Po řadu let jsem veřejně zastával názor, že obavy z Ruska jsou neoprávněné, že skutečným nebezpečím je NATO, které několikrát hrubě porušilo mezinárodní právo, že doutnající krize kolem Ukrajiny je důsledkem dlouhodobého ignorování ruských zájmů po skončení studené války, kyjevského převratu v roce 2014 a odmítání plnění minských dohod.

Když před týdnem Rusko uznalo nezávislost donbaských separatistických „lidových republik“, byl jsem přesvědčen, že je to jen celkem neškodná formalita, která spíše uklidní tamní situaci.

Bohužel jsem se strašlivě zmýlil a omlouvám se za to.
Ukázalo se, že měli pravdu ti, kteří dlouhodobě podezřívali Putina z úmyslů řešit ukrajinský problém vojensky a ti, kteří obhajovali naše členství v NATO.

To, co Rusko nyní provádí, je neospravedlnitelný zločin, přinejmenším srovnatelný s tím, co prováděli jiní v Jugoslávii, Iráku, Libyi, Sýrii nebo v Jemenu. Opět byly pošlapány chatrné zbytky mezinárodního práva.

Není myslitelné, aby jakýkoli slušný člověk obhajoval nynější ruskou agresi. Je neuvěřitelné, jak Putin lhal vrcholným západním politikům, když s nimi v posledních týdnech před útokem jednal.

Asi by bylo správné volat po tom, aby Západ pomohl Ukrajině přímo vojensky – to by ale bohužel bylo spojeno s rizikem jaderného konfliktu.

Smekám před statečnými Rusy, kteří demonstrují proti válce – kéž by jich byly miliony… Obdivuji ukrajinského prezidenta.

Jsem přesvědčen, že se nynější konflikt Rusku nakonec vymstí. Doufám, že se ve vedení Ruska najdou lidé, kteří Putina svrhnou a pokusí se obnovit normální postavení Ruska v civilizovaném světě.