Nekupujte čínské telefony!
Mám čím dál horší pocit z dění ve světě – opravdu to vypadá, že se schyluje k nějaké válečné katastrofě.
Martin Fendrych a jemu podobní píší obden o „informační válce“ s Ruskem; jeden z těchto bojovníků nedávno v televizní debatě utrousil cosi v tom smyslu, že v rámci této „války“ bychom měli začít uvažovat o omezení svobody slova. Mám neodbytný pocit, jako by se tito lidé už těšili na válku opravdovou...
Teď už jsme dokonce několikrát denně varováni i před čínskou elektronikou. Před chvílí jsem viděl v televizi, jak redaktorka položila jakémusi bezpečnostnímu expertovi dotaz, jak by komentoval vyjádření firmy Huawei, že za 30 let její existence se nevyskytl žádný bezpečnostní problém s jejich produkty. Expert mluvil sice asi dvě minuty, ale neřekl v podstatě nic s odkazem na tajný charakter informací o těchto záležitostech; obecně říkal, že by nám mohlo hrozit vypnutí provozu vodáren, nemocnic a elektráren. Takže my se skutečně obáváme nějakého konfliktu s Čínou, během kterého nám tento nový nepřítel chystá vypínat kde co???
Uklidňuje mě jen to, že jsme členskou zemí NATO - tato organizace má přece hned v prvním článku smlouvy slova o tom, že „smluvní strany se zavazují urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly”! A jak dobře víme, tyto zásady tato organizace odjakživa neochvějně dodržuje!
Teď ale vážně – výrazy jako „informační válka“ by se mělo šetřit jako šafránem. Je totiž zřejmé, že pokud si na přítomnost jakékoli obrazně míněné „války“ v našem prostředí postupně zvykneme, bude posléze pro někoho snazší přesvědčit nás i o potřebě té skutečné války. „Skvělým“ příkladem je dnešní situace na Ukrajině, a to jak na té straně dobrodružných separatistů, tak na straně vládní (která se projevuje úplně stejně nezodpovědně a dobrodružně).
P.S.
Když jsem tenhle text dopisoval, na dvě vteřiny mi zčernal monitor (nepochybně vyrobený v Číně). Už jsem asi opravdu paranoidní...
Martin Fendrych a jemu podobní píší obden o „informační válce“ s Ruskem; jeden z těchto bojovníků nedávno v televizní debatě utrousil cosi v tom smyslu, že v rámci této „války“ bychom měli začít uvažovat o omezení svobody slova. Mám neodbytný pocit, jako by se tito lidé už těšili na válku opravdovou...
Teď už jsme dokonce několikrát denně varováni i před čínskou elektronikou. Před chvílí jsem viděl v televizi, jak redaktorka položila jakémusi bezpečnostnímu expertovi dotaz, jak by komentoval vyjádření firmy Huawei, že za 30 let její existence se nevyskytl žádný bezpečnostní problém s jejich produkty. Expert mluvil sice asi dvě minuty, ale neřekl v podstatě nic s odkazem na tajný charakter informací o těchto záležitostech; obecně říkal, že by nám mohlo hrozit vypnutí provozu vodáren, nemocnic a elektráren. Takže my se skutečně obáváme nějakého konfliktu s Čínou, během kterého nám tento nový nepřítel chystá vypínat kde co???
Uklidňuje mě jen to, že jsme členskou zemí NATO - tato organizace má přece hned v prvním článku smlouvy slova o tom, že „smluvní strany se zavazují urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly”! A jak dobře víme, tyto zásady tato organizace odjakživa neochvějně dodržuje!
Teď ale vážně – výrazy jako „informační válka“ by se mělo šetřit jako šafránem. Je totiž zřejmé, že pokud si na přítomnost jakékoli obrazně míněné „války“ v našem prostředí postupně zvykneme, bude posléze pro někoho snazší přesvědčit nás i o potřebě té skutečné války. „Skvělým“ příkladem je dnešní situace na Ukrajině, a to jak na té straně dobrodružných separatistů, tak na straně vládní (která se projevuje úplně stejně nezodpovědně a dobrodružně).
P.S.
Když jsem tenhle text dopisoval, na dvě vteřiny mi zčernal monitor (nepochybně vyrobený v Číně). Už jsem asi opravdu paranoidní...