Kromě brdského radaru, pozoruhodného dění kolem pana vicepremiéra či (možná)reformy veřejných financí je žhavým tématem poslední doby také globální oteplování, které, jak se ukazuje, kupodivu souvisí i s tak důležitými věcmi, jako je naše svoboda a demokracie. Připojím se tedy k zástupu všeználků se svojí troškou do mlýna.

Ač je to pro mě trochu nepochopitelné, „myšlenkový tank“ ODS v čele s panem čestným předsedou neobyčejně vehementně popírá závěry, ke kterým dospěla drtivá většina odborníků klimatologů a které akceptují třeba i britští konzervativci. Slyšíme často, že tito odborníci jsou jen „odborníci“ a že ke svým katastrofickým závěrům dospívají po jakési kartelové dohodě, která jim má zajistit štědré granty a možnost jezdit na opulentní konference do Paříže, ba i jiných atraktivních měst. Dozvídáme v této souvislosti dokonce, že „Největší hrozbou pro svobodu, demokracii, tržní ekonomiku a prosperitu na počátku 21. století není komunismus nebo jeho různé měkčí varianty. Komunismus byl nahrazen hrozbou ambiciózního environmentalismu.“ Kupodivu se ale zdá, že opravdový expert ODS v tomto oboru, prof. Moldán, se kloní také spíše k onomu většinovému klimatologickému názoru (který je největší hrozbou pro svobodu, demokracii, tržní ekonomiku a prosperitu…).

Skeptikové hájící koncept „modré, ne zelené planety“ mají určitě pravdu v tom, že nemůžeme s jistotou vědět, jestli neprožíváme jen nějaký poměrně krátkodobý, náhodný výkyv klimatu; s jistotou totiž víme opravdu málo co – zvláště u tohoto typu jevů a dějů se z principu musíme spokojit s nějakým stupněm pravděpodobnosti. Pro určení tohoto stupně pravděpodobnosti je určitě nejlepší obrátit se na odborníky.

Pokud se naprostá většina klimatologů shodne na tom, že tento děj je s vysokou pravděpodobností reálný, je trochu bláhové věřit té malé menšině. Na mínění odborníků se přece spoléháme v našem životě skoro ve všem, není-liž pravda?

Trochu menší skeptikové připouštějí, že klima se začíná skutečně globálně výrazně měnit, ale zpochybňují, že na tom mají výrazný podíl lidské činnosti, hlavně spalování fosilních paliv. Ano, k podobným výrazným změnám docházelo v minulosti mnohokrát, dokonce i v historických dobách. Je docela dobře možné, že i tentokrát je příspěvek člověka jen malý; s jistotou to z principu nikdy nemůžeme vědět. Ale i zde si většina odborníků myslí, že tentokrát je příspěvek lidské činnosti významný – v modelech dávajících do souvislostí složité vztahy koncentrace skleníkových plynů v atmosféře s klimatickými parametry zjevně dobře „sedí“ ty stamiliony tun oxidu uhličitého a dalších produktů naší civilizace s tím, co tyto modely předpovídají. Je velmi důležité si uvědomit, že poznatek, že dosud známé změny klimatu člověk neovlivnil, nikterak logicky nevylučuje možnost, že tentokrát ji člověk opravdu poprvé vyvolává.
I kdyby měli skeptici pravdu (a docela bych si to z mnoha důvodů přál), přesto by snad bylo dobře, abychom si nezhoršovali kvalitu vzduchu, který dýcháme, abychom si nespalovali uhlí, ropu a plyn, které mohou být využity daleko lépe pro chemický průmysl. A hlavně – pokud bude tlak na snížení emisí ze spalování ropy a plynu, konečně se vyvinou lepší metody získávání energie (podle mého názoru není v současnosti nic lepšího než jaderná energetika), což zásadně sníží naši závislost na rizikových státech, z nichž tyto suroviny získáváme. Je přece načase, aby se konečně zvládlo využití termojaderné energie pro komerční účely! Kdyby byla silnější motivace a vynaložilo se na to dost peněz (např. jen desetina toho, co stojí “válka proti teroru”), asi by i tato věc byla již vyřešená.

Je jistě velmi důležité, abychom seriózně diskutovali, zvažovali nejracionálnější řešení situace a nepodléhali ukvapeně poplašným výkřikům ekologistických fanatiků (kteří nepochybně existují a hlasitě se projevují).
Divím se ale, jak může někdo vášnivě obhajovat „svobodu“ bez omezení ničit životní prostředí, nenávratně si spalovat cenné suroviny a být závislý na ropě z rizikových oblastí. Je snad podobným „útokem na naši svobodu a prosperitu“ ekonomicky velice nákladné čištění odpadních vod, povinné zavádění katalyzátorů v autech nebo odsiřování kouřových zplodin v uhelných elektrárnách?