Vzpomínka na Josefa Římana – význačného vědce a předsedu ČSAV

20. 10. 2019 | 20:24
Přečteno 6661 krát
Před několika dny zemřel ve věku 94 let prof. MUDr. Josef Říman, DrSc. – vynikající vědec, dlouholetý ředitel Ústavu molekulární genetiky ČSAV (a vlastně zakladatel tohoto ústavu v jeho nynější podobě) a předseda Československé akademie věd v letech 1976 – 1989. Mnozí na tuto již poněkud pozapomenutou osobnost hledí negativně hlavně jako „normalizačního“ činitele, člena Ústředního výboru KSČ. Mezi vědeckými pamětníky je však oceňován jako průkopník studia onkogenních virů a molekulárních mechanismů základních buněčných genetických procesů, který se se svými spolupracovníky před zhruba 50 lety pohyboval na světové špičce a měl blízko k tematice, která byla později odměněna Nobelovou cenou.

Jsem přesvědčen, že byl svým srdcem skutečně především vědec. Svědčí o tom i to, že když v roce 1991 skončil ve svých 65 letech ve funkci ředitele ústavu, odešel zpět do laboratoře a tam ještě 15 let spolu s jedinou laborantkou vlastníma rukama pracoval na výzkumu nádorových buněk (výsledkem bylo 12 dobrých vědeckých publikací). Osobně jsem se s ním znal, a proto bych na něj rád veřejně v dobrém vzpomněl.

Josefu Římanovi v podstatě vděčím za to, že jsem se vůbec mohl věnovat vědě. V letech 1973-77 jsem dělal tzv. vědeckou kandidaturu (obdoba dnešního doktorského studia) na katedře biochemie Přírodovědecké fakulty UK. Šlo mi to velmi dobře – když jsem končil, měl jsem šestnáct vědeckých publikací v mezinárodních biochemických časopisech a velice jsem toužil zůstat na katedře a pokračovat tam ve vědecké kariéře. To bylo ovšem podmíněno vstupem do KSČ, na což jsem neměl žaludek. To, že jsem tu nabídku nepřijal, vůbec neberu jako nějaké „hrdinství“, spíše naopak – prostě jsem měl jen intenzivní pocit, že bych nesnesl ráno pohled do zrcadla a že bych se totálně zostudil před svými známými. Nakonec se ukázalo, že to byla moje velká výhra: když jsem nemohl zůstat na fakultě, zkusil jsem to na Římanově ústavu, kde tyhle politické věci hrály jen minimální roli. Ale hlavně – podmínky pro vědeckou práci na Ústavu molekulární genetiky ČSAV byly nesrovnatelně lepší než na fakultě. Paradoxně jsem tedy vydělal na tom, že jsem do té strany nevstoupil. K této věci ještě poznamenám, že brzy po mém nástupu na ústav se za mnou zastavil tehdejší předseda ústavní organizace KSČ a téměř s ostychem se mě zeptal, jestli bych nechtěl vstoupit do KSČ. Když jsem řekl, že ne, omluvně řekl cosi jako – „žádný problém“ a odešel. Po takovýchto zkušenostech jsem dalek toho odsuzovat každého, kdo do té strany vlezl. Ano, mnozí to dělali z čirého kariérismu, někteří ze své pozice otravovali život jiným, ale bylo i hodně takových, kteří své pozice v systému využívali pozitivně a činili tehdejší život nám ostatním snesitelnějším. Josef Říman mezi takové určitě patřil, právě tak, jako tehdy velká většina straníků v našem ústavu.

Jako ředitel se Josef Říman poměrně úspěšně snažil udržet na ústavu snesitelnou politickou atmosféru a držet na uzdě ty nejhorší „soudruhy“ (na ústavu skutečně bylo pár takových, před kterými bylo záhodno dávat si pozor na jazyk). Na našem ústavu bylo celkem běžné, že mladí badatelé po získání titulu CSc. (obdoba dnešního PhD) vyjížděli (po mnoha byrokratických peripetiích) na postdoktorální pobyty „na západ“. To tehdy vůbec nebylo samozřejmé – na většině ústavů se ředitelé totiž báli pouštět lidi na takové pobyty, ale i na cesty na konference či vydat souhlas se soukromou cestou. Pokud se totiž takový člověk z pobytu (nebo z konference či dovolené) nevrátil a emigroval, měl ředitel, který jeho cestu doporučil, problém „nahoře“. V našem ústavu k takovým případům docházelo celkem pravidelně. Vždy po prázdninách jsme se ptali: „Tak kdopak nám chybí?“; jen málokdy nechyběl nikdo... Akademik Říman ale měl pozici tak silnou, že i přes takové „průšvihy“ nadále zahraniční cesty umožňoval.

Bylo ovšem téměř nemožné, aby vyjížděli lidé, kteří měli nějaký větší „škraloup“ – např. byli vyškrtnuti, či dokonce vyloučeni z KSČ v prověrkách začátkem 70. let (pro dnešní mladou generaci zní subtilní rozdíl mezi vyškrtnutím a vyloučením jako absurdita, ale nebylo tomu tak..), příliš se angažovali v roce 1968, nebo se snad dokonce angažovali disidentsky v té „normalizační“ době. Na našem ústavu to ale i v tomto směru bylo lepší. Působil tam např. kolega Vladimír Fučík, o kterém bylo známo, že se aktivně angažuje v katolickém disentu (dokonce za to v roce 1988 strávil několik měsíců ve vězení). Takový člověk by byl všude jinde bez milosti propuštěn z práce. Ne tak na Římanově ÚMG.

Trochu podobnou zkušenost jsem měl i já osobně. V únoru 1989, tedy po známém „Palachově týdnu“ demonstrací na Václavském náměstí, byl zveřejněn otevřený dopis kulturních a vědeckých pracovníků za propuštění politických vězňů (Václava Havla a dalších); jména signatářů se každý večer předčítala na Svobodné Evropě. Byl jsem jedním ze čtyř lidí z našeho ústavu, kteří to také podepsali. Den po podpisu jsem odjel na vědeckou konferenci do Vídně. Tam jsme ještě s dalšími kolegy poslouchali Svobodnou Evropu a samozřejmě četli i mé jméno. Říkal jsem si, že můj návrat bude asi „veselý“. A skutečně - na nádraží mě už čekal můj tehdejší vedoucí a říkal: „Máš průšvih, zítra máš jít za Římanem.“

Ráno jsem tedy nastoupil do ředitelny. Akademik mě přijal s nevrlým výrazem, a s kamennou tváří pravil: „Soudruhu doktore - nebo tedy vlastně pane doktore…“ - degradoval mě tedy ze „soudruha“ na „pána“. A začal mě „tepat“ - že on se snaží u politiků dosáhnout něčeho pro naši vědu a já mu teď jeho práci kazím. Řekl také: „Takové věci podepisují tři typy lidí – jednak ti, kteří podepíší třeba i hajzlpapír. Potom naivní idealisté, což jste možná vy. A potom ti, kteří si stelou nový pelech“ (to poslední mě tedy ani ve snu nenapadlo, ale on, člen ÚV KSČ, už jistě uvažoval i o možnosti nějaké zásadní změny...).

Když asi po čtvrthodině skončil, měl jsem pocit, že již nemohu nic ztratit, že mě stejně vyhodí. Takže jsem mu úplně otevřeně (a dosti naštvaným tónem) řekl, jak to vidím já. Pověděl jsem mu, že jsem po celý ten Palachův týden chodil na Václavské náměstí, viděl jsem, co se tam dělo, jak brutálně se chovala policie (tedy vlastně Veřejná bezpečnost), a že tak je to špatně. V Sovětském svazu běží Gorbačovova perestrojka a něco podobného by se podle těch demonstrantů i podle mě mělo dít i u nás. Lidem, kteří tam na tom Václavském náměstí byli, jde o správnou věc. Své povídání jsem zakončil: „Když něco takového podepíše nýmand jako já, nic to neznamená - ale vy byste to měl podepsat. To by mohlo něco změnit.“
Myslel jsem si, že se mnou vyrazí dveře, ale stalo se něco překvapivého. Na chvíli se odmlčel a začal se mnou mluvit úplně jiným tónem: „Nevím, proč se mnou mluvíte takovým načuřeným tńem. Ale dobrá - vy to vidíte takto, já mám ale jinou strategii.“ Najednou se mnou hovořil zcela otevřeně a přátelsky. Když jsme rozhovor končili, zeptal se: „Plánujete letos ještě nějakou cestu do zahraničí?“ Odpověděl jsem mu, že na podzim bych chtěl jet na měsíc do Anglie do jedné laboratoře, s níž jsme trochu spolupracovali. On na to přívětivě: „Ano, podpořím to, ale příště se se mnou poraďte, až budete chtít něco takového podepisovat.“ Musím říci, že od té doby jsem na něj nedal dopustit.

O měsíc později se objevil otevřený dopis „Několik vět“. Ten jsem také podepsal, ale s ním jsem to pochopitelně nekonzultoval. Následně jsem se dozvěděl, že jsem vypadl ze seznamu potenciálních budoucích vedoucích výzkumných týmů, ale už mi to bylo celkem jedno. Najednou se lidé přestávali bát a začínaly se dít věci dříve nemyslitelné. Na ústavu bylo veřejným tajemstvím, že jsme se domlouvali na tom, aby do výboru naší odborové organizace nebyli zvoleni žádní komunisté, a aby se předsedou stal onen jediný aktivní disident z našeho ústavu. A ředitel Říman o těchto snahách věděl a nic proti tomu nedělal.

Ale abych prof. Římana nepřechválil – při některých jeho projevech při různých politických příležitostech (např. to či ono komunistické či sovětské výročí) jsme trochu obraceli oči v sloup a říkali jsme si „tohle by snad říkat nemusel...“. Asi se prostě musel řídit oním úsloví o potřebě vytí s vlky (a nakonec tomu asi i sám uvěřil)... Na shromáždění pracovníků Ústavu molekulární genetiky asi týden po 17. listopadu 1989 docela odvážně (nebo spíše neprozřetelně?) prohlásil, že se nechystá tak jako mnozí „převlékat kabát“ a hrdě řekl po moravsku: „Já su komunista!“. Tehdy jsme to ještě spíš ocenili, dnes to vidíme asi trochu jinak…

Před dvěma lety vydal Josef Říman (se spoluautorem Františkem Houdkem) memoárovou knihu „Od pluhu do senátu a zpátky“ nabitou mnoha zajímavými detaily jak z jeho vědeckého života, tak z několika desítek let zákulisního dění v československé vědě.

Závěrem:
Jsem přesvědčen, že se Josef Říman v těžkém období výrazně zasloužil o československou resp. českou vědu a že bychom na něj měli vzpomínat v dobrém.

*********************************
Zkrácená verze tohoto textu vyšla 19.10.2019 v Lidových novinách pod názvem „Zasloužil se o českou vědu“ a s velkou fotografií zesnulého.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy