsou, jak se zdá, zcela zdraví. Zdá se tedy, že tento gen je pro fungování našich zdravých buněk celkem postradatelný.

Doposud se snahy o tzv. genovou terapii u vrozených geneticky podmíněných chorob omezovaly pouze na tělní buňky (např. krevní nebo svalové); pokud se genové úpravy provedou u velmi raných embryí, jsou geneticky modifikované i zárodečné buňky (vajíčka, spermie) příslušných dospělých jedinců a genetická modifikace se pak přenáší i na potomky.
Pro jiné lidi jsou ale jakékoli zásahy do lidského genomu přenosné do dalších generací z principu nepřijatelné. Argumentuje se hlavně tím, že akceptování takových metod by v budoucnu mohlo vést k eticky nepřijatelnému umělému „vylepšování“ vybraných lidí (kteří by si to mohli např. finančně dovolit), takže by byli vybaveni výrazně lepšími fyzickými či duševními vlastnostmi.

Musím říci, že já osobně bych neviděl nic nepřijatelného na genových terapiích vrozených chorob, a to i tehdy, pokud by takové opravy chybných genů byly přenosné na potomky – ovšem za předpokladu, že by takový postup nebyl o nic riskantnější, než třeba dnes běžně používané umělé oplodňování. Domnívám se, že by se zneužívání takových technik dalo zabránit přísnou legislativou omezující tyto postupy jen na nápravu medicínsky dobře definovaných genových defektů.

Je dobře známo, že některé náboženské konzervativní kruhy, měly a doposud mají pro mě těžko pochopitelné silné výhrady i proti umělému oplodňování vedoucímu k „dětem ze zkumavky“.

Je možné, že se v budoucnu budou rodit geneticky vylepšené, „designované“ děti na přání jejich rodičů?
Zatím se to jeví jako eticky nepřijatelné. Zdá se mi ale, že v budoucnu se to do určité míry může změnit – hlavně tak, aby se minimalizovalo utrpení způsobené vrozenými genetickými poruchami. Nemyslím, že se v dohledné budoucnosti dočkáme designování nějakých nepodstatných vlastností, jako je barva očí či tvar nosu. Bude ale jistě velké pokušení vylepšovat třeba geny zlepšující výkonnost imunitního systému nebo odolnost vůči chorobám stáří. Osobně bych proti něčemu takovému námitky asi neměl. Muselo by to ale být samozřejmě technicky dostatečně bezpečné (stoprocentně bezpečné samozřejmě ale není vůbec nic, co děláme a s čím se běžně setkáváme...).

Je nyní potřeba zpřísnit, nebo spíše uvolnit pravidla pro tento typ výzkumu?
Myslím, že současné regulace jsou více než dostatečné; já bych byl spíše pro nějakou rozumnou liberalizaci. Lidé budou nejspíše stejně zkoušet i to doposud „zakázané ovoce“, zvláště pokud to bude zaměřeno na odstranění genových defektů nebo jiné vylepšení zdraví.