Před několika dny zde pan Tomáš Haas uveřejnil blogový článek s názvem “Je extremní islamismus opravdu islám?” Tvrdí v něm, že spousta mírumilovných veršů v Koránu je automaticky negována (“derogována”) jedním pozdějším:

„A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy ! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.“ (súra 9:5).

Pan Haas také píše:

“Málo kdo zná Islámskou zásadu "abrogace". ….. v obyčejné češtině to znamená, že platí zásada, že pozdější zákon, nebo příkaz, nejen platí, ale zneplatní ten předešlý.”
“…největší muslimští učenci všech dob říkají, že ty verše nemohu být z Koránu a víry odstraněny a jejch platnost je dána i tím, že jsou pozdější”…..” muslim je povinnen, tam kde je v situaci, kdy musí zvolit, dodržovat ten pozdější.”

A dochází k závěru:

“Islám vývojem projít nemůže, text je svatý, je neměnný a je povinností muslima podle něho žít a uplatňovat jej i dnes”.

Pan Haas si ovšem trochu protiřečí – na jednom místě říká:
“Jak daleko k tomu, co nazýváme extrémismem, chce muslim zajít, záleží na jeho povaze, inteligenci a osobních vlastnostech, ale Korán mu neklade meze, vždy se může na něj odvolat.”
Na jiných místech ovšem tvrdí to, co jsem citoval výše – že totiž muslim žádnou volbu nemá a MUSÍ se řídit tím hrozným nenávistným veršem z Koránu.

Pokud někdo zdůrazňuje problematické pasáže z Koránu vyzývající k násilí, neměl by zapomínat, že i ve Starém zákonu nacházíme spoustu takových pasáží (a la zásada „oko za oko, zub za zub“); dokonce i v Novém zákonu se najde několik málo pasáží, které byly některými vykládány jako ospravedlnění násilí v zájmu šíření víry. Tedy i zde můžeme parafrázovat pana Haase a říci, že „Jak daleko k tomu, co nazýváme extrémismem, chce křesťan nebo žid zajít, záleží na jeho povaze, inteligenci a osobních vlastnostech, ale Písmo mu neklade meze, vždy se může na ně odvolat.”

V diskusi pod Haasovým článkem zcela předvídatelně dominovaly příspěvky hysterických xenofobů dále rozvíjejících autorovy teze. Vavříny vítěze by si z této soutěže o příspěvek nejlépe naplňující skutkovou podstatu trestného činu podněcování nenávisti vůči skupině osob (§ 356 trestního zákoníku, hlava X) odnesla osoba vystupující pod nickem Damúza:

“Šíité se nemilosrdně vraždí se sunnity, povzbuzováni vysvětlováním svých imámů, že tak činí ve jménu Allaha. Jediné, na čem se společně shodnou je potřeba vyhlazení židů, křesťanů a vůbec všech nevěřících. Jen není jasné, která vítězná strana se tohoto posvátného úkolu ujme”

Je skutečně neuvěřitelné, jaké výroky je možno dnes veřejně prezentovat…
Člověk se přestává divit tomu, jak jen před několika desítkami let propadly celé národy antisemitismu – ty „důvody“ byly v určitém smyslu docela podobné, jaké jsou dnes uváděny proti jinému náboženství semitského původu, resp. jinému semitskému národu (smrtelné ohrožení naší civilizace, snaha o naše podrobení, nebezpečný cizorodý element…).

Jen pro pořádek – já bych byl principiálně spíše zastáncem onoho amerického principu absolutní svobody slova, podle kterého se „hate speech“ netrestá (trestají se jen činy). Ale u nás se evidentně používá „dvojí metr“ – nenávistné výroky jsou postihovány pouze tehdy, pokud jsou zaměřeny proti některým národům či náboženstvím; u jiných se to bez problémů toleruje.

Ale zpět k vlastnímu článku pana Haase:

Protože se mi jeho autoritativní tvrzení o povinné zásadě „abrogace“ v islámu zdálo podivné, zeptal jsem se na názor odborníka – islamologa a arabisty profesora Luboše Kropáčka; zde je jeho vyjádření:

**********************************************
Je skutečností, že již středověcí islámští teologové a právníci si uvdědomovali, že v Koránu je mnoho výroků, které si vzájemně protiřečí. Proto vypracovali teorii veršů násich (tj. smazávající) a mansúch (smazaný), tedy abrogace dřívějšího výroku pozdějším. Argumentovali, že Bůh má právo dělat a říkat cokoliv, tedy také právo zrušit, co řekl dříve. Určit, co je násich a co mansúch, mohou ovšem jen velmi kvalifikovaní právníci. Při hodnocení veršů se také vychází z okolností jejich zjevení: a tak mnozí rozumní islámští teologové ukazují, že některé verše nelze chápat jako obecně a vždy platné, ale pouze jako pokyn daný v určité konkrétní chvíli a situaci, zvláště jde o pokyny právního charakteru určené muslimské obci v Medíně. Nu a dnes někteří islámští radikálové/extrémisté/fanatici jsou schopni vyvozovat z toho, že radikální verše (nazývané “mečové") se vyskytují zvláště v 9. súře, která byla Muhammadovi údajně seslána už jako jedna z posledních, a že tedy všechny dřívější verše vlídné a mírumilovné tím ztrácejí validitu. Této extrémní interpretace se pak nadšeně chytají protiislámští fanatici, kterým jde o to islám démonizovat a třeba v ČR sbírat politické body a každopádně uspokojovat své vlastní frustrace obrazem nepřítele, který za všechno může. Mezi muslimy jsou ale spousty - ano, většina - těch, kdo dávají přednost interpretacím Koránu v duchu obecného ducha, že Bůh je milosrdný a slitovný a přeje si mír. Bojovnější verše mohou být - stejně jako činí Židé ve vztahu ke Starému zákonu - interpretovány v kontextu určité historické situace a nikoli jako trvalý závazný pokyn.
**********************************************

Závěrem bych zopakoval některé stále aktuální pasáže z mých dřívějších blogových článků na „muslimské téma“:

Myslím, že všichni rozumní křesťané i ateisté by se měli ze všech sil snažit podporovat umírněné muslimy (kterých je nepochybně velká většina) a nevhánět je hloupou a přemrštěnou „válkou proti teroru“ a nenávistnou propagandou do náručí extremistů.

Nám Evropanům se zdá, že islám nepřípustným způsobem omezuje rovnoprávnost žen. To je asi pravda v některých islámských zemích, ale kupodivu v jiných zemích, kde se praktikují umírněnější formy tohoto náboženství, byly ženy opakovaně i v nejvyšších státních funkcích. Asi bychom si měli také uvědomit, že ženy byly ještě poměrně nedávno výrazně diskriminovány i v téměř všech křesťanských zemích.

Myslím, že mnozí konzervativní muslimští duchovní jsou co do náboženského smýšlení na podobné úrovni jako někteří příliš horliví křesťané (např. mnozí američtí evangelikálové, kteří také věří dosti bizarním věcem) nebo židovští extremisté (např. zastánci ideje Velkého Izraele, kteří stabilně zasedají v izraelském parlamentu a někdy i ve vládě).

Za mimořádně důležité (alespoň pro sebe) považuji, že oficiální katolické stanovisko vůči muslimům je dnes značně vstřícné a v katechismu se doslova praví:
„Plán spásy se však vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahamovy, a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit.“

Je dobré si uvědomit, že i v evropských zemích, ve kterých měly rozhodující vliv resp. moc křesťanské církve, docházelo k obludným excesům. Tak např. v Irsku ještě téměř do poloviny 20. století na venkově rozhodovali často katoličtí kněží o tom, že svobodné matky, prostitutky a ženy znásilněné nebo obviněné z cizoložství byly potrestány doživotní internací v klášterech a jejich děti byly umístěny v sirotčincích. A ještě v 18. století se v Evropě upalovaly čarodějnice; poslední obětí španělské inkvizice byl učitel Cayetano Ripoli, který byl uškrcen ve Valencii v roce 1826 za údajnou výuku deismu.

Strašák islámu se některým lidem ze Západu určitě velice hodí jako ideální náhražka za někdejšího skutečně nebezpečného strašáka stalinisticko-maoistického komunismu. Tento nový strašák je velmi účinný hlavně proto, že silně působí na xenofobní instinkty velké části populace, přesně stejně, jako působil po celá staletí strašák židovský, včetně absurdních pověr a la Anežka Hrůzová. Samozřejmě, že velmi silně působí i nepopiratelný fakt existence islámského terorismu (který ale není příliš intenzivnější než některé jinak motivované terorismy 20. století).

Nutno připustit, že krásná slova o mírumilovnosti a tolerantnosti muslimů znějí trochu divně, když na druhé straně slyšíme, že v zemích, kde mají muslimští duchovní velký, nebo dokonce rozhodující vliv, jsou v platnosti zákony trestající odpadnutí od islámu smrtí, domnělé rouhání se trestá dlouholetým žalářem a praktikují se kruté tresty ukamenování nebo useknutí ruky.
Je jistě také pravda, že existuje řada muslimských duchovních, kteří násilí páchané ve jménu islámu neodsuzují, ale naopak schvalují a podněcují, a jeho pachatele označují jako „mučedníky“. Pokud takoví kazatelé působí ve svobodných evropských zemích, měli by být zákonnými prostředky umlčeni.

Jsem přesvědčen, že důležitým zdrojem toho islámského extremismu konzervativní wahabistický směr sunnitského islámu šířený po celém světě hlavně se Saúdské Arábie – paradoxně země, která je blízkým spojencem USA. Myslím, že tento nadmíru přátelský vztah k této zemi by měl být Západem zásadně revidován; mělo by se naopak učinit vše pro to, aby wahabističtí, resp. salafističtí kazatelé v západních zemích nedostávali prostor pro své působení a aby byli naopak všemožně podpořeni zastánci liberálnějších směrů.

V každém případě - zaplať Pánbůh, že ve většině rozvinutých zemí už náboženští představitelé nemají takovou moc, jakou by si asi někteří z nich přáli; určitě bych byl moc rád, kdyby k tomuto stavu co nejdříve dospěly i všechny islámské země.
Na druhé straně je jisté, že ztráta přiměřeného vlivu „dobrého“ náboženství má ve společnosti i velmi negativní důsledky...

************************************************************************
DODATEK 30.7.2015:

V diskusi pod mým článkem se objevil příspěvek nicku Damúza, ve kterém se uvádí:

"Neměla jsem na mysli VŠECHNY muslimy, ale ty IMÁMY, KTEŘÍ ÚČELOVĚ VYKLÁDAJÍ KORÁN."

Jsem věru rád, že Damúza ve skutečnosti zjevně sdílí i můj názor, že většina muslimů je mírumilovných a ony odsouzeníhodné postoje zaujímá jen menšina, zvláště fanatičtí imámové.
Pevně věřím, že podobně to vidí i všichni ti ostatní diskutéři, kteří se do mě v diskusi navážejí; možná, že i oni brzy přijdou s tak sympatickým prohlášením jako Damúza, kterou tímto srdečně zdravím!

*********************************************
Dodatek č. 2:

Damúza mi po přečtení mého myslím vstřícně laděného dodatku napsala:

"Váš názor nesdílím a nikterak z mého e-mailu neplyne. Za mírumilovné mohu označit jen ty muslimy, které osobně znám a znám i jejich názory. Protože jich je bohužel jen několik, nemohu je označit za většinu muslimů, jak požadujete."

Soudím, že tedy asi osobně zná hodně těch "zlých" muslimů resp. imámů; to by bylo polehčující okolností pro její paušalizující výroky o tom, že se muslimové všech směrů (nebo asoň jejich imámové) shodují na potřebě vyhlazení židů, křesťanů a vůbec všech nevěřících.

Přeji jí, aby v budoucnu udělala s imámy lepší osobní zkušenosti :-)