Nedávno jsem si zde dovolil říci něco „mírně levicového“ na téma rovná vs. progresivní daň z příjmu. Byl jsem překvapen až zuřivou reakcí některých diskutujících. Asi mě to překvapit nemělo - čtu přece pravidelně obdobně nenávistné komentáře v MFD a Lidových novinách...


Myslím, že v naší společnosti došlo k jakémusi patologickému ideologickému rozdělení „na život a na smrt“, které je zjevně plodem toho, co začalo po polovině 90. let slavnými výzvami k předvolební „mobilisaci“ a na druhé straně výroky o „spálené zemi“. Dobře si pamatuji, jak naléhavá byla varování, že vítězství ČSSD nás vrátí před rok 1989, že se opět dočkáme výjezdních doložek, devizových příslibů a cenzury. Ve stejné době probíhala i ostrá (a podle mého názoru trochu absurdní) ideologická diskuse mezi V.Klausem a J.Luxem o tom, zda náš systém má být „sociálně tržní“ nebo „tržní bez přívlastků“.
Myslel bych, že každý rozumný občan by měl považovat za normální a žádoucí, aby u nás působily strany mírně napravo a mírně nalevo od pomyslného politického středu, které by slušnými demokratickými prostředky soupeřily o moc. Je tomu tak všude ve vyspělých evropských zemích, a funguje to dobře, tak proč u nás by tomu mělo být jinak? Proč u tak mnohých politiků a vlivných komentátorů či „politologů“ (a tím spíše anonymních internetových diskutérů) je cokoli s levicovým nádechem (daňová progrese obvyklá všude na světě, státní podpora neziskovým organizacím, krotké odborové demonstrace) považováno za nebezpečný „bolševismus“? Ačkoli ta absurdní zkratka „sociálně demokratický“ = „komunistický“ = „stalinistický“ je prostě útokem na zdravý rozum, zdá se, že u mnoha lidí zabírá. Nedávno se jeden náš velmi inteligentní student vyjádřil o silně stylizované soše matky s dítětem ze 60. let, že je „bolševická“; přitom tento styl byl obvyklý v té době kdekoli v Evropě.
Měli bychom si snad konečně uvědomit realitu - naše společnost je v hlavních rysech víceméně standardní západoevropskou společností, která je SAMOZŘEJMĚ společností občanskou, založenou na tržní ekonomice se silnými sociálními prvky, pevně zakotvenou v EU a NATO. Tyto základní principy programově zpochybňují pouze extremisté z obou stran politického spektra. Ať je u moci kterákoli z těch několika relevantních stran, nic podstatného se na tom prostě nezmění - mění se pouze celkem nepodstatné detaily, to přece všichni úplně jasně vidíme. Kdybych byl nějakým zcela nezaujatým pozorovatelem vysazeným zde z UFO a neschopný sledovat zdejší sdělovací prostředky, prostě bych v praktickém životě nepoznal, jestli právě vládne vláda vedená ODS nebo ČSSD (teď bych sice mohl jedovatě a zaujatě říci něco o srovnání ekonomické situace v roce 1997 a 2006, ale neučiním tak :-)). „Pravicové“ Klausovy vlády velmi levicově ustupovaly odborářským požadavkům (a V.Klaus vytrale obhajoval nutnost regulace nájemného) a „levicové“ vlády kromě jiného také pravicově privatizovaly...
Před volbami by se důvěřivému voliči mohlo zdát, že pokud vyhraje pravice, zavládne tady nemilosrdný „kapitalismus bez přívlastků“ z doby Charlese Dickense, a naopak, pokud vyhraje levice, bude zde nastolena bolševická diktatura, znárodněn průmysl, a obnovena těžba uranu politickými vězni. Všechny tyto zdánlivě zásadní ideologické rozdíly se však po volbách ve skutečnosti redukují na to, jestli nejvyšší daňové pásmo bude 32 nebo 23%, jestli bude mateřská dovolená o něco kratší nebo delší a jestli budou nebo nebudou zavedeny registrační pokladny. To, že reálné rozdíly v praktické politice jsou skutečně nepatrné, dokazuje i množství funkčních koalicí v obcích a městech nejen mezi ODS a ČSSD, ale i mezi ODS a komunisty.
I kdyby vládla většinová vláda samotné ODS, neočekávám (a slova ministra Nečase mě v tom opakovaně utvrzují), že by snad byl drasticky snížen státní rozpočet a výrazně omezovány sociální výdaje a náš systém přestal být de facto „sociálně tržní“ - to prostě nejde.
Takže - velmi bych prosil politiky (ty asi spíše až před dalšími volbami), novináře a komentátory - uberte prosím v té absurdní ideologické razanci, nerozeštvávejte zbytečně lidi ...