Původně jsem chtěl psát dnes o něčem úplně jiném, mnohem „světodějnějším“, ale po letmém prolistování dnešních novin jsem neodolal říci také něco k navrhované reformě zdravotnictví.




Je mi líto, ale ani já, podobně jako většina ostatních občanů, nechápu, jaký je „regulační“ význam třicetikorunového poplatku za každou návštěvu lékaře a za každou položku na receptu. Určitě mi to neobjasnil ani dnešní rozhovor s ministrem Julínkem v Lidových novinách.

Idea poplatku vychází z předpokladu, že nezanedbatelný počet lidí chodí zbytečně k lékaři a zbytečně si nechává předepisovat léky. To vede ke zvyšování nákladů, a tak je potřeba takovému zneužívání bezplatné zdravotnické péče zamezit.

Ačkoli nikoho takového osobně neznám, je asi možné, že někdo chodí k lékaři více či méně zbytečně. Nemyslím ovšem, že je to nějak masový jev. Často se uvádí, že tak činí mnozí důchodci, kteří si jdou k panu doktorovi „popovídat“ o svých skutečných nebo domnělých neduzích. No nevím... U těchto lidí bych viděl spíše jako nebezpečí to, že k lékaři včas nejdou a neodhalí tak třeba začátek nebezpečného onemocnění. Lékaře určitě zneužívají lidé, kteří se potřebují z jakéhokoli důvodu „hodit marod“; právě na ty ale asi těch 30 Kč moc velký regulační účinek mít nebude.

Výrazný „regulační“ účinek budou mít tyto poplatky určitě na jinou skupinu lidí – sociálně slabé, kteří opravdu musí přemýšlet o každé koruně vydané navíc. Vyplatí se opravdu, abychom tyto lidi odrazovali od preventivních prohlídek či od včasné návštěvy lékaře, dokud jsou příznaky choroby ještě mírné, abychom je nutili jít k lékaři až když je jim opravdu hodně zle?
Vždyť jsme neustále slýchali varování – nepodceňujte varovné příznaky toho či onoho, přijďte k lékaři raději dříve než bude pozdě!

Nám, kteří jsme na tom finančně dobře, připadá těch 30 korun jako směšná částka, o které nestojí za to ani mluvit. Ale je nepochybně spousta těch, pro které tomu zdaleka tak není, zvláště pokud k lékaři a pro léky musí opravdu chodit často.
Krom toho jsou tyto poplatky ve zcela očividném rozporu s ústavní zásadou, že máme bezplatnou lékařskou péči založenou na všeobecném pojištění. Nedovedu si představit, že by Ústavní soud mohl rozhodnout jinak, než tyto poplatky zrušit.

Ten třicetikorunový poplatek je cosi jako ona ultraliberály vytoužená „daň z hlavy“, stejná pro každého, ať chudého či bohatého. Docela věřím, že i něco takového (a ne jen „nedůsledná“ procentuálně rovná daň) by se mohlo líbit některým stranickým kolegům pana ministra. Ostatně není tomu tak dávno, co jsme slyšeli zcela vážně míněné návrhy pana Tlustého na radikální reformu sociálního systému (každému vyplácet od narození do smrti 4 tis. Kč měsíčně, a ať si s nimi dělá co chce – propije je, nebo vloží do privátní pojišťovny – od státu už nic jiného za žádných okolností nic nedostane; každý má přece zodpovědnost sám za sebe a nepotřebuje, aby ho stát-opatrovník vodil za ručičku, že?).

Člověk se skoro nemůže zbavit dojmu, že skutečným účelem těch současných Julínkových poplatků je ve skutečnosti něco strašně nemravného, co se vůbec ostýchám vyslovit (co by ale skutečně mohlo vést k velmi značným „regulačním“ úsporám...). No, asi už jsem příliš podezřívavý...

V dnešních novinách jsem viděl také alarmující články o kritickém nedostatku sester v nemocnicích způsobenému hlavně jejich nízkými platy.
Je evidentní, že v systému je prostě málo peněz; otázka je, jestli je to tím, že se špatně hospodaří s tím, co do něj přichází, nebo tím, že prostě do systému přitéká málo.
Opakovaně jsem si všiml kritiky toho, že ceny dovážených léků jen velmi pomalu sledují posilující kurs koruny – tyto negativní (pro náš zdravotní systém, ne pro distributory...) efekty mohou být skutečně obrovské... Nemělo by ministerstvo zaměřit svoji aktivitu tímto směrem?

Nicméně se mi zdá, že pro nápravu některých kritických nedostatků (např. platy sester a ostatního personálu nemocnic) by prostě bylo potřeba zvýšit výběr povinného zdravotního pojištění. To ale nejde skloubit se snahami daně a pseudodaně typu zdravotního a sociálního pojištění snižovat, jak si to dávají do svých programů nyní vládnoucí strany (je jim ale potřeba přiznat, že ve skutečnosti celkovou daňovou zátěž snižují pouze těm nejbohatším, zatímco celkové daňové zatížení se spíše mírně zvyšuje...).
Myslím, že zvýšení povinného zdravotního a sociálního pojištění o 1% by problém se sestrami mohlo vyřešit, určitě by pomohlo i zrušení „zastropování“ pojištění pro těch nejbohatších cca 1% občanů.

Pevně doufám, že se tyto věci po příštích volbách vyřeší. Myslím, že činnost pana ministra Julínka, jakož i další „nepopulistické“ kroky současné vlády dávají dobrou naději, že ty příští volby už dopadnou lépe...