Problémy s globální změnou klimatu a znečišťováním životního prostředí začínají v poslední době získávat mediálně téměř stejnou pozornost jako fotbal nebo uprchlíci. To, že ke globální změně klimatu skutečně dochází, a že k ní výrazně přispívá lidská činnost, je již zcela evidentní, právě tak jako to, že nepřijatelně znečišťujeme životní prostředí odpady, že intenzivním zemědělstvím a rybolovem ohrožujeme existenci spousty druhů živočichů i rostlin, ničíme pralesy, ornou půdu i moře.

Nejen ekologističtí alarmisté, ale i střízlivě uvažující odborníci se stále více kloní k názoru, že se opravdu se značnou pravděpodobností schyluje k velkému problému, či přímo katastrofě.

V této souvislosti zaznívají názory, že pokud okamžitě radikálně nesnížíme produkci skleníkových plynů, stane se Země do třiceti (či snad dokonce deseti) let „neobyvatelnou“, resp. že „zanikne civilizace tak jak ji známe“. Pod takovýmito hesly dnes demonstrují a stávkují studenti a obviňují generaci rodičů, že jim svým nezodpovědným chováním připravila chmurnou budoucnost.

Ačkoli se takové výroky zdají přehnané až hysterické, skutečností je, že i podle konzervativních a umírněných scénářů je pravděpodobné, že nejpozději do konce tohoto století stoupnou teploty v mnohých dnes hustě obydlených oblastech tak, že se stanou skutečně prakticky neobyvatelnými, že na rozsáhlých územích dojde ke katastrofálnímu nedostatku vody, výrazně se rozšíří rozloha pouští, a na druhé straně roztaje značná část pevninských ledovců v polárních oblastech. To povede ke zvýšení hladiny oceánů až o několik metrů, což postihne stamiliony lidí žijících na pobřežích. Úplné roztání všech polárních ledovců by vedlo ke skutečně katastrofálnímu zvýšení hladiny oceánů o více než 100 metrů (tento proces by ale pravděpodobně trval stovky let).
Výrazné důsledky by mělo (a již začíná mít) oteplování moří – hynou koráli, a hrozí uvolňování skleníkových plynů rozpuštěných v mořské vodě nebo uložených pod mořským dnem.

Abychom takovou hrozivou perspektivu odvrátili, měli bychom co nejrychleji maximálně snížit produkci hlavního skleníkového plynu, oxidu uhličitého (CO2), tedy přestat téměř okamžitě spalovat pokud možno veškerá fosilní paliva a přejít co nejrychleji na jiné, „čisté“ zdroje energie. Ještě lepší by bylo, kdybychom co nejdříve vyvinuli prakticky použitelné metody odstraňování přebytečného CO2 z atmosféry (je ho tam naší zásluhou asi o bilion tun, tedy zhruba o třetinu více, než by mělo být). Realita je ovšem taková, že produkce CO2 se i nadále rok co rok zvyšuje.

Při diskusích o tom, jak tuto kritickou situaci racionálně řešit mě ale vždycky zaráží, že téměř nikdo nepoukazuje na ten hlavní faktor, který nynější environmentální problémy způsobil. Je jím podle mého názoru nepochybně neúnosné přelidnění naší planety.
Je sice pravda, že lidé žijící v těch nejvíce přelidněných a chudých zemích zanechávají mnohem menší „uhlíkovou stopu“ než my, blahobytní Zápaďané, ale to se samozřejmě mění – i tito lidé postupně chtějí žít podobně pohodlně, a tedy energeticky náročně, jako my. Kdybych měl tu moc, nelitoval bych proto úsilí a prostředků na radikální omezení porodnosti v zemích s doposud vysokou natalitou, především v Africe. Lidé by se tam měli účinně motivovat (pozitivními i negativními metodami) k používání antikoncepčních prostředků. Je ovšem dobře známo, že nejúčinnějším a neselhávajícím prostředkem k omezení porodnosti dosud vždy bylo výrazné zvýšení životní úrovně a dobré sociální zabezpečení.

V této souvislosti je pro mě nepochopitelné, že stále ještě velmi vlivná katolická církev kontrolu porodnosti odmítá; dobře si pamatuji, jak papež Jan Pavel II. při cestách po afrických zemích, ve kterých je problém největší, brojil proti antikoncepci.
Podle mého názoru by bylo ideální, kdyby se počet obyvatel zeměkoule postupně snížil na nějaké dvě miliardy, což byl stav v dobách mého dětství. Dosažení takového cíle by ale samozřejmě i za optimálních podmínek trvalo nejspíše několik stovek let. Krátkodobě by ale bylo rozhodně potřeba co nejrychleji zastavit další zvyšování počtu pozemšťanů (dosažením průměrné porodnosti maximálně 2 děti na ženu).

Další iracionální moment ve snahách o minimalizaci závislosti na fosilních palivech spatřuji v negativním postoji vůči jaderným elektrárnám. Podle mého názoru by se měl výzkum a vývoj moderních typů jaderných reaktorů maximálně podporovat. A hlavně by se mělo úsilí soustředit na zvládnutí budoucích fúzních (termojaderných) reaktorů. Zvládnutí tohoto způsobu výroby elektrické energie by mělo podobně převratný význam jako kdysi zavedení využívání fosilních paliv a vedlo by k prakticky neomezenému zdroji „čisté“ energie. Umožnilo by to pak dokonce se pustit i do energeticky velmi náročných projektů, jako je odsolování mořské vody ve velkém a tím vyřešení stále palčivějšího problému nedostatku vody v mnoha oblastech světa. A samozřejmě také problém přelidnění by se v takové situaci stal mnohem méně palčivým. Jsem přesvědčen, že kdyby na podporu tohoto směru výzkumu a vývoje věnovalo mezinárodní společenství třeba jen 10% toho, co lidstvo vynakládá naprosto nesmyslně na zbrojení, úspěch by se dostavil během nějakých dvaceti až třiceti let. A pro překlenutí těch řekněme několika desítek let bych viděl jako nejlepší podstatné posílení budování jaderných elektráren v kombinaci s obnovitelnými zdroji (hlavně solárními). Je neuvěřitelné, že v současnosti je problém zajistit několik málo desítek miliard euro na financování doposud nejnadějnějšího projektu výstavby potenciálního prototypu termojaderného reaktoru ITER ve francouzském Cadarache, který se chronicky zpožďuje.

Ačkoli jsem svým založením bytostný optimista, racionální úvahy mě vedou k názoru, že tenhle globální problém nedopadne dobře. Prosazení účinných opatření by totiž vyžadovalo nějakou silnou, respektovanou mezinárodní organizaci, cosi jako „světovou vládu“. To je ovšem v dnešní situaci absolutně nemohoucí OSN, vzmáhajícího se sobeckého nacionalismu a la „America first“ a silného vlivu vojenskoprůmyslové a ropné lobby naprosto iluzorní. Obávám se, že daleko spíše se dočkáme nějakého rychlého a velmi výrazného snížení počtu obyvatel Země velmi nežádoucími prostředky…

****************************
Poněkud zkrácená verze tohoto textu byla v otištěna v Lidových novinách dne 11.6.