Před několika dny se konal druhý „kulatý stůl“ věnovaný současným problémům okolo „reformy“ a financování výzkumu a vývoje.
Dva dny před oním „kulatým stolem“ se na Palachově náměstí konala další z demonstrací Fóra Věda žije; vystoupil na ní např. někdejší předseda AV Rudolf Zahradník.


Tato demonstrace byla zřejmě důvodem toho, že se pan premiér odmítl „kulatého stolu“ zúčastnit a předsedovi AV poslal poměrně ostře formulovaný otevřený dopis, ve kterém mu m.j. říká:
„Důrazně Vás proto žádám, abyste se jako představitel vědecké obce a Akademie věd ČR od nátlakových akcí distancoval a pomohl tak obnovit elementární důvěru, která je podmínkou pro skutečná jednání, která mají přinést všestranně užitečné výsledky.“
Předseda AV Jiří Drahoš na to reagoval v médiích tak, že on tyto akce nijak neorganizuje, ale že motivům jejich mladých organizátorů a účastníků (většinou studenti) rozumí.

Představitelé Fóra Věda žije reagovali také otevřeným dopisem (podle mého názoru velmi dobře formulovaným, se kterým se stoprocentně ztotožňuji), ve kterém např. říkají:
„...je třeba zdůraznit, že právo demonstrovat a svobodně a veřejně se vyjadřovat je v České republice ústavním právem..... Chceme také upozornit na skutečnost. že souběh „vyjednávání za stolem“ a veřejných demonstrací je v evropských zemích, ke kterým se Česká republika hlásí jako modelu demokratické správy, zcela běžnou záležitostí“.

Podle mého názoru byla premiérova reakce naprosto neadekvátní a těsně před dvacátým výročím demokratického převratu pro mě až neuvěřitelná. Má snad předseda AV okřikovat mladé aktivní lidi, většinou studenty, kteří již několik měsíců pomáhají obracet pozornost sdělovacích prostředků a veřejnosti na závažné problémy naší vědy a na selhávání státních orgánů v této oblasti?
Kdybych byl já na premiérově místě, rozhodně bych si raději pozval zástupce Fóra na diskusní setkání a vyslechl jejich argumenty.
Doufám jen, že ona neadekvátní reakce evidentně přetíženého premiéra vyplynula jen z rad „špatných rádců“ (např. Petra Matějů).

Připomeňme si jen některá fakta:

1) Poradní orgán vlády (Rada pro výzkum, vývoj a inovace, RVVI) navrhl v rozpočtové kapitole „Výzkum a vývoj“ pro rok 2010 celkovou částku cca 25 miliard Kč (tedy stejná suma jako v roce 2009). V rámci této částky měla dostat Akademie věd ČR (AV ČR) o 1 miliardu (tedy 20%) méně institucionálních financí. Daleko horší ovšem byl výhled na další dva roky – v roce 2012 by měla dostat ve srovnání s rokem 2009 téměř o 50% méně, což je skutečně likvidační.
Pozoruhodné přitom je, že po celé období 2010-2012 by celková částka věnovaná státem na výzkum a vývoj měla zůstat stejná (necelých 25 miliard ročně) a 2,5 miliardy odebrané Akademii věd by se nakonec měly přesunout do části obhospodařované Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) a nově zřízené Technologické agentury ČR (TAČR), tedy převážně na podporu velmi neprůhledného a do dneška velmi neefektivního „průmyslového vývoje a inovací“, jinými slovy řečeno na přilepšení soukromým firmám (které už nyní z kapitoly výzkumu a vývoje spotřebovávají spoustu peněz – MPO má letos rozpočet na výzkum a vývoj přes 3,7 miliardy Kč a v roce 2012 by to mělo být 5,3 miliardy).

2) Po jednání předsedy AV s premiérem byl propad rozpočtu AV na rok 2010 snížen na celkem přijatelných cca 500 mil. (oproti původně navržené 1 miliardě) a ministr financí slíbil, že i na roky 2011 a 2012 zůstane výše instucionálních prostředků pro AV zachována na úrovni roku 2010.

3) Vládní návrh státního rozpočtu předložený před 2 týdny však stále obsahuje pro AV ona likvidační čísla na roky 2011, 2012. Údajně se to stalo jen nějakým úřednickým nedopatřením a ministr financí slíbil, že k tomu vydá prohlášení. Dosud se tak nestalo a tak tam ta likvidační čísla stále straší a vzbuzují obavy zvláště našich mladých pracovníků a studentů.

*****************************
Celá tato aféra už stála mnoho lidí spoustu vzácného času a nervů.
Je jasné, že někteří lidé by si z nejrůznějších důvodů skutečně přáli zlikvidovat Akademii věd.
Celá záležitost je spojena se zpackanou Topolánkovou “reformou výzkumu a vývoje” a s absurdně špatným systémem hodnocení vědecké produktivity vymyšleném Radou pro výzkum, vývoj a inovace.
Psal jsem o tom už vícekrát jak já, tak několik jiných bloggerů, především J.Zlatuška.

Pevně doufám, že vše nakonec dopadne relativně dobře, že ministr financí splní slib a AV “spadne” pro roky 2010 – 2012 jen o 10% (zatímco všem ostatním významným subjektům v oblasti výzkumu a vývoje zůstane zachován rozpočet ve výši roku 2009 nebo více či méně vzroste...).
Ale i tak bude mít celá věc negativní dopady – už nyní se řada mladých pracovníků, kteří se chystali k návratu do ČR ze zahraničních pobytů, rozhodla zůstat raději v zahraničí a nevystavovat se rizikům nepředvídatelného a chaotického českého prostředí.

*****************************

Celá věc by ale snad mohla mít pro českou vědu a výzkum i pozitivní dopady.
V první řadě se zcela jasně ukázalo, že:

1) Česko nemá naprosto žádnou koncepci vědy a výzkumu

2) Rada pro výzkum, vývoj a inovace je zoufale nekompetentní. Velkou většinu jejích členů tvoří lidé, kteří jsou ve vědě a výzkumu naprostými nulami, nebo jsou nanejvýš (pod)průměrnými vědci. Mezi jejími členy není ani jediný, který by se dal podle objektivních kritérií zařadit do “top 100” české vědy, a jen snad pár z nich by se vešlo do “top 500”.
Radu pro výzkum, vývoj a inovace je potřeba zcela zásadně personálně změnit (ze současných členů bych tam asi nenechal skoro nikoho). Je potřeba, aby velká většina členů byla výraznými vědeckými osobnostmi, které mají přirozený respekt ve výzkumné komunitě.
Myslím, že není ani rozumné, aby předsedou RVVI byl premiér (pro kterého to je vzhledem k jeho vytížení nevyhnutelně pouze formální pozice), a že stejného důvodu není ani vhodné, aby výkonným místopředsedou byl ministr (ministryně) tak velkého rezortu jakým je MŠMT (dalším důvodem je to, že takováto funkce je vlastně střetem zájmů – právě tak, jako by ve střetu zájmů byl v této pozici třeba předseda AV).

3) Je myslím zcela evidentní, že hlavním důvodem, který stojí v pozadí současné krize kolem financování a vůbec budoucnosti české vědy a výzkumu, je snaha vlivné průmyslové lobby zmocnit se dalších několika miliard veřejných peněz a převést je do soukromého sektoru. Negativní dopad těchto snah je znásoben současnou ekonomickou krizí – kdyby jí nebylo, financoval by se ten zvýšený transfer do průmyslového „vývoje a inovací“ téměř nepozorovaně z očekávaného meziročního rozpočtového nárůstu.
Těmto snahám o zneužití veřejných prostředků je třeba zabránit.

**********************************
Rozruch kolem celé záležitosti a snahy o bezprostřední „hašení požáru“ by neměly zastřít jednu zásadní věc:

Česká věda a výzkum (aspoň v přírodovědeckých oborech, o kterých mám jakési ponětí) zůstávají až na výjimky stále někde na chvostu evropského pelotonu, řekněme v jeho poslední třetině, a situace se moc nelepší.
Není ani divu – materiální podmínky se výrazně začaly zlepšovat teprve tak před 7-8 lety; předtím to byl jen boj o přežití a bída s nouzí.

Nyní bychom ale měli konečně začít energicky jednat, aby se toto postavení české vědy začalo výrazně zlepšovat. A toho rozhodně nelze dosáhnout nějakým automatickým působením nějaké “neviditelné ruky trhu”, která pomocí jakýchsi kalkulačkových algoritmů bodujících více či méně voluntaristicky výzkumné výstupy (a srovnávat tak “rybíz se slony”) bude přesouvat peníze od jednoho slabého k jinému skoro stejně slabému subjektu.

Je směšnou iluzí domnívat se, že když nějaká instituce dostane o něco víc peněz na úkor instituce jiné, povede to automaticky k zlepšení její úrovně – může tomu být snadno i naopak – taková instituce bude mít dost peněz i na podporu těch svých slabých skupin.
A naopak: myslet si, že redukce dotace nějaké instituce povede k zvýšení její úrovně (protože se zbaví toho horšího), je stejně iluzorní – v nastalé situaci nouze, kterou nelze řešit rychle, nejspíše ti lepší odejdou (pravděpodobně někam do zahraničí).

Iluzorní je též přesvědčení některých “reformátorů”, že bude prospěšné dále zvyšovat poměr podíl účelového vs. institucionálního financování. Myslím, že současný poměr je vyhovující (např. u většiny ústavů AV je to již cca 1,2:1). Pokud by se měl poměr onoho účelového (nepřesně a zjednodušeně “granty”) financování dále zvyšovat, mělo by se tak dít pouze z případného nárůstu prostředků.

Pokud to tady někdo myslí opravdu vážně s výrazným zvýšením úrovně vědy a výzkumu (skoro bych řekl, že tady nikoho takového nevidím...), musí se udělat něco mnohem těžšího.

V první řadě je potřeba zabránit nebezpečné snaze průmyslové lobby a jejím reprezentantům v RVVI (Janeček, Jahn, Doležal, Frolík, Korecký) o přesun dalších miliard na přilepšení soukromým firmám.

Dále je třeba přinejmenším zachovat (resp. podle ekonomické situace přiměřeně zvyšovat) výši státní finanční podpory pro vědu a výzkum.

A konečně - musí se co nejdříve provést přísný nezávislý “audit” českého výzkumu, který až na úrovni jednotlivých výzkumných skupin na jednotlivých fakultách a výzkumných ústavů identifikuje to “suché (a polosuché) dřevo” a výslovně doporučí jeho eliminaci. V některých ústavech a fakultách to bude třeba jen 10-20%, jinde mnohem víc.
V některých případech to jistě dopadne tak, že nejlepším řešením bude zrušení celého ústavu nebo katedry a převedení té dobré menšiny někam jinam.

Je bláhové porovnávat větší celky (celé ústavy, fakulty a vysoké školy) - všude je totiž dobrá špička, více či méně široký střední průměr a větší či menší špatné “dno”.
Osobně si myslím, že v Česku se dá označit (v evropském srovnání) jako podřadné něco kolem 30% veškerého výzkumu (a to jsem asi ještě optimista).

Takto identifikované podřadné části výzkumu by měly být zrušeny. To ovšem neznamená, že všichni, nebo většina z těchto lidí bude propuštěna a půjde do fronty na pracovní úřad. Většina těch lidí (zvláště mladších) je vysoce kvalifikovaná a pod lepším vedením může docela dobře dělat výbornou práci.
Znamená to prostě, že je potřeba pomocí konkursů získat co nejlepší nové vedoucí výzkumných skupin, a to zvláště z řad úspěšných mladých navrátilců z dlouhodobých postdoktorálních pobytů v zahraničí, ale i z řad perspektivních cizinců ze zemí, kde je ve vědě konkurence mnohem vyšší než u nás.
Malá internacionálnost české vědy je stále ještě naším velkým handicapem. Rád bych se dočkal toho, až i u nás budou aspoň polovinu vedoucích výzkumných týmů tvořit cizinci.

Takový zásadní nezávislý audit české vědy by měl dát také doporučení, jestli má zůstat v podstatě zachován současný institucionální “půdorys” českého výzkumu, včetně trvalé existence Akademie věd (jakožto instituce obdobné mnoha jiným ve vyspělých zemích).

Jakýsi rozsáhlý audit české vědy se skutečně chystá – má stát několik desítek miliónů (z “bruselských” zdrojů). Přípravy jsou ale už nějak příliš dlouhé a pokud vím, velmi je komplikuje neustálé střídání ministrů a náměstků na MŠMT, v jehož gesci má proběhnout výběr té mezinárodní organizace, která audit provede.
Nemyslím, že výsledek bude k dispozici dříve než za dva roky, a upřímně řečeno si nemyslím, že výsledek bude příliš užitečný (obávám se, že zadání i interpretace výsledků bude příliš ovlivněno nějakými skupinovými zájmy).

Osobně bych byl pro to, aby se iniciativy ujala Akademie věd, a bez ohledu na to, že “jinde je to ještě horší”, si zorganizovala takový náročný mezinárodní audit pro svá pracoviště.
Třeba by o pomoc mohla požádat Max-Planck-Gessellschaft, jakožto německou partnerskou organizaci, k níž se často hlásíme jako ke svému více či méně nedostižnému vzoru?
Hrozí sice určitě nebezpečí, že takové náročné hodnocení (které by mnozí pracovníci AV jistě označili jako nepatřičné “flagelantství”) bude nějak zneužito (“když je 30% vašich týmů nekvalitních, tak vám zkrátíme rozpočet o 30%”), ale jsem přesto přesvědčen, že bychom do toho měli jít a dát tak všem dobrý příklad, který by pak bylo těžké nenásledovat.

Acta, non verba!
Audacem fortuna iuvat!
Vivat academia!