Ve svém posledním blogovém článku se dr. Honzák vrací k rok a půl starému případu prof. Evy Sykové. Cituje tehdejší zprávu České televize a tvrdí, že od té doby je „ticho po pěšině“.



Tak tedy:

Těmi závažnými etickými pochybeními prof. Sykové se zabývaly etické komise Univerzity Karlovy a Akademie věd a obě dospěly k velmi jasným negativním závěrů. Důsledkem této nepříjemné aféry (viz zde ) bylo velmi rychlé (vynucené) odstoupení prof. Sykové z postu ředitelky Ústavu experimentální medicíny AV ČR (a posléze její úplný odchod z tohoto ústavu), z prestižní Učené společnosti ČR a z Lékařské akademie, odvolání z pozice první místopředsedkyně vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) i z několika dalších funkcí. Dosti tvrdé, což?

Dr. Honzák tedy zjevně neví, co následovalo po televizních reportážích, které onu aféru spustily, a proto zcela mylně hovoří o „tichu po pěšině“ (a využívá to opět k paušalizujícím útokům na vědu a vědce). Říká: „Nejsem krvelačnej, jen bych rád věděl, jak to u nás chodí.“ Doufám, že jsem tedy tímto krátkým textem jeho zvídavost uspokojil.

Je důležité říci, že prof. Syková má za sebou skutečně úctyhodnou vědeckou kariéru a patří k nejcitovanějším českým vědcům (pro ty, kterým scientometrické ukazatele něco říkají – přes 11.000 citací, Hirschův index 57). Škoda, že se nedržela své původní solidní tematiky (výzkum vlastností extracelulárního prostoru v centrálním nervovém systému) a nechala se zlákat na pochybnou cestu léčitelského podnikání v doposud mimořádně problematické oblasti terapie pomocí kmenových buněk. A je třeba říci, že i výzkum kmenových buněk prováděný v jejím týmu zvláště doc. Pavlou Jendelovou je na skutečně velmi vysoké světové úrovni!

Poslední odstavec Honzákova článku, kde už asi podesáté ryje do spolku skeptiků Sisyfos, už nemá cenu komentovat – pan doktor prostě nechce vědět, čemu se říká „sisyfovská práce“…