Před několika dny k národu docela hezky promluvil prezident Zeman. Pochválil dosažené úspěchy, vyzval k hrdosti nad jejich dosažením, mírně zkritizoval některé nedostatky. Na rozdíl od některých komentátorů mě nijak zvlášť nepohoršila ani ta pěstička.
Jediné, co bych mu vytkl, bylo nepřekvapivé ubezpečení, že si sem nepustíme žádné uprchlíky a migranty a že už vůbec si nenecháme nadiktovat nějaké kvóty; o svých názorech na toto téma jsem zde opakovaně psal, naposledy zde.



Podobně hovoří již dlouhá léta skoro všichni naši politici – máme se přece tak dobře... Je třeba říci, že to skutečně platí o většině našich občanů. Vrchovatou měrou to samozřejmě platí i o mně osobně.

Je ale velmi smutné, že prakticky žádný politik nemluví o skutečně dramatických problémech, kterým čelí „spodních“ nějakých 10-20% českých občanů:

- V této zemi je zde kolem 70.000 bezdomovců

- Zhruba 20% populace je přímo nebo nepřímo (jako rodinní příslušníci) postiženo systémem exekucí dluhů nastaveným tak, že spoustu dlužníků doslova likviduje.

- Spousta lidí pracuje ve velmi špatně placených zaměstnáních, takže žijí doslova od výplaty k výplatě a nemají ani minimální úspory potřebné k řešení nákladnějších nenadálých událostí (oprava porouchané pračky či dvacetiletého auta), což zhusta „řeší“ dluhy a následnými exekucemi.

- Špatná (daleko horší než za komunistického režimu) dlouhodobě zůstává situace velké části romské populace žijící často ve vyloučených lokalitách; stát se zjevně nesnaží o nějaké pozitivní řešení.

My, kteří se máme dobře, o těchhle vskutku vážných problémech téměř ani nevíme – v novinách se dozvídáme spíše o životě a skandálech různých celebrit, hádkách politiků, dopravních nehodách či “fatálních” problémech s migranty.

Jak je možné, že se tato nesporně bohatá společnost nedokázala postarat o nějaký systém sociálního bydlení, který by pomohl zachránit velkou většinu bezdomovců?

Jak je možné, že námi zvolení politici dobrovolně vytvořili tak nelidský systém?

Jak to, že jsme se při řešení těchto problémů neinspirovali u těch sociálně nejpokročilejších států Evropy? Zatímco u nás je docela běžné, že náklady na exekuci přesahují mmnohonásobně původně dluženou částku, např. v Německu nesmí platba exekutorovi přesáhnout částku původního dluhu a většinou ji hradí stát.

Počet lidí v exekuci je obrovský; jsou to často mladí lidé ve věku 30-40 let. Pokud mají na krku exekuční úhradu ve výši statisíců korun, mají chmurnou doživotní perspektivu - do konce života přežívat mimo systém, mimo oficiální mzdu, bez oficiálního majetku, bez auta.

Jak je možné, že tohle doslova ďábelské zlo nikdo neřeší? Není snad tohle zlo mnohem horší než to někdejší komunistické? Vůbec se nedivím, že mnoho lidí má pak názory jako paní Kozlová.

Jak to, že jsme dopustili, že kvůli v podstatě zanedbatelným způsobeným škodám jsou zde statisíce lidí, kteří jsou vlastně vyloučeni ze společnosti, většinou navždy, do konce svých životů? Jak to, že to není velké téma pro politiky, představitele občanské společnosti či církví?

Pro úplnost je třeba říci, kdo tohle zlo spustil: poslanecký návrh z r. 1999, navrhli lidovci a Unie Svobody (známější jména pod návrhem: Cyril Svoboda, Pavel Němec), po připomínkách a úpravách doporučila k schválení vláda Miloše Zemana, parlament schválil v r. 2001 většinou 130 z 158 přítomných. Zákon nevetoval a podepsal prezident Václav Havel.

Co by pomohlo?

- okamžitě se při řešení vymáhání dluhů inspirovat v Německu a Skandinávii

- co nejdříve realizovat státní program sociálního bydlení

- podstatně zvýšit minimální mzdu

- výrazně ztížit možnosti nezodpovědného poskytování půjček na kde co rizikovým klientům

- systematicky trestat pokoutní lichváře

- systematicky realizovat nějaký účinný program zlepšení situace problematické části romské populace (inspirovat se úspěšnými programy v nejvyspělejších zemích)

Nedělám si ale iluze - naši chudí spoluobčané postižení obludným systémem exekucí, bezdomovci a mnozí Romové se pravděpodobně změny nedočkají:

- většina společnosti je přesvědčena, že si za svoji mizérii mohou sami („dobře jim tak, za blbost a lehkomyslnost se má tvrdě platit“). Zdá se mi, že tyto postoje obzvláště významně zastávají i mnozí z těch, kteří se prohlašují za křesťany (včetně asi i většiny duchovenstva, včetně toho nejvyššího)

- voličský potenciál těch dlužníků a chudáků je nevýznamný; většina z nich k volbám nechodí, nebo volí "protestně" strany, které stejně nevládnou.

************************************************************

Poznámky:

1) Při psaní tohoto článku jsem se do značné míry inspiroval (převzal i některé partie) u Jiřího Hlavenky

2) Relevantní je též petice vyvolaná jedním tragickým případem – zde.


3) Jsem si vědom toho, že ministr Pelikán inicioval nějaké legislativní změny, které by snad měly situaci lidí v dluhové pasti zlepšit – nevím ale, jaký je současný stav; budu rád, když mě některý informovaný diskutér poučí.