Nedávno publikovaná práce kanadsko-amerického týmu jak se zdá objasňuje možnou biologickou podstatu mužské homosexuality.
Ukazuje se, že se vlastně jedná o jakousi autoimunitní poruchu vyvolanou protilátkami v matčině těle během těhotenství.


Nejprve malé (a velmi zjednodušené) opakování ze školních hodin biologie:

V jádrech všech našich buněk (kromě bezjaderných červených krvinek) je v dlouhých vláknech molekul DNA uložená genetická informace určující všechny molekuly bílkovin (proteinů), ze kterých jsou naše buňky vystavěny. Primární strukturu každého proteinu kóduje (pomocí pořadí čtyř stavebních jednotek, „písmenek genetické abecedy“) úsek DNA, zvaný gen. Lidská jaderná DNA je rozkouskována do 23 tzv. chromosomů; tělní buňky obsahují dvě sady chromosomů – jednu zděděnou po matce, druhou po otci. Celkový počet genů v jedné sadě těchto chromosomů je kolem 22 tisíc.

Unikátní postavení mezi chromosomy mají ty, kterým se říká pohlavní – X (ženský) a Y (mužský). Ženy mají dva X chromosomy (jeden zděděný od matky, druhý od otce), muži mají jeden X (od matky) a jeden Y (samozřejmě od otce). Ten chromosom Y je ve srovnání s ostatními úplný chudáček – je nejmenší a nese jen několik desítek genů kódujících proteiny (pro srovnání – chromosom X jich nese přes 800 a největší chromosom 1 dokonce přes 2000). Žádný z genů na chromosomu Y není životně důležitý (jak je zřejmé z toho, že 50% populace se bez nich celkem dobře obejde), ale několik z nich je nezbytných pro normální vývoj mužských pohlavních orgánů a spermií. Žalostný stav chromosomu Y naznačuje, že v průběhu další evoluce se bude zřejmě dále zmenšovat a že tudíž naše slabší pohlaví bude ještě dále slábnout....

Imunitní systém žen může ovšem některé z proteinů kódovaných na chromosomu Y rozeznávat jako cizorodé a produkovat proti nim protilátky (podobně jako tak činí třeba při setkání s nějakým mikrobiálním vetřelcem). K setkání ženského imunitního systému s mužskými proteiny může samozřejmě docházet během těhotenství, pokud je plod mužského pohlaví. Ve velké většině případů v takové situaci ke stimulaci matčiných imunitních reakcí nedochází, resp. pokud dochází, nemá to významné negativní důsledky. Ale někdy tomu tak bohužel není.

A teď výsledky studie…

Autoři výše uvedeného článku vycházeli z dříve známé skutečnosti, že homosexuální muži mají v průměru větší počet starších bratrů než muži heterosexuální. Zjistili, že matky homosexuálních synů (a hlavně ty, které měly již předtím mužské potomky) měly v krvi zvýšené množství protilátek proti proteinu zvanému NLGN4Y, kódovanému genem na chromosomu Y. Důležité je, že tento protein je přítomen na povrchu neuronů a hraje roli při vývoji mozku. Zdá se tedy, že u některých žen dochází při těhotenství ke vzniku takovýchto protilátek, a to zvláště při opakovaných těhotenstvích s mužskými plody; mateřské protilátky pronikají do vyvíjejícího se plodu a po navázání na příslušný protein narušují jeho funkci, což může poněkud ovlivnit vývoj mozku.

Samozřejmě, že se může jednat o pouhou korelaci a nikoli příčinnou souvislost. Definitivně to prokázat by bylo obtížné; kdyby se něco podobného zjistilo třeba u laboratorních myší, byla by nasnadě řada experimentů, jak na to - u lidí to samozřejmě nejde. Ostatně to ani není zapotřebí – důležité spíše je, že to dále posiluje všemi rozumnými lidmi sdílené přesvědčení, že homosexualita je vlastnost vrozená, biologicky a nikoli nějak psychologicky podmíněná, a že názory o možnosti nějaké „léčby“ či převýchovy, které slýcháme např. z některých konzervativních církevních kruhů, jsou absurdní.
Možná by se ovšem dalo uvažovat o tom, že odstranění oněch protilátek z krve matek ještě před početím (což by v principu asi šlo) by mohlo vést ke snížení výskytu homosexuálních potomků. Na druhé straně není vůbec jasné, jestli tyto protilátky resp. jimi ovlivněný vývoj mozku, nemají nějaké jiné, žádoucí účinky - zdá se (nenašel jsem k tomu ale žádnou jasnou statistiku…), že mezi homosexuály je více umělecky založených, kreativních, vysoce inteligentních lidí, než v ostatní populaci.

Vliv imunitního systému na jiné psychické poruchy.

Imunitní systém může „nechtěně“ přispívat ke vzniku řady neurologických a psychiatrických chorob (většinou ale již v postnatálním období). To se týká v prvé řadě autoimunitních onemocnění jako je roztroušená skleróza, myasthenia gravis (autoprotilátky proti acetylcholinovému receptoru blokující nervosvalový přenos signálu) a do určité míry i lupus erythematosus (některé autoprotilátky se vážou na neurony a funkčně je poškozují, což vede k poměrně závažným neuropsychiatrickým projevům). Autoimunitní mechanismus je pravděpodobně zodpovědný i za chorobnou ospalost (narkolepsii), u které zřejmě autoprotilátky blokují receptory pro „probouzecí“ hormon hypokretin (zvaný též orexin).

Je velmi pravděpodobné, že tyto patologické protilátky jsou nežádoucím vedlejším produktem imunitních odpovědí na různé, třeba i docela banální virové infekce. Je dobře známo, že některé infekce těhotných žen způsobují u jejich novorozenců vážná poškození; ta jsou způsobena nejen samotnými viry, ale zčásti také zbraněmi imunitního systému proti nim použitými.
Uvádí se, že po pandemii zarděnek v roce 1964 vzrostl v infikované populaci výskyt autismu na neuvěřitelných 13% a schizofrenie dokonce na 20% (zatímco běžný výskyt obou poruch je kolem 1%).

Stále přibývá studií ukazujících, že některé produkty imunitních reakcí (protilátky a tzv. cytokiny, jakési hormony imunitního systému) pravděpodobně významně přispívají i ke vzniku těžké deprese a manio-depresivního syndromu.

Autismus, ale i některé další neuro-psychiatrické vývojové poruchy, mohou souviset i s defekty funkce hlavních mozkových imunitních buněk, tzv. mikroglií. Ty kromě svých vlastních imunitních funkcí (hlavně pohlcování pozůstatků odumřelých buněk a všeho, co do jejich prostředí nepatří) také průběžně „oždibují“ přebytečné nervové synapse, a nastavují tak jejich optimální hustotu. Poruchy této funkce vedou u experimentálních zvířat k psychickým poruchám projevujícím se antisociálním, „autistickým“ chováním.

Za ochranu imunitním systémem bohužel někdy platíme vysokou daň...