To, co se nyní stalo ve Velké Británii, mi připadá naprosto neuvěřitelné. Část vedoucích politiků této zajisté úctyhodné demokratické země zcela iracionálně "hodila vidle" do projektu evropské integrace.

Mimořádně nebezpečné je, že vzniklá situace bude určitě inspirací pro spoustu omezených nacionalistů, kterým je EU trnem v oku. Nechci si ani domýšlet, co všechno by se mohlo stát, kdyby se naplnily obavy, že "brexit" je prvním krokem k rozpadu EU, jací lidé by se mohli v některých zemích dostat k moci, jaké dřímající běsy by to mohlo opět probudit k životu.

Uklidňuje mě ale trochu, že v tom britském referendu vyjádřila až drtivou podporu EU mladá generace - lidé, kteří už nejsou zatíženi různými historickými resentimenty, lidé, kteří si už zvykli na výhody tohoto společenství evropských států. Věřím, že za 10-20 let už i v celé populaci převládne tento duch nad iracionálním nacionalismem. Ačkoli i v té mladé generaci jak známo existuje početná skupina fašizujících nacionalistů a la "Čechy Čechům", jsem si jist, že zůstane okrajovým a postupně slábnoucím jevem.

Antievropské hlasy z českého prostředí mi připadají už úplně absurdní - naše vyloženě exportní ekonomika je přece tak jako tak v podstatě přívěskem ekonomiky německé; na tom by naše "plná samostatnost" nic nezměnila. Stydím se, že mnozí z nás ignorují a bagatelizují jasný finanční prospěch, který z členství v EU máme (doposud nejméně 500 miliard čistého příjmu; týká se to významně i oblasti mě blízké - výzkumu). V této souvislosti slýchám (např. od doc. Švihlíkové), že vlastně nemáme být za co vděčni, jelikož do zahraničí od nás plynou daleko větší zisky majitelů nadnárodních firem. To je sice pravda, ale s EU to nemá mnoho společného – je to důsledek našeho rozhodnutí z 90. let (dávno před vstupem do EU) jít cestou předání většiny naší ekonomiky do rukou zahraničních vlastníků.

Nevěřím ale, že Velká Británie z EU skutečně vystoupí – komplikace a rizika jsou pro ni příliš velká. Již nyní slyšíme, jak vůdci brexitové kampaně začínají couvat ze svých falešných původních slibů, protože vidí, že realizace onoho hazardního kroku založeného na minimální většině převážně starších a méně vzdělaných lidí by mohla Velké Británii přinést obrovské problémy. Ostatně - to referendum není pro vládu závazné. Očekávám, že konečným výsledkem budou nejspíše jen zase nějaké další výjimky pro tohoto poněkud zvláštního člena (po kolikáté už?).

Jako chronický optimista také věřím, že tato brexitová krize nakonec může EU prospět. Může se stát impulsem k omezení skutečně přebujelé byrokracie, celkovému zjednodušení struktur a procesů a hlavně k posílení standardních demokratických parlamentních mechanismů.

Ačkoli se to právě v této chvíli může zdát bláhové, zůstávám přesvědčen, že dlouhodobým (či spíše střednědobým) cílem by mělo být výrazné prohloubení evropské integrace - vytvoření Evropské federace nebo konfederace. Tedy pravý opak tendencí prosazovaných některými zpátečníky, kteří by chtěli proces integrace úplně zvrátit a vrátit se do stavu jakési Organizace evropských států. Je očividné, že EU už dnes de facto je jakýmsi soustátím nebo „superstátem“ – jsou odbourány celní a jiné ekonomické bariéry, na většině území platí jednotná měna a existuje volný pohyb osob, existuje vlajka, funguje jakási vláda a parlament volený evropskými občany.

Myslím, že optimálním modelem by bylo něco jako švýcarská konfederace ve velkém (resp. jako USA) – tedy mít společnou nejen ekonomiku, ale i zahraniční politiku, obranu a základní legislativu. Je zcela jasné, že jen dostatečně silná a tedy jednotná EU může obstát v geopolitické a ekonomické konkurenci s takovými partnery jako je USA, Rusko, Čína či Indie. Jaký by asi byl vliv USA, kdyby to byl volný spolek plně suverénních států, z nichž některé (Kalifornie, Texas...) jsou jistě velikostí a ekonomickým významem plně srovnatelné s velkými evropskými státy? Námitky, že Evropa je příliš etnicky a kulturně heterogenní podle mého názoru neobstojí – Indie je v tomto ohledu ještě daleko heterogennější.

Nelze se ubránit dojmu, že někteří z těch, kteří se evropské federalizaci snaží zabránit, jednají prostě v geopolitickém zájmu někoho jiného.