Prezident Bush opět nedávno vetoval zákon, který by i v USA umožnil výzkum lidských embryonálních kmenových buněk.

Lidé jako G.W.Bush, tedy konzervativně ladění věřící, vyjadřují k takovému výzkumu silné etické výhrady, protože považují embryo od prvního okamžiku po početí za lidského jedince, který má požívat práva na život. Ze stejných důvodů jsou tito lidé také proti umělým potratům i v nejčasnějších stádiích těhotenství, ba někteří i proti většině metod antikoncepce.
Samozřejmě se všichni shodneme na tom, že každý lidský život zasluhuje náležitou právní ochranu. Je však projevem jakéhosi fundamentalismu, když někdo tvrdí, že lidské embryo je člověkem se vším všudy už od samého počátku. Většina rozumných lidí se kloní naopak k názoru, že „lidství“ zárodku se objevuje a prohlubuje během jeho vývoje a že je spíše věcí všeobecné dohody, odkdy je jeho úmyslné usmrcení morálně a právně nepřípustné. Osobně se domnívám (a myslím, že je to většinový rozumný, střízlivý názor), že v nejčasnějších stadiích vývoje (v několika prvních dnech až týdnech) není zárodek ekvivalentem malého dítěte, ale jen jakýmsi jeho „příslibem“. Je myslím obzvláště absurdní tvrdit, že lidskou bytostí je embryo v tzv. preimplantačním stadiu, tedy předtím, než se pevně usadí v děloze. V tomto období skutečně ani v nejmenším nepřipomíná ani vzdáleně nějakou bytost a je opravdu jen „shlukem buněk“. Embrya, která vznikají na klinikách asistované reprodukce s cílem pomoci neplodným párům k potomkům, jsou právě taková. Připravuje se jich přitom „pro jistotu“ obvykle více, než je možno skutečně využít. Nechápu, jak může někdo s elementárním etickým cítěním říkat, že je mravnější tato „nadbytečná“ a samostatně samozřejmě života neschopná embrya zlikvidovat (nebo alibisticky dlouhodobě udržovat zmrazená), než je využít pro výzkum, který by v budoucnu mohl vést k postupům k odstranění utrpení množství těžce nemocných, o jejichž „plném lidství“ nemůže být naprosto žádných pochyb.
Z genetického hlediska jsou v zásadě ekvivalentní téměř všechny buňky našeho těla. Umělými manipulacemi je dokonce možno přinutit některé tělní buňky, aby se začaly vyvíjet stejně jako oplodněné vajíčko. Jistě z toho nemůžeme vyvozovat, že každá buňka našeho organismu si zaslouží stejné ochrany jako „celý člověk“. To, že se na časné zárodky vždy pohlíželo jinak než například na novorozence, je zřejmé i z toho, že spontánní potrat není považován za totéž co úmrtí dítěte (nekoná se pohřeb). A to se většinou jedná již o zárodky, které skutečně již více či méně vypadají jako malý človíček... Tvrzení, že „zničit“, resp. „rozebrat“ několikabuněčné embryo, je prakticky totéž jako zabít člověka, je stejně absurdní jako říkat, že sníst jádro z jablka je totéž jako zlikvidovat krásný vzrostlý strom.
Odpůrci těchto metod někdy ještě matou veřejnost a vyvolávají dojem, že někdo chce pěstovat skutečné lidské zárodky do pokročilého stádia na „náhradní díly“. Podobní lidé před lety odsuzovali dnes zcela běžné metody asistované reprodukce („děti ze zkumavky“), a ještě dříve Darwina či Koperníka. Tito lidé si z nějakého důvodu pyšně myslí, že vědí, co je Božím záměrem a už celá staletí se při každém pokroku vědy hrozí toho, že si „člověk chce hrát na Boha“. Za obzvlášť nemístné považuji občasné srovnávání využití nadbytečných časných embryí s bestiálními pokusy na vězních koncentračních táborů. To je myslím již urážkou nejen dnešních badatelů, ale hlavně obětí těch zvrácených nacistických pokusů.
Fundamentalistickými zastánci teze, že oplodněné vajíčko je totéž co dospělý člověk, jsou především někteří věřící a představitelé některých církví. Chtěl bych proto připomenout, že ani v Písmu nenajdeme nikde názor, že vyvíjející se zárodek je od samého počátku totéž co lidská bytost. Naopak - někteří církevní Otcové (Augustin, Tomáš Akvinský) říkají, že člověkem se zárodek stává někdy mezi třetím a šestým měsícem těhotenství. Podobného názoru, shodného ostatně s obecným míněním laiků, jsou i nekřesťanská náboženství.
Pokud bych tedy měl vyslovit svůj názor na veto prezidenta Bushe, řekl bych, že je to prostě jeden z mnoha špatných kroků tohoto velmi špatného prezidenta.
(podobný článek na podobné téma jsem napsal také 27.6.2006 do Lidových novin)