Loňský výsledek britského referenda o opuštění EU jsem od počátku považoval za tragédii. Odpůrci EU zvítězili jen malým rozdílem a zjevně do značné míry proto, že nebyli informováni o důsledcích případného odchodu z EU. Hlavní britské politické strany se v předvolební kampani vyjadřovaly převážně pro setrvání v EU. Toto bylo i stanovisko tehdejšího premiéra Camerona a ministryně vnitra Mayové. Vzhledem k tomu, že výsledek referenda nebyl pro vládu právně závazný, doufal jsem, že se politici zachovají racionálně a alespoň odloží rozhodnutí do doby, než budou vyjasněny všechny aspekty případného odchodu z EU a nakonec se rozhodnou, že neuposlechnou problematického „hlasu lidu“. Spoléhal jsem na to, že Britové jsou racionálním národem. Nicméně nestalo se – politici z obou hlavních stran řekli, že vůle lidu musí být respektována, i kdyby to mělo zemi jakkoli těžce poškodit.

Premiérkou se stala Theresa Mayová a okamžitě začala podporovat „brexit“ daleko vehementněji než představitelé strany UKIP, která vlastně celou záležitost vyvolala. Tento její názorový obrat ze dne na den o 180 stupňů mě zprvu šokoval a byl pro mě až neuvěřitelný. Následovalo další překvapení – premiérka se odhodlala k vypsání předčasných voleb, údajně proto, aby v nich ještě posílila pozici konzervativců pro nadcházející obtížné období jednání o brexitu. To už bylo velmi podivné. Ještě podivnější bylo ovšem její chování během krátké předvolební kampaně, které vedlo k výrazné ztrátě voličské podpory a nakonec ke ztrátě parlamentní většiny.

Až do včerejška mi to nedávalo smysl – jak je možné, že se tak zkušená politička chovala tak hloupě? Teprve dnes ráno mi to došlo – byl to geniální plán v hloubi srdce přesvědčené zastánkyně Evropské unie! Paní Mayová si evidentně uchovala svoje hluboké proevropské přesvědčení, které dávala najevo před referendem. Ty její nynější zdánlivě nesmyslné kroky (vypsání zbytečných předčasných voleb, špatně vedená předvolební kampaň) byly ve skutečnosti součástí dobře promyšleného, rafinovaného plánu.

Nová situace po volbách nepochybně těžce zkomplikuje britskou vyjednávací pozici a přinutí britské občany k hlubšímu zamyšlení nad tím, co by pro ně vlastně ten brexit znamenal. Výsledkem nakonec bude buď odvolání onoho rozhodnutí o vystoupení z EU, nebo alespoň vyjednání stavu a la „chytrá horákyně“ – tedy změny vztahu Velké Británie k EU na obdobný, jaký mají přidružené státy jako Norsko či Švýcarsko. Tedy formálně Británie nebude členem EU, ale jinak se prakticky nic nezmění – zůstane zachován společný volný trh, volný pohyb osob, finanční příspěvky do rozpočtu EU (obdoba „Norských fondů“), atd. Jedinou skutečnou změnou bude to, že až se budou schvalovat nová evropská nařízení a zákony, Británie o nich nebude moci hlasovat (ale bude je muset akceptovat).

Theresu Mayovou bude možná tento její odvážný plán stát politickou kariéru, ale tím spíše si zaslouží uznání – jen opravdu silné charaktery dokáží takto altruisticky nadřadit službu velké ideji svým osobním zájmům!

DÍKY, PANÍ THERESO!