Knihovna dnes není důležitá na Letné, ale v počítači...
Ještě před 10 lety byly knihovny na universitách a ve výzkumných ústavech velice rušnými místnostmi. Nová čísla odborných časopisů byla „podpultovým zbožím“ a velmi záleželo na dobrých vztazích s knihovnicí, abych si je mohl půjčit přes víkend domů já a ne některý jiný vědychtivý kolega. Teď je to úplně jinak - knihovny zejí prázdnotou, protože všechno důležité je dostupné elektronicky „online“. Velmi rychle se digitalizují i staré ročníky a knižní fond. Celá knihovna je každému dostupná na jeho počítači (pokud si ústav zařídí příslušné předplatné).
Přístup k odborným časopisům je pro badatele jedna z nejdůležitějších věcí - věda se bez toho vůbec nedá dělat. Je to prostě součást základní infrastruktury, právě tak jako třeba telefon, elektřina nebo laboratoře. To, jak je v současné době zajišťován na výzkumných pracovištích a universitách online přístup k odborným časopisům, má však daleko k ideálu. Jednotlivé instituce si nekoordinovaně předplácejí časopisy, v některých případech se to děje prostřednictvím větších či menších konsorcií institucí, která velkorysejší prostředky získávají v rámci účelového financování prostřednictvím speciálních programů, v nichž je potřeba jednou za několik let sepsat jakýsi pseudoprojekt zdůvodňující vždy znova a znova, že tyto časopisy jsou potřebné; po skončení „projektu“ se opět píší málo smysluplné „závěrečné zprávy“ zhodnocující využívání zakoupených časopisů, a to, jaký užitek to přineslo. Jsem přesvědčen, že tento stav je chaotický a velice neekonomický. Bylo by tedy žádoucí, aby v rámci podpory základní infrastruktury výzkumu zařídila vládní Rada pro výzkum a vývoj nějakým velkorysým způsobem online přístup k co největšímu spektru časopisů pro co nejširší okruh akademických pracovníků (university, AV, ostatní výzkumné ústavy). Potom by stačilo, aby se lokální knihovny staraly jen o celkem výjimečné speciality, nepokryté žádoucím "univerzálním" systémem.
Myslím si, že je to pro naši vědu záležitost skutečně mimořádného významu; bylo by skvělé, kdybychom tuto oblast měli na nejvyšší světové úrovni (jako tomu je nyní např. ve Finsku). Bylo by to nejen praktické pro uživatele, ale určitě také ekonomické - u vydavatelů by se daly získat maximální množstevní slevy, zamezilo by se mnoha paralelním objednávkám různými institucemi (typické "plýtvání v nedostatku"). Nevím, kolik by to celkem stálo - odhaduji, že tak 100 milionů ročně, ale současné celkové náklady jsou určitě mnohem vyšší...
Snažil jsem se tento návrh prezentovat na všech důležitých místech, třeba pomůže i tato velmi neformální cesta přes blog.
Je jasné, že takový návrh se nesetká s nadšením mezi těmi, kteří ze současného chaotického „systému“ profitují (mnozí knihovníci, firmy zprostředkující mnoha institucím nákup od vydavatelů). To by ovšem snad neměl být rozhodující faktor?