Nebezpečné NATO – pokračování

18. 04. 2019 | 20:00
Přečteno 3346 krát
Před několika dny jsem tady zveřejnil článek „Na co NATO“, jehož zkrácená varianta vyšla v Lidových novinách 14.4. pod názvem „Přestaňme strašit říší zla“. Samozřejmě jsem čekal, že nějaký reprezentant redakce čtenářům rychle vysvětlí, jak jsem pomýlený.

Redaktor Zídek zareagoval hned následující den článkem „Rusko je pro Česko hrozbou č. 1“ (k jeho charakteru viz níže); následujícího dne vyšly v LN další dva články polemizující s mými názory. Redaktor Vlach („Scénář pro neposlušné“) reagoval sice odmítavě, ale celkem solidně (dokonce naznačil, že informace pocházející od ukrajinské tajné služby nemusí být věrohodné). Zaměstnanec amerického think tanku Atlantic Council Jakub Kalenský („Nepapouškujme už ruskou propagandu“) se snažil dokázat, že můj text vycházel z „nepravdivých předpokladů“ a „argumentačních faulů“, které jsem prý „zopakoval po kremelské dezinformační mašině“.

Byl jsem ale příjemně překvapen tím, že LN otiskly už 16.4. moji reakci na tyto kritiky (článek „V zájmu Česka je konec druhé studené války”), a to bez dalších komentářů vysvětlujících čtenářům moji pomýlenost.

Níže uvádím rozšířenou verzi toho, co mi otiskli.

***********************************************************************
V první řadě musím kategoricky oponovat obvinění, že „hájím ruské zájmy“. Nikoli – já se pouze snažím hodnotit situaci objektivně a nepředpojatě. Samozřejmě jsem si vědom mnoha negativních stránek nynějšího ruského režimu, a také to v původním článku říkám („nezodpovědní dobrodruzi“). Domnívám se, že naopak hájím naše, tedy české a evropské zájmy, nikoli zájmy nějakého amerického (evropského, ruského) vojensko-průmyslového komplexu.

Moji kritikové se soustřeďovali výhradně na to, jak je a vždy údajně bylo Rusko nebezpečné a rozpínavé, na interpretaci relativně nedávných ruských akcí vůči Ukrajině či Gruzii a na to, jestli byly nebo nebyly vyprovokované, atd. K tomu chci poznamenat:


1) K té neustálé ruské rozpínavosti:
Srovnejme si prosím rozlohu ruského impéria (resp. jeho sovětského ekvivalentu) v roce 1914, 1936 a 2018 (ano, po roce 1945 se to zvětšilo oproti roku 1936, ale nikoli oproti roku 1914). Pokud jde o tu skutečnou expanzi v 17. – 19 století, velmi mi připomíná např. expanzi USA ve stejné době. Rusko před 30 lety ztratilo (bez jakéhokoli odporu) kompletně ty své bývalé komunistické satelity a posléze i skoro 25% sovětského území. Nezapomeňme také, že Rusko bylo v minulých dvou stoletích třikrát drtivě napadeno ze západu, nikoli naopak. Nevšiml jsem si, že by kdykoli v posledních několika desetiletích Rusko vznášelo nějaké územní požadavky (pokud pomineme specifický případ Krymu, který je možno co do motivací srovnávat třeba s izraelskou anexí Golanských výšin). Rusko dokonce ani diplomaticky neuznalo ty donbaské „lidové republiky“. Jsem přesvědčen, že by tam Rusko uvítalo nějaké rozumné mírové řešení – např. federalizaci.
V žádném případě ale samozřejmě netvrdím, že Ruskem ovládaný SSSR se nedopustil mezinárodního bezpráví a násilí (Polsko a Finsko 1939, Maďarsko 1956, Československo 1968, Afghánistán 1979, Ukrajina 2014). Přiznejme si ovšem, že v té době se podobných akcí dopouštěly i západní mocnosti (koloniální války, řada amerických vojenských intervencí).

2) Je naopak očividné, že v posledních 30 letech Západ resp. NATO, tedy hlavně USA, podnikl několik vojenských akcí na podporu svých zájmů a že tyto akce měly velmi vážné důsledky – viz hlavně onen tragický rozvrat v oblasti Blízkého východu a okolí. Faktem také je, že USA mají po světě mnohem více vojenských základen (a vojáků na nich) než Rusko, a že poblíž amerických hranic nejsou ruské základny žádné.

3) Je pravda, že Rusko podporuje několik separatistických kvazistátů (Jižní Osetie, Abcházie, Podněstří). Jejich vznik ale velmi připomíná třeba odštěpení Kosova nebo dříve vznik tzv. Severokyperské republiky.

4) Pan Zídek tvrdí, že Rusko „ostentativně odmítá západní hodnoty“. Jsem přesvědčen, že ruská kultura jasně vychází z evropských tradic (a velmi podstatně k nim přispěla) a že Rusové vyznávají v zásadě stejné základní životní hodnoty jako my. Právě tak mám problém s jeho tvrzením, že Rusko „Neuznává žádná pravidla a pomocí hybridní strategie se snaží rozložit NATO i EU“. Opravdu si Zídek myslí, že Rusko je zodpovědné za největší evropský současný problém, tedy brexit? Nebo za výsledky voleb v různých zemích? A že je hlavním viníkem tragického rozvratu zásad mezinárodního práva?

5) Pana Kalenského musím upozornit, že označení toho, co se stalo počátkem roku 2014 na Ukrajině, jako puč, je podle mého názoru přiměřené (on to nazývá „revolucí důstojnosti“). Skutečnost je taková, že před těmito událostmi vládla v Kyjevě vláda vzešlá ze svobodných voleb, ve kterých zvítězila strana prosazující dobré vztahy s Ruskem. Ta rozhodně nebyla odstraněna standardním demokratickým procesem. Též ho musím upozornit, že vrahové Borise Němcova byli odsouzeni s tím, že jejich motivy byly islamistické. To, že tomu mohlo být jinak, je podle mě na podobné úrovni, jako teorie o politickém pozadí vraždy prezidenta Kennedyho.

6) Pan Kalenský by také měl vědět, že pokud jde o rusko-gruzínský konflikt z roku 2008, šetření nezávislé expertní skupiny EU dospělo k závěru, že konflikt zahájila jednoznačně gruzínská strana masivním dělostřeleckým útokem na město Cchinvali.

7) U článku redaktora Zídka mě zarazila míra jeho arogance. Nelze si nevšimnout, že vzhledem k mé profesi mě evidentně považuje za nezpůsobilého vyjadřovat se k dané problematice (viz jeho obrat „Rusko je podle imunologa…”). Podobně je zjevné, že nemá velké mínění o mé schopnosti chápat a vyhodnocovat veřejně dostupné informace (píše “S texty, které jsou založeny na popírání empiricky zjistitelných faktů, se dost obtížně polemizuje” – je od něj zajisté hezké, že se tohoto obtížného úkolu přece jen chopil…). A nezklamal, když hned v úvodu upozornil, že mé názory „se nápadně shodují s kremelskou propagandu“ (dá se říci, že tím (zvláště použitím slova „nápadně“) splnil svoji občanskou povinnost a upozornil na potenciálního agenta…).
Upozorňuji, že ty názory na škodlivost ignorování ruských zájmů a uplatňování silových přístupů k Rusku nejsou nějakým výplodem pošetilého molekulárního imunologa, ale již dávno zaznívaly od prominentních diplomatů a politologů jak je např. H. Kissinger, G. Kennan nebo G. Friedman.

Moji kritikové se ale hlavně vůbec nezabývali těmi hlavními otázkami:

Opravdu Rusko představuje pro Česko reálnou vojenskou hrozbu? Chystá se nás Rusko vojensky napadnout, ba dokonce pohltit, jak naznačuje ve svém článku redaktor Zídek?

Plní NATO své původní poslání, tedy především řešit hrozící konflikty všemi dostupnými mírovými prostředky? Jsou vojenské intervence NATO v různých zemích světa v souladu s těmito zásadami?

Myslím, že je třeba neustále zdůrazňovat a opakovat co je vlastně obsaženo ve Washingtonské smlouvě, tedy zakládajícím dokumentu NATO (který v nezměněné podobě podepisují dodnes i nově přijímaní členové aliance).

První článek praví:

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.

Pátý článek zní:

Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.
Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.


Naprosto tedy nevidím, jak lze ospravedlnit vojenské akce a la Jugoslávie, Irák, nebo Libye, případně vměšování do ukrajinského konfliktu. Myslím, že takové akce jsou ve skutečnosti hrubým porušením Washingtonské smlouvy.
Je také důležité, že dokonce ani v případě skutečného napadení jedné smluvní strany neexistuje pro ostatní automatický závazek k vojenské akci (…podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou…).

Osmý článek říká:

Každá ze smluvních stran prohlašuje, že žádné její současně platné mezinárodní závazky vůči kterékoli jiné smluvní straně nebo kterémukoli třetímu státu nejsou v rozporu s ustanoveními této smlouvy, a zavazuje se, že nepřijme žádný mezinárodní závazek, který by byl s touto smlouvou v rozporu.

Jde tedy o “negativní závazek” že se členské státy zdrží všeho, co by bylo v rozporu s touto smlouvou a jejím mírumilovným zaměřením.


A ještě závěrem:

1) U mnoha čtenářů, ale i u svých některých kamarádů jsem vyvolal pobouření hlavně svým názorem, že bych souhlasil s vystoupením Česka z NATO. Myslím, že povinnost nepochybovat o členství ve vojenském paktu byl znak doby, kdy jsme byli ve Varšavské smlouvě. Ti, kdo takovou debatu odmítají, prozrazují své totalitní smýšlení.
Skutečně se mi zdá, že v situaci, kdy v NATO panuje jednoznačná dominance USA a kdy politika této nejsilnější velmoci je čím dál více nezodpovědná (viz zrušení mnohostranné smlouvy s Íránem, vyhrocování vztahů se vzdáleným Ruskem, vyhlašování oprávněnosti prosazovat silou americké zájmy kdekoli na světě), nás členství v této alianci může zavléci do nějakého nechtěného konfliktu. I bez takového konfliktu nás alespoň může alespoň minimálně přijít hodně draho (viz americký tlak na zvýšení našich zbrojních výdajů, samozřejmě pokud možno nákupem amerických zbraní).

2) Jsem hluboce přesvědčen, že by bylo v zájmu Česka, EU a celého světa, kdyby co nejdříve skončila ta nynější druhá studená válka, problémy se opět začaly řešit diplomaticky a ty šílené částky na zbrojení se použily na řešení stále palčivějších globálních problémů.
Západ je dnes jednoznačně silnější stranou v tom nešťastném konfliktu – seriózní a velkorysé snahy o nápravu by proto měly vzejít od něj.

3) Přál bych si (asi dost naivně), aby se novináři maximálně snažili o racionální objektivitu namísto bohužel drtivě převládající „angažovanosti“ (pamatuji si, že komunisti kdysi považovali za velký prohřešek „buržoazní objektivismus“). Jsem si jist, že jakákoli vzmáhající se protiruská (ale na druhém straně ani protievropská) hysterie nemůže vést k ničemu dobrému.
Dělá mi také starost, že se dnešním zdatným propagandistům daří vyvolat dojem, že o některých věcech se prostě diskutovat nemá, či snad dokonce nesmí.
A jsem přesvědčen, že novinářské alarmisticko-militaristické výzvy typu „Buďme silní, nebo budeme časem v Rusku“ (redaktor Zídek) jsou cestou do pekel.












Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy