Včera jsem tady uveřejnil článek na aktuální téma „uprchlíci a my“. Ačkoli jsem dobře věděl, co se objeví v diskusi pod článkem, zuřivost diskuse pod článkem mé očekávání snad ještě předčila; téměř nikdo se tam ke mně nepřidal…

Kolega Konvička může mít radost – třeba se stane českým Geertem Wildersem a po příštích volbách zasedne v parlamentu, možná dokonce ve vládě? Tato česká protiuprchlická (či spíše protimuslimská) nálada je pozoruhodná už jenom tím, že většina Čechů nějakého muslima viděla pouze v televizi. Zdá se, že do této formy xenofobie se přelila dřívější nenávist vůči Romům (možná i proto, že protiromské často násilné akce byly velmi přísně trestány); protimuslimské výkřiky naproti tomu slyšíme i od politiků snad ze všech stran.

Můj včerejší článek byl zaměřen dosti úzce – jen jako jakýsi morální apel (v této souvislosti byl pozoruhodný výrok jednoho diskutéra: „Na Vašeho křesťanského Boha Vám většina zdejších lidi, s prominutím, kašle“).

Chtěl bych to tedy nyní doplnit tím, jaké by podle mého názoru měly být praktické kroky při řešení uprchlické krize, a co s tím souvisí.

1) Chtěl bych zdůraznit (jak jsem již ve svých předchozích článcích opakovaně uváděl), že rozhodně nejsem příznivcem toho, čemu se říká multikulturalismus, alespoň ne v jeho radikální podobě. Vždy jsem si myslel, že správný je onen pověstný „melting pot“, tedy přirozená integrace přistěhovalců do hostitelské společnosti, přijetí jejích základních pravidel a hodnot – tedy v našem případě standardní demokracie, lidských práv v co nejširším pojetí včetně práv na důstojné sociální zabezpečení, a v neposlední řadě také respektu a toleranci k náboženskému resp. ateistickému přesvědčení jiných, jakož i ke světskému charakteru státu.

2) Rozhodně nepodporuji zavírání očí před jakýmikoli formami netolerantních a agresivních forem náboženství, ať už muslimského, nebo jiného. Pokud někdo při bohoslužbě pronáší nenávistné výroky a vyzývá k násilí, musí být potrestán; je-li to cizinec, musí být vyhoštěn. Nemám důvod nevěřit informacím, že v některých muslimských modlitebnách působí kazatelé (hlavně ze Saúdské Arábie), kteří šíří wahabistickou resp. salafistickou formu islámu včetně práva šaría, kterou pokládám za neslučitelnou s hodnotami evropské společnosti a která je živnou půdou pro džihádistické fanatiky. Nechápu, proč Saúdská Arábie a další podobné „ropné“ státy, v nichž je tato podoba islámu státním náboženstvím, a které jsou vysoce netolerantní k jiným náboženstvím, zůstávají dobrými přáteli Západu, přesto, že z hlediska našeho pojetí lidských práv tam panuje cosi jako středověk. Ve srovnání s tím jsou země, které jsou oblíbeným cílem naší lidskoprávní kritiky (Kuba, Čína, Rusko…), úplnou selankou. Já tenhle „dvojí metr“ samozřejmě ve skutečnosti dobře chápu; je přece dobře znám výrok jednoho amerického prezidenta, když vysvětloval pozitivní vztah k jakémusi latinskoamerickému diktátorovi: „Ano, je to čubčí syn, ale náš čubčí syn“.

3) Líbil se mi názor, kterým do diskuse přispěl jistý dřívější ministr školství, mládeže a tělovýchovy (uvádím zkrácené): „ČR má přes 6500 obcí, mnohé z nich vymírají. Do 2000 z nich dát po jedné rodině, všem dospělým členům práci v obecních službách a po odpoledni výuku češtiny a evropských reálií ve spádové škole. Pokud by nechodili do práce a na výuku, bohužel, návrat. Starostovi zaplatit, že na to dohlídne. Pokud bychom si navíc dokázali vybírat celé rodiny přímo v uprchlických táborech, mohli bychom se dočkat obrovského vděku.“ Ano, toto je docela sympatický konkrétní návrh jak postupovat při začleňování uprchlíků do naší společnosti.

4) V diskusích se objevuje opakovaně názor, že uprchlíci, kteří by nám byli „přiděleni“, nebo které bychom si sami vybrali, by u nás stejně nechtěli zůstat a při první příležitosti by odešli do Německa, Rakouska či Skandinávie. Nemyslím, že by to byl problém – tito lidé by po určitou dobu nedostali schengenská víza; jakmile by se plně začlenili a dostali trvalý pobyt a s ním schengenská víza, bylo by samozřejmě jen na nich, kam půjdou. Za naprostou samozřejmost považuji to, že všichni přijatí imigranti musí být při přijetí jasně identifikováni a vybaveni osobními průkazy.

5) Častý zdánlivě hlubokomyslný názor, že přijímání uprchlíků „nic neřeší“, jelikož to neodstraňuje příčiny problému, tedy zoufalou situaci v zemích, ze kterých migranti prchají, je z kategorie „hraběcích rad“. Je to stejné, jako kdybychom řekli, že léčit nemocného s malárií je pošetilé, jelikož to „neodstraňuje příčinu“, a že je tedy potřeba zaměřit se na eradikaci parazitárního původce choroby, nebo komára, který jej přenáší.
Navrhují tedy zastánci této hraběcí rady, abychom teď ty desetitisíce uprchlíků, kteří se neutopili ve Středozemním moři, naložili zase na lodi a nasměrovali je do Libye? Tedy do zcela rozvrácené země, ve které by asi brzy pomřeli? Nepochybuji, že toto by pro většinu diskutérů pod mým článkem, ale i pro většinu českých občanů a jejich politických reprezentantů, bylo docela přijatelné a „spravedlivé“ řešení. Pro mě tedy ne.

6) Někteří diskutující mi rozhořčeně vytýkali, že pomíjím fakt, že uprchlickou krizi rozpoutaly do značné míry dobrodružné vojenské akce našich amerických a evropských spojenců, a to ať již v Kosovu, Afghánistánu, Iráku, Libyi či podpora povstalců v Sýrii. Tuto výtku nemohu přijmout – i já jsem se vždy zcela ztotožňoval s takovým názorem. Kdyby bylo po mém, zodpovídali by se již dávno ti, kteří za to nesou zodpovědnost (hlavně G.W.Bush, D.Rumsfeld, T.Blair a jejich nejbližší spolupracovníci) před soudem v Haagu jako váleční zločinci. Podobně by se museli zodpovídat i B.Clinton (za Jugoslávii), B.Obama (nositel Nobelovy ceny míru…), N.Sarkozy, D.Cameron a S.Berlusconi (za Libyi), R.Erdogan a další (za Syrii – zřejmě v doprovodu B.Asada a jeho spolupracovníků…).
Nic z toho se zřejmě nestane; ale kdo ví – Boží mlýny melou pomalu; i ten Pinochet nebo Videla se nakonec dočkali…