V různých článcích a diskusích se překvapivě často setkávám s velmi skeptickým až pesimistickým názorem na možnosti a budoucnost toho, čemu říkáme „západní civilizace“.

Lidé (většinou vlivní humanisticky vzdělaní intelektuálové) často říkají, že „je zřejmé, že možnosti naší civilizace se vyčerpaly“, běžně se hovoří o jakémsi selhání moderní vědy a techniky, která nás prý zavedla do slepé uličky. Módními se naopak stávají různé „postmoderní“ filosofie stavící se odmítavě k naší racionální vědecko-technické civilizaci a nabízející místo ní radikální environmentalismus, příklon k různým formám okultismu a esoterických „alternativních“ nauk.

Jsem přesvědčen, že je to všechno omyl, projev něčeho, co bych nazval „pálení z dobrého bydla“. Realita je přece zcela očividně taková, že stále více lidí žije za podmínek, o jakých se ještě před 100 lety, neřku-li dříve, ani nesnilo (ano, nezavírám oči před tím, že stále ještě existují země, kde to bohužel zdaleka neplatí...). Většina lidstva má zajištěny slušné a stále se zlepšující životní podmínky, dramaticky poklesla dětská úmrtnost a prodloužil se průměrný věk, stále více lidí si může dovolit to, co bylo ještě před 100 lety považováno za nepředstavitelný luxus. Nevídaným způsobem se zmenšilo utrpení pocházející z hladu, epidemií, mnoha smrtelných nemocí, úmrtí dětí v raném věku, úmrtí rodiček, atd. atd. – prostě téměř „aurea prima“, alespoň v té rozvinutější polovině světa.

Tohle všechno je zcela jasně výsledkem prudkého rozvoje „západní“ společnosti založené na tržních principech, účinných sociálních opatřeních státu, demokracii a hlavně na úžasném a stále se zrychlujícím vědeckotechnickém pokroku. Všechno tohle začalo někdy před 400 lety v jižní a západní Evropě a během posledních cca 150 let nabralo obrovské tempo. Brzy se stalo zřejmým, že tento systém je mnohem silnější a životaschopnější než jakýkoli jiný, a proto jej postupně začaly přebírat i prakticky všechny ostatní společnosti, které s ním přišly do styku. Někdy byl ovšem tento proces „přebírání“ provázen strašnými tragédiemi a hanebnostmi…

Je jasné, že celý tento proces s sebou přinášel a dosud přináší také spoustu negativních jevů, které tady snad ani nemusím vyjmenovávat (ale přece snad jen některé vyjmenuji – ničení přírody, masivní ohlupující reklama, zbraně hromadného ničení...), ale podle mého názoru je více než jasné, že pozitiva výrazně převažují. Nejlepším důkazem je právě to, jak je spontánně atraktivní pro lidi z jiných kulturních okruhů, kteří se s ním dostanou do styku – možnost dosyta se najíst, mít dobrou šanci na to, že se děti ve zdraví dožijí dospělosti, možnost cestovat, dozvídat se spoustu informací o okolním světě, možnost být svobodným občanem a aspoň teoreticky mít šanci na dosažení odpovídajícího postavení ve společnosti na základě vlastních schopností, to vše působí jako silný magnet.

Je očividné, že tento typ společnosti, který se začal rozvíjet nejprve v západní Evropě, zapustil rychle kořeny v severní Americe, posléze v Japonsku i v zemích bývalého sovětského bloku a vlastně až na pár výjimek skoro všude ve světě. I z posledního velkého formálně “komunistického“ státu rychle roste ukázková (až příliš...) kapitalistická země, ze které se jistě během krátké doby stane něco na způsob Japonska či Jižní Koreje. A vsadím se, že dříve či později tam dojde i k určité politické liberalizaci a politickému posunu „západním“ směrem.

Myslím, že je prakticky jisté, že pokud si to sami nějak nezkazíme, budeme mít takřka ve všech zemích v historicky dohledné době velmi podobný globalizovaný sociálně-ekonomický systém zajišťující čím dál tím více lidem slušný život a stále lepší perspektivy.

Technické možnosti naší skvělé civilizace jsou čím dál tím větší – můžeme značně omezit důsledky epidemií nových smrtelných chorob, přírodních katastrof, můžeme dokonce ve výhledu uvažovat o odvrácení kosmické katastrofy spočívající v zásahu naší Země nějakým asteroidem. Jako zcela reálné se jeví pro příští staletí i možnosti expanze lidstva do vesmíru.

Velké problémy, které s sebou technický rozvoj přináší (znečištění životního prostředí, vyčerpávání přírodních zdrojů), podle mého názoru vyřeší (a již řeší) opět další vědeckotechnický pokrok (lepší a šetrnější technologie) a racionálnější organizace globální společnosti.

Existuje vůbec nějaký nebezpečný konkurenční alternativní společenský systém, který by mohl být příčinou zhoubného „střetu civilizací“? Myslím, že nikoli. V poslední době sice někteří za takové nebezpečí považují nějaký radikální islamismus, ale podle mého názoru je to jen „papírový tygr“, jehož nebezpečí je ve srovnání třeba s nebezpečím komunismu ještě před nějakými 20 lety naprosto zanedbatelné. Sovětský komunismus byl skutečně potenciálně velmi nebezpečný – byl vyzbrojen výraznou cílevědomou ideologií se světovládnými ambicemi a dosáhl vysoké vojenské technologické úrovně. Islámský strašák se ale leckomu může dobře hodit jako záminka pro úplně jiné cíle (např. jak nakrmit nenasytný „vojensko-průmyslový komplex). Jsem přesvědčen, že i v islámských zemích půjde vývoj stejně jako všude jinde – tedy cestou sbližování se „Západem“. Ostatně se to tak ve většině islámských zemí již dávno děje. Tento proces bychom měli co nejvíce podporovat a ne jej brzdit umělým vytvářením nepřítele (ať už záměrným nebo jen z naší hlouposti).

Vím, že to, co říkám, zní jako neodpustitelně naivně-modernistické vize z doby Julese Verna, ale jsem hluboce přesvědčen, že je to tak. Módní „postmoderní“ pesimismus je nebezpečný – může totiž fungovat jako „sebenaplňující očekávání“.

Já jsem hluboce přesvědčen, že cesta, kterou lidstvo pomalu a tápavě nastoupilo v renesanci, západoevropských buržoasních revolucích a se vznikem a systematickým budováním vědy a technologií, je unikátní dálnicí ke skvělé budoucnosti.

Obávám se jen toho, že nám jízdu po téhle dálnici mohou zkomplikovat těžké nehody způsobené třeba náboženskými nebo nacionalisticko-politickými fanatiky – nemyslím teď ani tak ty islámské, kteří nemají a bohdá nebudou mít v rukou dostatečně ničivé prostředky, ale spíše americké křesťanské evangelikály uvědoměle a ve svatém nadšení se chystající na „bitvu u Armageddonu“…