Přijetí dalajlámy ministrem Hermanem vyvolalo řetězovou reakci, která vyústila až v pokus o jakýsi proto-majdan.

Osobně považuji dalajlámu Tändzina Gjamccho za jednu z nejsympatičtějších osobností dnešního světa. Sympatičtější je mi snad už jenom papež František.

Zajímavé je, že je mu blízký marxismus (nikoli stalinismus), že není tibetským separatistou (snaží se jen o autonomii Tibetu) a že je snad nejtolerantnějším náboženským představitelem.

To, že čínská vláda zarputile tvrdí, že dalajláma je nepřítelem ČLR a separatistou, mi připadá mírně řečeno nemoudré – asi tak podobně nemoudré, jako stanovisko ukrajinské vlády vůči požadavkům donbaských „lidových republik“ na federální autonomii.

Taková pochvalná slova už se bohužel nedají říci o většině našich „dalajlamistů“. Tito lidé jsou evidentně „dalajlámističtější než dalajláma“ – zdá se, že by byli nejraději, kdyby propukl nějaký ozbrojený „národně osvobozenecký“ zápas tibetského lidu proti čínským okupantům.

Myslím, že je potřeba připomenout, že:

- Všechny státy světa uznávají územní celistvost ČLR.

- Před čínskou okupací byl Tibet fatálně zaostalou, středověkou zemí, ve které existovalo nevolnictví (ba i otroctví) a brutální tresty – prostě teokratickou diktaturou.

- Tibet byl volně asociován s Čínou (resp. pod její nadvládou) již dávno před komunistickou okupací.

- Ačkoli je jistě pravda, že Čína se Tibetu zmocnila násilím, něco velmi podobného prováděly o několik desítek let dříve jiné mocnosti (USA, Rusko, Velká Británie, Francie, atd.).

- Pod čínskou nadvládou nepochybně došlo k velkému civilizačnímu pokroku a ke zvýšení životní úrovně. Na druhé straně je jistě pravda, že i bez čínské okupace by se s největší pravděpodobností samostatný Tibet modernizoval (s mnohem menšími obětmi) podobně jako třeba Nepál či Bhútán.

Vyvěšování tibetských vlajek jako podpora tibetského separatismu mi připadá naprosto nevhodné – je to úplně stejné, jako kdyby se vyvěšovaly třeba vlajky doněcké…

Na druhé straně mi stejně naprosto nevhodné a trapné přišlo ono prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů deklarující (zcela samozřejmé!!) stanovisko české vlády k územní celistvosti ČLR. U prezidenta bych se tomu nedivil, ale u těch třech ostatních (sociálních demokratů!) mi to připadá až neuvěřitelné.

A do třetice mi přišlo zcela nevhodné a nepochopitelné, že se ministr Herman setkal s dalajlámou – takové kontroverzní kroky by přece neměli ministři svévolně podnikat, ne? Půjde se snad příště nějaký ministr setkat s představitelem doněckých, katalánských, či korsických separatistů?

Jak to, že si premiér (mně osobně velmi sympatický) nezjedná ve vládě pořádek? Není pak divu, že jeden můj známý o něm mluví jako o „Slabingerovi“…