Minulý týden jsem se po týdnu stráveném v zahraničí na konferenci vracel domů. V letadle jsem se po týdnu abstinence dostal opět k českým novinám (MFD). Bylo to jako osvěživý doušek čersvé vody.

Dozvěděl jsem se, že "Reformy skoncují v Česku s rovnostářstvím". Článek s potěšením konstatoval:
"Zatímco ti chudší si příliš nepolepší, horních dvacet tisíc zaměstnanců si toho i přes svůj vysoký plat všimne....Největšími vítězi této rošády budou nadprůměrně ohodnocení zaměstnanci s platy nad 80 tisíc korun hrubého měsíčně. Ti ušetří nejen na nižší dani, protože dnes platili až 32 procent, ale i na zmrazení odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Například počítačový expert s výdělkem sto tisíc korun si dnes odnáší domů čistého 63 800 korun. Jeho lednová čistá výplata v příštím roce už bude o devět tisíc korun tučnější....Oproti tomu člověk s desetitisícovým platem uvidí od ledna na výplatní pásce o 450 korun navíc. Zatímco jeho čistý příjem stoupne o pět procent, skvěle odměňovaného zaměstnance skoro třikrát rychleji. Nerovnosti v čistých příjmech se zvýší".
Dozvěděl jsem se také znepokojivý a zahanbující fakt, že "Dvacet let od konce komunismu patří Česko do první desítky nejrovnostářštějších zemí světa". Zastyděl jsem se...
Poučil jsem se, že k měření míry rovnostářství se používá Giniho koeficient, jehož hodnota se teoreticky pohybuje v hodnotách od nuly do sta: nula znamená, že všichni mají stejně, zatímco stovka znamená, že jeden člověk má úplně vše.
Článek uváděl, že pro Česko je tento koeficient mezi 25 až 28, což je podobné jako u hodnot Rakouska, Belgie či Nizozemska; nejrovnější jsou si v Evropě Švédové a Dánové, naopak větší rozdíly jsou ve Velké Británii či Portugalsku. Vzorem v odstraňování škodlivého rovnostářství nám mohou být v poslední době hlavně např. Rusko, Litva, Nepál a Čína. Zatím je ale situace velmi neuspokojivá - loni u nás bralo přes sto tisíc korun měsíčně pouze sedmnáct tisíc lidí! V platové diferenciaci je třeba výrazně přidat! Nechceme přece na tom být tak špatně jako Rakušané, Belgičané, Nizozemci či snad dokonce Švédové a Dánové - n'est ce pas?

Hned na vedlejší stránce jsem si s potěšením přečetl názor Martina Komárka, že by bylo dobré, abychom přistoupili k dalšímu radikálnímu kroku. Lékaři by měli mít na dveřích ceník:
"léčení angíny: 250 korun oteklé koleno: 140 korun úleva od žlučníkového záchvatu: 310 korun, .....v nemocnicích vyvěšeno „operace plic při rakovině: 167 tisíc, následná terapie sedm tisíc denně, šestinásobný bypass s pooperační péčí na nejvyšší úrovni: po dvojnásobné slevě senzačních 399 tisíc korun“? Prostě - naším heslem by konečně mělo být to, kvůli čemu jsme před lety usilovně zvonili klíči - "Vpustit trh do nemocnic!"
A co s chudými (co to povídám - neschopnými!), kteří by si operaci nemohli dovolit ani při mimořádné sezónní slevě? Martin Komárek správně říká, že by přece jistě zafungovalo "lidské milosrdenství a skutečná solidarita, ne ta nadiktovaná státem a zhmotněná v nespravedlivých daňových odvodech". Ano, každý by si přece mohl zorganizovat sbírku na záchranu svého příbuzného či přítele - co by na tom bylo špatného?

Už se těším, že při nějakém podobném návratu za pár let se dočtu, že tyto progresivní kroky byly konečně realizovány!