V poslední době vidím co chvíli nějaký článek o tom, jak čínská vláda brutálně utlačuje národnostní menšinu Ujgurů v provincii Sin-ťiang – údajně až miliony Ujgurů trpí v jakýchsi „převýchovných“ koncentračních táborech. Ty články vyznívají tak, jako by cílem této čínské politiky bylo prostě počínštění tohoto mírumilovného národa a svévolné vykořenění jeho odvěkého náboženství (islámu).

Ačkoli tyto zprávy jsou zřejmě v jádru pravdivé a to, co čínská vláda provádí je zjevným porušováním lidských práv, vadí mi na těchto zprávách dvě věci:

1) V těchto zprávách se zpravidla vůbec nezmiňuje příčina tohoto čínského postupu. Tou byla vlna islamistického terorismu před deseti lety páchaného ujgurskými extremisty. Nezmiňuje se také značná účast ujgurských islamistů na nedávném (a bohudík zřejmě neúspěšném) projektu tzv. Islámského státu.

2) Informace o tom nynějším odsouzeníhodném postupu čínských úřadů pocházejí, jak se zdá, pouze z jedné (ujgurské) strany.

V této souvislosti si vzpomínám na to, jak jsem v době sovětské intervence v Afghánistánu poslouchal každý večer vysílání Hlasu Ameriky a bezvýhradně věřil tomu, že tamní mudžahedíni, podporovaní USA, Saúdskou Arábií a dalšími svobodymilovnými národy, bojují za národní a náboženskou svobodu, kterou jim Sověti a jejich afghánští komunističtí kolaboranti berou.

Jistě je potřeba účinně kritizovat excesy čínského opresivního režimu, ale na druhé straně by rozhodně nebylo dobré, abychom opět podporovali něco možná ještě horšího. (Ano, jsem přesvědčen, že to, co se vyvinulo z oněch afgánských „freedom fighters“ resp. mudžahedínů, je daleko horší než ti prosovětští kolaboranti – škoda, že tenkrát nezvítězili…).