Mírně pozměněná verze následujícího textu vyšla před několika dny v regionálních vydáních deníku Deník.
A ještě - ano, jsem v posledních měsících jaksi monotematický. Je to tím, že to téma je prostě mimořádně důležité...

Nedávno jsem se stal jedním z iniciátorů výzvy Mír a spravedlnost, která požaduje urychlené uzavření příměří na Ukrajině a zahájení snah o diplomatické řešení konfliktu. Naše iniciativa byla hojně (a mylně) kritizována jako „proruská“ (též např. panem Čermákem na stránkách Deníku), signatáři jsou jejími oponenty posměšně nazývaní „chcimírové“ nebo „míroví štváči“. Rád bych tedy uvedl důvody, které mě k podpoře výzvy vedly:

Ruská agrese proti Ukrajině je bezpochyby zločinná a neospravedlnitelná. Jsem ale přesvědčen, že značný díl zodpovědnosti za ni nese i západní dlouhodobá tragicky neprozřetelná politika ignorování ruských, sice paranoidních a neoprávněných, ale přesto existujících bezpečnostních obav. Přál bych si sice, aby byl agresor poražen, ale myslím, že vojenské vítězství Ukrajiny nad silnějším agresorem je velmi nepravděpodobné.

Jsme v obtížné situaci volby mezi dvěma morálně problematickými alternativami. První, zastávaná naší vládou a západními spojenci, je snažit se ze všech sil podporovat dodávkami zbraní Ukrajinu a nakonec dosáhnout onoho nepravděpodobného cíle, ať to stojí cokoli (zvláště pokud jde o ukrajinské oběti). Tento postoj, jevící se mnohým jako zásadový a jedině morálně přijatelný, odmítá jakékoli jednání s agresorem. Zastánci tohoto přístupu odmítají obavy z důsledků dlouhotrvajícího konfliktu, potenciálně vedoucího až k úplnému zpustošení Ukrajiny, milionům mrtvých a zmrzačených, a případné eskalaci s globálními katastrofálními důsledky Jsem přesvědčen, že tento názor je morálně chybný proto, že de facto bagatelizuje to válečné zabíjení, mrzačení a ničení. Vlast přece není jen ta voda hučící po lučinách a bory šumící po skalinách, ale především lidé, kteří tam žijí! Doufám, že i pro většinu racionálních zastánců onoho nekompromisního postoje snad existuje nějaká hranice, za kterou už je ta výše obětí a škod i pro ně nepřijatelná?

Jsem prostě přesvědčen, že už dávno jsou škody a oběti jak pro Ukrajinu, tak pro celý svět nepřijatelně vysoké. Je proto nutné, aby bylo co nejdříve nastoleno příměří a zahájena diplomatická jednání o ukončení konfliktu. Tento názor se mnohým zdá zbabělý a amorální, protože může vést ke kompromisu zahrnujícímu např. určité územní zisky agresora. Připomeňme, že uzavření příměří a zahájení jednání požadují představitelé mnoha významných států, ale třeba i papež nebo generální trajemník OSN.

Je ale třeba připustit, že rozhodnutí o tom, co je v tomto případě větší, resp. menší zlo, vůbec není jednoduché. Argumenty jedné i druhé strany jsou legitimní a závažné. Snažme se to ve veřejných i soukromých diskusích respektovat.

A ještě pár subjektivních poznámek:

- Bylo by pro nás lepší, kdybychom opustili NATO a byli neutrální jako Rakousko. USA jsou nebezpečným spojencem (nejen pro nás, ale i pro celou EU).

- Obavy, že po nějakém částečném úspěchu nynější agrese se Rusko vrhne na nás, jsou směšné – vždyť vidíme, že nejsou schopni dobýt ani nějaké ukrajinské okresní město.

- Nynější vyzbrojovací hysterii považuji, zvláště v nynější kritické rozpočtové situaci, za šílenství prospívající pouze onomu pověstnému Eisenhowerově vojensko-průmyslovému komplexu.

- Západní dodávky zbraní Ukrajině konflikt prodlužují a tak de facto Ukrajincům škodí.

- Ekonomické sankce proti Rusku jsou kontraproduktivní – škodí našim firmám a přispívají k dalšímu pro nás nevýhodnému sbližování Ruska s Čínou.

- Často se setkáváme s názorem, že dřívější evropská (zvláště pak německá) politika úzké ekonomické spolupráce s Ruskem byla chybná. Ano, byla chybná, ale jinak, než se to obvykle prezentuje. Měla totiž být doprovázena diplomacií respektující i ruské bezpečnostní zájmy, která mohla válce předejít (nerozšiřovat NATO, a jasně odmítat snahy o vstup Ukrajiny).

- Zničení plynovodu Nordstream 2 je trestuhodný teroristický zločin, ať už to provedli Američané nebo nějaký tajemný ukrajinský soukromník.

- Neměli bychom ignorovat fakt, že většina zemí světa vidí (oprávněně) onen konflikt jinak než západ – – jako zástupný konflikt USA s Ruskem.

- Na závěr něco pozitivního: ochota naší společnosti pomáhat ukrajinským byla a je obdivuhodná. Smutné ale je, že s podobným elánem a nasazením žádná z našich vlád za celých těch 30 let nepřistoupila k řešení nejméně stejně závažných a dlouhodobých problémů nejchudší části naší společnosti (nedostatečné možnosti sociálního bydlení, nepřijatelně nízká minimální mzda, brutální a likvidační exekuční systém). Myslím, že náklady na řešení těchto problémů by možná nebyly o moc vyšší než ty spojené s pomocí uprchlíkům a Ukrajině vůbec.