V Praze se nyní staví jedna velká knihovna v Dejvicích (Národní technická knihovna), stavba další, ještě mnohem nákladnější se chystá (populární Kaplického „chobotnice“ na Letné). Nejsem si jist, jak dobře jsou tyto peníze investovány.

Ještě před 10 lety byly knihovny na universitách a ve výzkumných ústavech velice rušnými místnostmi. Nová čísla odborných časopisů byla „podpultovým zbožím“ a velmi záleželo na dobrých vztazích s knihovnicí, abych si je mohl půjčit přes víkend domů já a ne některý jiný vědychtivý kolega. Teď je to úplně jinak - knihovny zejí prázdnotou, protože všechno důležité je dostupné elektronicky „online“. Velmi rychle se digitalizují i staré ročníky a knižní fond. Celá knihovna je každému dostupná na jeho počítači (pokud si ústav zařídí příslušné předplatné).
Přístup k odborným časopisům je pro badatele jedna z nejdůležitějších věcí - věda se bez toho vůbec nedá dělat. Je to prostě součást základní infrastruktury, právě tak jako třeba telefon, elektřina nebo laboratoře. To, jak je v současné době zajišťován na výzkumných pracovištích a universitách online přístup k odborným časopisům, má však daleko k ideálu. Jednotlivé instituce si nekoordinovaně předplácejí časopisy, v některých případech se to děje prostřednictvím větších či menších konsorcií institucí, která velkorysejší prostředky získávají v rámci účelového financování prostřednictvím speciálních programů, v nichž je potřeba jednou za několik let sepsat jakýsi pseudoprojekt zdůvodňující vždy znova a znova, že tyto časopisy jsou potřebné; po skončení „projektu“ se opět píší málo smysluplné „závěrečné zprávy“ zhodnocující využívání zakoupených časopisů, a to, jaký užitek to přineslo. Jsem přesvědčen, že tento stav je chaotický a velice neekonomický. Bylo by tedy žádoucí, aby v rámci podpory základní infrastruktury výzkumu zařídila vládní Rada pro výzkum a vývoj nějakým velkorysým způsobem online přístup k co největšímu spektru časopisů pro co nejširší okruh akademických pracovníků (university, AV, ostatní výzkumné ústavy). Potom by stačilo, aby se lokální knihovny staraly jen o celkem výjimečné speciality, nepokryté žádoucím "univerzálním" systémem.
Myslím si, že je to pro naši vědu záležitost skutečně mimořádného významu; bylo by skvělé, kdybychom tuto oblast měli na nejvyšší světové úrovni (jako tomu je nyní např. ve Finsku). Bylo by to nejen praktické pro uživatele, ale určitě také ekonomické - u vydavatelů by se daly získat maximální množstevní slevy, zamezilo by se mnoha paralelním objednávkám různými institucemi (typické "plýtvání v nedostatku"). Nevím, kolik by to celkem stálo - odhaduji, že tak 100 milionů ročně, ale současné celkové náklady jsou určitě mnohem vyšší...
Snažil jsem se tento návrh prezentovat na všech důležitých místech, třeba pomůže i tato velmi neformální cesta přes blog.
Je jasné, že takový návrh se nesetká s nadšením mezi těmi, kteří ze současného chaotického „systému“ profitují (mnozí knihovníci, firmy zprostředkující mnoha institucím nákup od vydavatelů). To by ovšem snad neměl být rozhodující faktor?