Jak musí čtenáři mých příspěvků zajisté uznat, věnuji se většinou celkem poklidným tematům (vědní politika, evoluce, věda a náboženství, antiamerikanismus, Václav Klaus, lustrační zákon, Mašínové, brdský radar, atd).
Dnes bych chtěl udělat výjimku a nadhodit poněkud kontroverznější téma.


V mnoha současných diskusích (např. v souvislosti s údajnou potřebností amerických radarových a protiraketových základen u nás a v Polsku) se opakovaně setkáváme s tvrzením, že v Íránu vládnou náboženští fanatici, kterým je úplně jedno, jestli po odpálení mezikontinentální rakety s atomovou hlavicí na USA (popř. na Česko) přijde zcela zničující odvetný úder. Tito fanatici si prý totiž myslí, že Alláh je za útok proti nevěřícím odmění posmrtným pobytem v ráji, kde budou mít m.j. k dispozici denně 30 panen. Tato motivace je pro ně údajně tak silná, že si se světskými důsledky svých útoků nedělají moc starostí. Tuto argumentaci slýchám resp. čítám překvapivě i od vzdělaných a inteligentních lidí a někteří z nich dokonce podporují názor, že země vedená takovými fanatickými šílenci by měla být preventivně “vybombardována do doby kamenné” (což je pozoruhodný termín poprvé použitý před pozdějším “humanitním bombardováním” Srbska v roce 1999).

Promiňte, ale já si myslím, že je to naprostá hloupost, asi tak na podobné úrovni, jako třeba kdysi antisemitské argumenty založené na “Protokolech siónských mudrců”.
Samozřejmě všichni víme, že existují jednotliví (ba mnozí) muslimští fanatici, včetně muslimských duchovních, kteří vyzývají k násilným činům a vymývají mozky teroristům, kteří se pak opásají výbušninami a jdou zabíjet izraelské či americké vojáky či civilisty ve Španělsku, Velké Británii, Izraeli, Iráku, Afghánistánu, Indonésii či jinde. Jistěže existují fanatické “nevládní” organizace typu Al Kajda, jejichž cílem je např. zničit Izrael, co nejvíce poškodit jeho západní spojence, či odstranit některé současné více či méně proamerické režimy v islámských zemích. Je také zřejmé, že většina muslimských zemí by uvítala likvidaci Izraele v jeho současné podobě (představitelé pouze některých z nich to ale říkají otevřeně).

Nevěřím však, že existuje nějaké muslimské spiknutí organizované např. íránskými představiteli, jehož cílem je likvidace “západní civilizace” a nastolení světového islámského chalífátu. Je docela možné, že je to jejich vysněný cíl (právě tak, jako by si asi mnoho křesťanů přálo, aby jednoho dne byl celý svět křesťanský). Ale rozhodně nevěřím, že dosažení tohoto ideálního islámského cíle je předmětem nějakého reálného vojensko-politického programu.

Hloupost je i jen sama představa jakéhosi všeislámského spiknutí, uvážíme-li jen nepřátelství mezi různými islámskými směry a to, že na rozdíl např. od katolíků nemají sunnité ani šíité žádnou obdobu papeže a celosvětové hierarchické struktury.

Myslím, že ajatolláhové jsou co do náboženského smýšlení na podobné úrovni jako někteří příliš horliví křesťané (např. mnozí američtí evangelikálové, kteří také věří dosti bizarním věcem) nebo židovští extremisté (např. zastánci ideje Velkého Izraele, kteří stabilně zasedají v izraelském parlamentu a někdy i ve vládě).

Je myslím zcela prokázáno, že íránští ajatolláhové nemají cokoli společného s Bin Ládinovou Al Kajdou (právě tak, jako s ní neměl nic společného ani nábožensky velmi vlažný Saddám Husejn) a že tedy nemají nic společného s teroristickými útoky v Evropě.
Ajatolláhové však určitě podporují palestinský odboj, a to asi včetně jeho nejodpudivějších teroristických forem.

Takže k otázce v nadpisu – jsem přesvědčen, že ti ajatolláhové jsou skutečně jen "papíroví tygři", tedy strašáci, kteří se některým lidem velice hodí jako ideální náhražka za skutečně nebezpečného padlého tygra komunismu. Tento nový strašák je velmi účinný hlavně proto, že silně působí na xenofobní instinkty velké části populace, přesně stejně, jako působil po celá staletí strašák židovský, včetně absurdních pověr a la Anežka Hrůzová. Samozřejmě, že velmi silně působí i nepopiratelný fakt existence islámského terorismu (který ale není příliš intenzivnější než některé jinak motivované terorismy 20. století). Velice vhod přišly brzy po skončení studené války také vlivné akademické studie na téma “střetu civilizací”.

Západ je teď prostě nesrovnatelně silnější než jakýkoli „islámský nepřítel” a žádné opravdu vážné nebezpečí mu z tohoto směru nehrozí. To je zásadní rozdíl od situace v době studené války, kdy sovětský komunismus takovým opravdu vážným nebezpečím byl – byl prakticky stejně vojensky silný, měl poměrně atraktivní vojensko-politicko-ideologický světovládný program i prostředky k jeho realizaci. Byl to prostě protivník stokrát silnější a nebezpečnější než ti dnešní islamisté. Někteří mi ovšem namítají – “ale komunisté byli racionálnější, protože nevěřili na ty panny v ráji, a tak nebyli ochotni riskovat sebezničení”. Jak už jsem řekl, tento argument mi připadá falešný a hloupý...

Provedené či chystané preventivní útoky na domělé či skutečné "islamistické státy" (Irák, Írán) jsou evidentně spíše zástěrkou pro něco jiného (ropa, strategické záměry...). V každém případě jsou to podle platného mezinárodního práva zločiny a jejich jediným výsledkem může být pouze další nárůst protiamerické resp. protizápadní nenávisti v muslimském světě a eskalace terorismu (pokud ovšem nesáhneme k nějakému “konečnému řešení”, což tedy doufám, že neučiníme...). Pokud to ovšem někdo považuje za celkem přijatelné prostředky k jakémusi dlouhodobému “pěstování si nepřítele”, tak je to myslím nesmírně riskantní (a vpravdě odporná) politika.

Vážným problémem je jistě nárůst muslimské populace v několika zemích EU a její kulturní oddělenost od většinové společnosti. Mezi těmito lidmi je určitě spousta potenciálních teroristů a fanatiků. Jsem zvědav, za jak dlouho budou evropské státy schopny tento sociální problém řešit. Je zarážející, že se jím zatím asi moc nezabývají a setrvávají u přehnaně liberální imigrační politiky a přemrštěného konceptu multikulturalismu. Myslím, že správným řešením je přiměřený tlak na asimilaci po vzoru amerického “tavicího kotle”.

Pokud chceme skutečně řešit existující a zjevně vzrůstající nepřátelství mnoha muslimů vůči “Západu”, či spíše hlavně vůči USA, máme asi dvě základní možnosti – vojenskou sílu, resp. mírové přístupy založené na pochopení zdroje onoho nepřátelství. Ačkoli je to v naší společnosti poněkud tabuizované téma, je myslím naprosto zřejmé, že hlavním zdrojem onoho nepřátelství je dlouhodobě naprostá a bezvýhradná podpora Izraele ze strany USA. Člověk se někdy nemůže zbavit dojmu, jako by americká zahraniční politika na Středním východě byla prostě diktována Izraelem. Šikovnost, s jakou dokáže maličký Izrael přimět amerického obra k vykonávání jeho zájmů a efektivita (nesporně velmi mocné) pro-izraelské lobby v Americe je skutečně obdivuhodná.

Toto je ale už téma na nějaký příští blog...