Dnes promluvím opět na zcela nevědecké téma, a tedy neodborně a amatérsky, takže asi dám příležitost k obvyklým kultivovaně formulovaným výtkám mnoha diskutujícím.

Městský správní soud v Praze rozhodl, že město nemá právo regulovat cenu jízdného v pražských taxících. Srdce liberálovo může zaplesat - ušlechtilý princip svobody opět zvítězil nad pokusy socialistů (byť v tomto případě zamaskovaných jako radní z ODS) omezovat blahodárné působení pověstné Neviditelné ruky. Je to přece jasné - taxikář může mít někde třeba i jen malinkými písmeny napsáno, že jezdí kilometr za 100 Kč (a nebo i za 1000 - víte jak jsou dnes drahé náhradní díly a pojistky?), a je jen chyba zákazníka, že si to před nástupem pořádně nepřečte. Ostatně, ani by to tam nemusel mít napsané - stejně dobrá je i ústní dohoda - a pokud ji zákazník nepožaduje předem, je to jen a jen jeho chyba. Tuzemec i cizinec by přece ve vlastním zájmu měl dobře vědět, že v zemi reálného kapitalismu se musí starat sám o sebe a nespoléhat na to, že ho bude vodit za ručičku opatrovník stát nebo magistrát! Neměli bychom se nechat zmýlit tím, že ceny taxíků jsou regulovány ve všech jiných světových metropolích - je to jen projevem úpadku tržních mechanismů a neblahých sociálně-tržních tendencí, které mnozí radikálnější spoluobčané neváhají odvážně označit za bolševické.

My jsme přece ještě nezapomněli na poučení od vůdců našeho transformačního procesu, kterého se nám dostávalo v první polovině devadesátých let, kdy po desítkách vznikaly banky a kampeličky. Když pak houfně krachovaly, mnozí vkladatelé se naivně cítili podvedeni - dostalo se nám správného poučení - každý se přece rozhodl zcela svobodně a měl si samozřejmě nejprve zjistit, co je ta banka zač. Stát tady není od toho, aby hlídal, jestli nějaký bankéř není podvodník (promiňte špatný výraz - neúspěšný podnikatel!). Od těch zlatých časů se bohužel poměry změnily, a bankovnictví začalo být neliberálně regulováno - snad i to se zase napraví...

Pamatuji si také na článek tehdejšího premiéra, který velmi výmluvně argumentoval proti přijetí lesního zákona nařizujícího majitelům lesů, co musí a nesmí dělat. Autor tehdy zaujal principiální stanovisko - majitel lesa přece sám nejlíp ví, co má dělat, aby se mu jeho lesnické podnikání nejvíce vyplatilo - přece si všechno nevykácí bez následného vysázení nových stromků, z nichž budou mít prospěch jeho potomci! Přece nedá přednost nějakému krátkozrakému okamžitému zisku, jak by si snad mohli myslet podezřívaví socialističtí regulátoři! Tento důsledně tržní názor (bez přívlastků!) však tehdy neuspěl... Můžeme však doufat, že se v současné politické konstelaci rýsuje nová naděje na nápravu!

A možná je naděje i na hlubší liberalizační změny - senátor Kubera pokračuje ve svém vytrvalém boji proti nesmyslnému omezování svobody kuřáků i proti omezování rychlosti na silnicích. Správně postřehl, že jednou z hlavních příčin vysokého počtu nehod na našich silnicích je to, že řidiči se neustále dívají na tachometr, zda nepřekračují povolenou rychlost. Následky jsou pak nabíledni... A hlavně - proč máme nutit úspěšné majitele drahých rychlých aut jezdit pomalu? To je přece jasné narušení tržních principů, ne-li dokonce osobní svobody!

Je toho zkrátka ještě hodně, co musíme napravit, abychom se zbavili pozůstatků neblahého působení předchozí socialistické vlády KDU-ČSL, US-DEU a ČSSD. Dokonce ani to spravedlivé předvolební volání paní poslankyně Němcové po odeslání zlopověstného Jiřího Paroubka za Ural nebylo dosud splněno...
Ale - naděje žije!!