Všiml jsem si otevřeného dopisu, jehož signatáři kritizují vyjádření rektora UK Tomáše Zimy k tomu, co se dělo 17. listopadu na Albertově při oslavách 25. výročí začátku konce komunistického režimu.

Rektor v kritizovaném tiskovém prohlášení m.j. říká: “Hlasité protesty některých účastníků narušily nejen projevy vystupujících, ale i hudební vystoupení univerzitního sboru. Hvízdot ozývající se při zpěvu studentské hymny považuji za neúctu a pošlapání památky těch, kdo stáli na Albertově v roce 1939 a 1989“.

Jsem konsternován, že signatáři protestního otevřeného dopisu nechápou, že rektor má evidentně pravdu. Bagatelizovat to, k čemu došlo, slovy o “pár jednotlivcích, kteří dali průchod svému hněvu vrhem vajec”, je pro mě prostě nepřijatelné. Nechápu, jak slušní lidé mohou schvalovat ohlušující pískot a řev při vystoupení rektora a několika hostů, i při vystoupení pěveckého sboru; považuji ostatně za pravděpodobné, že i mnozí signatáři byli mezi těmi, kteří pískali...

Samozřejmě, že i při této příležitosti bylo možno civilizovaným způsobem protestovat proti prezidentovi, který se jim (stejně jako mně) nezamlouvá. Takovým civilizovaným protestem mohlo být třeba netleskání po projevu, případně otočení se zády k řečníkovi, nebo ukázání těch červených karet.

Je smutné, že si část akademické obce plete demokracii s hulvátstvím a nevychovaností…