Fejk ňůs
Mezi nejfrekventovanější témata dnešní publicistiky a diskusí patří ony proslulé „fake news“, tedy falešné, lživé zprávy. Ty, jak se dozvídáme, významným způsobem negativně ovlivnily a zajisté ještě ovlivní výsledky voleb v řadě zemí, připravují půdu pro zničení samotného systému demokracie, atd. atd. Na obranu proti takovým škodlivým lživým informacím státy zakládají speciální instituce (které tak vhodně doplňují dávno existující instituce produkující různé propagandistické lži a polopravdy).
O tom, že prostředí internetu je skutečně neobyčejně příznivé pro šíření jak pravdivých, tak polopravdivých, ale i zcela lživých informací, jakož i všemožných názorů, nelze pochybovat.
Není mi ale jasné, kdo by měl rozhodovat o tom, co je pravdivé a co lživé (na toto téma od pradávna diskutovaly davy filosofů i hospodských mudrců; asi nejznámějším tazatelem o této věci je Pilát (samozřejmě ten novozákonní, ne ten mykolog)).
U některých věcí, zvláště vědeckého charakteru, je to jasné – je nepochybně pravda, že Země obíhá kolem Slunce, že atom uhlíku má šest protonů, že homeopatie funguje pouze na základě placebového efektu, že Austrálie je menší než Asie, atd., a že nepravdivé jsou výroky opačné.
Ale kdo rozhodne např. o tom, které z následujících výroků jsou (spíše) pravdivé a které zcela nebo téměř nepravdivé?
1) NATO je zásadně důležité pro zajištění naší bezpečnosti.
2) NATO je nebezpečným pozůstatkem studené války a mělo by být zrušeno.
3) Rusko je relativně mírumilovný stát, který nás nijak neohrožuje.
4) Rusko je nebezpečná, agresivní a pro nás velmi nebezpečná mocnost.
5) Miloš Zeman je zkušený a schopný politik s nezanedbatelnými vadami charakteru.
6) Miloš Zeman je nebezpečný psychopat.
7) Naše členství v EU je zásadně důležité pro naši budoucí prosperitu.
8) Pro naši budoucí prosperitu je zásadně důležité, abychom opustili EU.
9) Globální změna klimatu je zásadně ovlivněna spalováním fosilních paliv.
10) Spalováním fosilních paliv má na změny klimatu jen zanedbatelný vliv.
11) Angela Merkelová je obdivuhodným příkladem morální političky.
12) Angela Merkelová je trestuhodně nezodpovědnou političkou.
13) KSČM je nebezpečná antidemokratická strana.
14) KSČM je legitimní levicová politická strana.
15) Lustrační zákon je ostudou této země a měl být dávno zrušen.
16) Lustrační zákon je důležitý nástroj ochrany naší společnosti.
Já si sice například myslím, že v zásadě pravdivé jsou výroky č. 2, 3, 5, 7, 9, 11 a 14, 15, ale zdá se mi, že většina českých občanů (a diskutérů pod mým článkem) mnohé z těchto mých názorů nesdílí (rád bych se mýlil...).
Mám silný dojem, že většina našich politiků považuje na rozdíl ode mě za zcela samozřejmě pravdivé např. výroky č. 1, 4, 13 či 16, a že by možná měli dokonce chuť na jakési uzákonění takovýchto pravd a trestání zastánců pravdivosti výroků č. 2, 4, 14 či 15.
Nemohu si pomoci, ale napadá mě jediná metoda, jak rozhodovat o tom, které výroky tohoto typu jsou (do jaké míry) pravdivé či nepravdivé, a u kterých o tom nelze rozhodnout, neboť jsou to jen subjektivní názory:
Musela by se prostě ustavit nějaká Rada moudrých, složená z nezpochybnitelně čestných a skutečně moudrých lidí, která by rozhodovala podle podobných principů jako třeba Ústavní soud. Ostatně – tuto agendu by si mohl přibrat do popisu své práce třeba právě Ústavní soud, ne? Případně rozšířený o další jednu osobu – ze skromnosti nebudu říkat kterou...
O tom, že prostředí internetu je skutečně neobyčejně příznivé pro šíření jak pravdivých, tak polopravdivých, ale i zcela lživých informací, jakož i všemožných názorů, nelze pochybovat.
Není mi ale jasné, kdo by měl rozhodovat o tom, co je pravdivé a co lživé (na toto téma od pradávna diskutovaly davy filosofů i hospodských mudrců; asi nejznámějším tazatelem o této věci je Pilát (samozřejmě ten novozákonní, ne ten mykolog)).
U některých věcí, zvláště vědeckého charakteru, je to jasné – je nepochybně pravda, že Země obíhá kolem Slunce, že atom uhlíku má šest protonů, že homeopatie funguje pouze na základě placebového efektu, že Austrálie je menší než Asie, atd., a že nepravdivé jsou výroky opačné.
Ale kdo rozhodne např. o tom, které z následujících výroků jsou (spíše) pravdivé a které zcela nebo téměř nepravdivé?
1) NATO je zásadně důležité pro zajištění naší bezpečnosti.
2) NATO je nebezpečným pozůstatkem studené války a mělo by být zrušeno.
3) Rusko je relativně mírumilovný stát, který nás nijak neohrožuje.
4) Rusko je nebezpečná, agresivní a pro nás velmi nebezpečná mocnost.
5) Miloš Zeman je zkušený a schopný politik s nezanedbatelnými vadami charakteru.
6) Miloš Zeman je nebezpečný psychopat.
7) Naše členství v EU je zásadně důležité pro naši budoucí prosperitu.
8) Pro naši budoucí prosperitu je zásadně důležité, abychom opustili EU.
9) Globální změna klimatu je zásadně ovlivněna spalováním fosilních paliv.
10) Spalováním fosilních paliv má na změny klimatu jen zanedbatelný vliv.
11) Angela Merkelová je obdivuhodným příkladem morální političky.
12) Angela Merkelová je trestuhodně nezodpovědnou političkou.
13) KSČM je nebezpečná antidemokratická strana.
14) KSČM je legitimní levicová politická strana.
15) Lustrační zákon je ostudou této země a měl být dávno zrušen.
16) Lustrační zákon je důležitý nástroj ochrany naší společnosti.
Já si sice například myslím, že v zásadě pravdivé jsou výroky č. 2, 3, 5, 7, 9, 11 a 14, 15, ale zdá se mi, že většina českých občanů (a diskutérů pod mým článkem) mnohé z těchto mých názorů nesdílí (rád bych se mýlil...).
Mám silný dojem, že většina našich politiků považuje na rozdíl ode mě za zcela samozřejmě pravdivé např. výroky č. 1, 4, 13 či 16, a že by možná měli dokonce chuť na jakési uzákonění takovýchto pravd a trestání zastánců pravdivosti výroků č. 2, 4, 14 či 15.
Nemohu si pomoci, ale napadá mě jediná metoda, jak rozhodovat o tom, které výroky tohoto typu jsou (do jaké míry) pravdivé či nepravdivé, a u kterých o tom nelze rozhodnout, neboť jsou to jen subjektivní názory:
Musela by se prostě ustavit nějaká Rada moudrých, složená z nezpochybnitelně čestných a skutečně moudrých lidí, která by rozhodovala podle podobných principů jako třeba Ústavní soud. Ostatně – tuto agendu by si mohl přibrat do popisu své práce třeba právě Ústavní soud, ne? Případně rozšířený o další jednu osobu – ze skromnosti nebudu říkat kterou...