V posledních týdnech a měsících neustále slyšíme hrozné zprávy o brutální občanské válce v Sýrii. V interpretaci našich hlavních sdělovacích prostředků je hlavním, ne-li jediným zloduchem „režim“ prezidenta Asada, který vraždí pomocí barelových bomb a s vydatnou pomocí ruského letectva civilisty v oblastech ovládaných nespočetnými vzbouřeneckými skupinami.

Neustále se mi ale do mysli, přes usilovnou snahu o vytěsnění, vkrádá otázka: jak se toto hnusné počínání vlastně liší od toho, k čemu docházelo během druhé světové války nejen ze strany nacistického Německa (letecké a raketové ničení Londýna a Coventry, vyhlazovací koncentrační tábory), ale i ze strany spojenců (Drážďany, Hamburk, spousta dalších německých měst, Hirošima, Nagasaki, potopení lodi Wilhelm Gustloff)?

Jak to, že spojenecké letce a jejich velitele, kteří cílevědomě masově zabíjeli německé a japonské civilisty, vyznamenáváme jako hrdiny, kdežto Asad a spol. jsou odpornými padouchy? Jak to, že stejně jako se pohoršujeme nad tím, co provádí syrská armáda, necháváme bez komentáře to, co provádí v Jemenu saudskoarabské letectvo?

Jak to, že v učebnicích dějepisu (zcela správně) odsuzujeme účelově zinscenované události jako požár Reichstagu v roce 1934 nebo „gliwický incident“ v roce 1939, zatímco mlčíme o „tonkinském incidentu“ ve vietnamské válce?

Opravdu stačí říci, že „když dva dělají totéž, není to totéž“?

To, co se dnes děje v Sýrii, je podle mého názoru do očí bijícím žalostným selháním systému mezinárodního práva a Organizace spojených národů.

Není pochyb, že syrská vláda („režim“) do značné míry zavinila tragickou občanskou válku brutální reakcí na původně pokojné demonstrace.

Ale jak je možné, že krátce po vypuknutí syrské krize začaly mnohé demokratické (USA, Turecko, Francie) i zcela nedemokratické (Saudská Arábie a spol.) země zcela otevřeně vojensky podporovat povstalce proti mezinárodně uznané syrské vládě? Úplně stejně, jako kdysi země sovětského „tábora míru a socialismu“ podporovaly různá „národně osvobozenecká hnutí“?
Není to snad úplně stejné, jako když Rusko začalo podporovat východoukrajinské separatisty?

Je mi líto, ale z formálního mezinárodně právního hlediska je podle mého názoru rozhodně oprávněnější, když někdo (Rusko, Írán) vojensky podporuje doposud mezinárodně bez výjimky uznávanou syrskou vládu, než když jiní podporují vzbouřence (kteří jsou nota bene z velké většiny islamistickými dobrodruhy).

Nechápu, jak je možné, že Západ (tedy my) neustále dělá stejné chyby (pokud to ovšem nejsou chyby, ale nějaký dobře vědomý perverzní zájem). Dobře si vzpomínám, jak jsme v dobách mého mládí bláhově fandili Američanům, kteří ve Vietnamu „bojovali za svobodu a demokracii“, resp. později v Afghánistánu podporovali mudžahedíny bojující za „náboženskou svobodu“ proti bezbožným komunistům… A totéž se recentněji opakovalo (myslím, že už s mnohem menším naším „fanděním“) v Iráku a Libyi.

Lze doufat, že nějaká nová generace světových státníků (ne politiků, ale STÁTNÍKŮ) zavede vymahatelný systém mezinárodního práva, ve kterém budou jeho narušitelé (nejen různí afričtí diktátoři, ale i osoby jako Tony Blair, George W. Bush a spol., David Cameron či Vladimír Putin) nést osobně důsledky svých činů?

Bohužel - asi sotva…
********************************
Po upozornění několika diskutérů přiznávám, že potopení potopení lodi Wilhelm Gustloff nebyl správný příklad - velitel sovětské ponorky, který to provedl, se mohl oprávněně domnívat, že přepravuje vojáky.
OMLOUVÁM SE.