Média i veřejnost v celé Evropě nyní zcela pochopitelně věnují pozornost vraženým teroristickým skutků tří francouzských zločinců motivovaných jakýmsi zvráceným chápáním islámského náboženství.

******************************************************
“Středeční masakr v Paříži spáchali dva nebo tři vyšinutí jedinci. S islámem to nemá nic společného. Byli to prostě lidi, zločinci, šílenci. Jimi zastřelený policista byl člověk. Co to, proboha, je za obscénnost, když Novinky píší "Odpravili vlastního". CO PROBOHA MĚL TEN POLICISTA SPOLEČNÉHO S TĚMI ZLOČINCI?
Česká média propadají periodicky normalizačním hysterickým kampaním a zdá se, že se to neustále zhoršuje. Lidi pak reagují jako blázni.
Už opravdu patologickými psychickými postupy postižený pan Doležal navrhuje v Reflexu, že se islám musí zakázat. Dokonce i Michal Kroh se na Facebooku vyjádřil, že "muslimové si musejí udělat pořádek". Muslimové si, pane Krohu, nic dělat nemusejí, píšete - stejně jako všichni islamofobní hysterici v dnešní České republice, jako by se lidé dělili na kategorie - "My a Oni".
Znamená to tedy, protože jsem Čech, že nesu plnou odpovědnost za rozkradení československého státního majetku po roce 1989, protože ho rozkradli taky Češi a měli se mnou společnou národnost, takže to zakládá mou vinu?
Jsou katolíci vinni pedofilií katolických kněží, vražděním Irské republikánské armády v Severním Irsku a mučením, které páchala inkvizice? Podle dnešních českých mediálních "expertů" zjevně ano.
Jinak nechápu, kde se v českých médiích bere ta protiislámská zuřivost, když v Česku skoro žádní muslimové nežijí a žádní Češi žádné muslimy neznají. Že by to bylo právě proto?
V minulých dnech byla zveřejněna statistika, podle níž se rasistickyu vůči Romům projevují jen ti Češi, kteří nikdy nepřijdou s žádným Romem do osobního kontaktu. Češi, kteří s Romy do osobního kontaktu přijdou, se vůči Romům rasisticky nechovají. Že by to byl stejný syndrom?
Naštěstí, jako vždycky, nebude Česká republika ve věci muslimů či "zakazování islámu" nijak rozhodovat. Takže všechno je to jen bouře ve sklenici vody, kdy se zakomplexovaní jedinci, bez znalostí muslimů, bezdůvodně utvrzují jen sami pro sebe ve své nadřazenosti a civilizovanosti, aniž by si uvědomovali, že se chovají jako nejhorší a nejnesnášenlivější rasisté.
**************************************************
Ano, s tím vším velmi souhlasím.

Přece jen se ale vynořují některé důležité a do jisté míry znepokojivé otázky.

1) Je skutečně pravda, že to, co se teď stalo v Paříži, nebo předtím v New Zorku, Madridu či Londýně, nemá s islámem nic společného? Já myslím, že to má něco zásadně společného s tím, co bych já, ale asi i drtivá většina muslimů (alespoň těch evropských), označil za špatnou, zvrácenou interpretaci islámu. Podobně nelze říci, že středověké křížové výpravy, řádění inkvizice nebo boj církve proti některým vědeckým poznatkům ještě v celkem nedávné době nemá nic společného s křesťanstvím. Správná odpověď je, že to vše má zásadní spojitost se špatnou, zvrácenou interpretací křesťanství. A stejně tak nelze říci, že zločiny stalinismu nebo teroristů italských Rudých brigád nemají nic společného s ušlechtilými ideály socialistického hnutí – opět lze říci, že tyto zločiny byly důsledkem špatné, zvrácené interpretace těch ideálů. Problém ovšem je, že neexistuje žádné objektivní kritérium jak říci, která interpretace nějaké filosofie, ideologie či náboženství je ta „správná“. To je vždy do značné míry dáno společenskou situací konkrétního jedince, který se ztotožňuje s danou interpretací, jeho osobními zkušenostmi, vzděláním, vlivem jeho přátel, atd. Myslím, že v případě křesťanství, jehož zakladatel byl hlasatelem naprostého nenásilí, je potřeba opravdu značného úsilí, abychom se přesvědčili o správnosti násilí páchaného v jeho jménu. Zdá se mi, že v případě islámu je tomu přece jen trochu jinak, že v Koránu lze nalézt dost pasáží, které mohou být velmi snadno vykládány jako výzva k násilí na jiných lidech (totéž ovšem platí i o Tóře a Talmudu…).

2) Jan Čulík správně odsuzuje aplikaci principu jakési kolektivní viny. Trochu mi ale vrtá hlavou – co když v nějaké společnosti je něco „zlého“ (v našem dnešním pojetí) schvalováno a podporováno velkou většinou jejích příslušníků (např. likvidace Židů v nacistické společnosti, trest ukamenováním za některé zločiny nebo upírání základních práv ženám v některých muslimských společnostech)? Máme to akceptovat jako nezadatelné právo takové společnosti, nebo proti tomu máme vhodnými prostředky „bojovat“?

3) V tom nynějším francouzském případě hraje zásadní roli „svoboda slova“ – tedy konkrétně svoboda novinářů zesměšňovat např. osobnosti považované jinými občany za „posvátné“. Jan Čulík k tomu říká: „Aniž bych omlouval či toleroval vraždění, rád bych poukázal na to, že každá společnost má svá tabuová témata, která nezesměšňuje. Když naposledy vznikla kontroverze kolem dánského časopisu Jyllands-Posten, který otiskl karikatury proroka Mohammeda, otázali se v britské televizi šéfredaktora jednoho velkého německého deníku, zda by jeho list publikoval v Německu kreslené vtipy, které by si dělaly legraci z toho, jak jsou židi spalováni v krematoriích v koncentračních táborech. Odpovědí bylo šokované mlčení. Samozřejmě, že by v Německu žádné noviny takový kreslený vtip nevydaly. Různé kultury mají různá tabu.”
To je podle mého názoru docela závažná otázka; já osobně jako liberál nemám s neomezenou svobodou vyjadřování žádný problém (samozřejmě, že některé věci považuji za odporné, stupidní a nechutné, a jsem připraven proti jejich publikování protestovat, ale nikoli ve jménu boje proti nim páchat násilí). Ale nemohu ignorovat, že je skutečně na pováženou, jestli i ze zcela pragmatických důvodů by ta svoboda slova neměla mít nějaké hranice (pokud těžce uráží někoho jiného).

4) Konečně se opět vynořuje otázka, co je příčinou toho bezpochyby výrazně narůstajícího teroristického násilí páchaného ve jménu fanatické, zvrácené, násilnické interpretace islámu. Značný díl padá zjevně na vrub neschopnosti bohatých západoevropských společností zabránit sociálnímu vyloučení a frustraci potomků muslimských přistěhovalců. Jsem přesvědčen, že ještě více je to důsledek arogantní, agresivní, krátkozraké, doslova stupidní a kontraproduktivní politiky Západu vůči řadě islámských zemí. Ať už je to mnohaletá bezvýhradná podpora Izraele vůči Palestincům, nebo naprosto zpackané zásahy v Afghánistánu či Iráku vedené mj. neobyčejně „křesťanskou“ zásadou „vy jste nám zabili 10 našich nevinných, my vám zabijeme 100 vašich“. Je těžké se ubránit dojmu, že to snad ani není nějaký politický nezdar, ale naopak cosi pro některé kruhy v USA (samozřejmě onen pověstný vojensko-průmyslový komplex) docela přijatelného či dokonce žádoucího po ztrátě resp. zásadním oslabení onoho hrozivého protivníka z dob studené války.
Jak bychom se asi chovali, kdyby nad Evropou či USA létaly třeba afghánské či jemenské drony a bombardovaly cíle, ve kterých by mohli být ti, které oni považuji za nebezpečné nepřátele? A přece toto se děje zcela běžně v onom opačném uspořádání – a při těchto „chirurgických“ operacích hynou ročně stovky nevinných civilistů, kteří byli „v nesprávnou dobu na nesprávném místě“; zprávičky o tom se objevují kdesi na třetí stránce našich novin. Nebyli bychom i my rozzuřeni, kdyby nám nějaký takovýto útok zabil naše děti nebo přátele, nebo třeba i jen nám osobně neznámé spoluobčany či souvěrce? Nevedlo by to i některé z nás k jakési fanatické pomstychtivosti?

Co s tím, jak se s touhle stále horší situací svět vyrovná? Zdá se mi, že se to všechno už nějak příliš „rozjelo“ a že se to asi těžko zastaví. Povrchně ta situace vypadá podobně jako v době působení těch italských Rudých brigád a německé Frakce rudé armády v 70. letech, ale tohle je asi něco mnohem horšího a nebezpečnějšího. Vidím to dost pesimisticky. Kéž bych se mýlil…