Uplynulý týden se opět zapíše zlatým písmem do dějin naší krásné země a naší mladé demokracie. Náš nejlepší ministr zahraničí za posledních několik set let po nedávném uznání Kosova opět přidal další krásný záznam do historie svého slavného rodu – podepsal s půvabnou americkou ministryní národem toužebně očekávanou smlouvu o dočasném pobytu amerických.... vlastně, co to pletu - DOHODU MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A SPOJENÝMI STÁTY AMERICKÝMI O ZŘÍZENÍ RADAROVÉ STANICE PROTIRAKETOVÉ OBRANY SPOJENÝCH STÁTŮ V ČESKÉ REPUBLICE.

Ta, jak známo, zajistí naši zemi, ale i naše spojence, proti stále aktuálnějšímu nebezpečí íránského útoku balistickými raketami nesoucími zbraně hromadného ničení. Tento útok je zcela evidentní – hlásili to v rozhlase a psali o tom v novinách.

Před několika měsíci sice jeden významný a neobyčejně výmluvný zastánce amerického radaru v Brdech v internetové diskusi napsal:
"Írán (a dokonce ani KLDR) se nechystají napadnout Evropu ani USA, neboť by to bylo to poslední, co by udělaly. Nikdo, kdo o tom alespoň něco ví, o této alternativě ani neuvažuje. Možná ji někdo používá jako jednoduchý propagandistický nástroj, ale spíš mám pocit, že s ní často přicházejí odpůrci radaru, aby měli co zesměšňovat."

Je ovšem vidět, že se mýlil (pokud ovšem nejsme svědky neobyčejně úspěšné a rafinované infiltrace odpůrců radaru do sdělovacích prostředků, jakož i do českých a amerických vládních kruhů, kteréžto nám stále přesvědčivěji dokazují, že íránská hrozba je naprosto reálná).
Výše uvedený diskutér totiž zapomněl na klíčový aspekt – vedoucí íránští představitelé totiž netouží po ničem více než po mučednické smrti vlastní i celého jejich národa při odvetném úderu. Umožní jim to totiž, jak dobře víme, dostat se rychle do ráje, kde si budou užívat do nekonečna nadpozemských slastí, včetně sexuálních.

Obávám se jen, jestli se ten radar a raketová základna v Polsku stihne do doby íránského útoku postavit. Dosti mě totiž vyděsily záběry z úspěšných testů íránských raket, a ještě více pak článek v Lidových novinách, který ukazoval, že tyto rakety sice ještě nedoletí do naší drahé vlasti, ale již nyní mohou zasáhnout naše slovenské bratry – přinejmenším ty v Košicích, ba snad i v Banské Bystrici.

Neměli bychom se nechat zmýlit vyjádřeními ajatolláhů, kteří tvrdí, že na nás (resp. na země v dosahu jejich raket, mezi které patří kromě východního Slovenska též např. Indie, jižní Rusko, Turecko, Řecko, Egypt, Ethiopie a mnohé další) nezaútočí, a že své rakety vyvíjejí hlavně proto, aby se mohli bránit avizovanému útoku ze strany USA nebo Izraele, resp. aby tyto státy od útoku odradili hrozbou protiútoku. Vždyť i to, že by snad po předpokládaném (a nepochybně zcela oprávněném!) útoku na íránská zařízení pro obohacování uranu chtěli odpovědět nějakým odvetným raketovým úderem, je nebetyčná drzost a jasný důkaz o darebácké podstatě tohoto státu.

Celá tato záležitost vyvolala i další zajímavé diskuse, které v naší společnosti přispěly k vyjasnění některých falešných mýtů.

Tak například někteří odpůrci radarové smlouvy falešně a populisticky argumentují, že jsou proti ní dvě třetiny českého voličstva, a že by se o záležitosti mělo konat referendum. Tito buď naivní nebo záměrní přisluhovači světového terorismu a islamofašismu totiž zapomínají na důležitou zásadu, kterou již před třiceti lety formuloval předseda portugalské komunistické strany, soudruh Alvaro Cunhal – „Většina není pojem aritmetický, nýbrž politický!“.

Jistě – nemůžeme přece brát vážně nějaké nezodpovědné veřejné mínění, které se zatvrzele nedá přesvědčit ani nákladnou vládní kampaní a mediálním mágem kalibru pana Klvani. Referendum je, jak dobře známo, prostředkem, který s oblibou zneužívají nepřátelé standardní zastupitelské demokracie – populisté, ngoisté a elitáři (avšak jako každé pravidlo, i toto je potvrzováno výjimkami, jako bylo např. nedávné drtivé vítězství odpůrců bruselské hydry v irském referendu).

Radarová diskuse také pěkně ukázala pozoruhodný ideový vývoj Zelených, kteří se od dřívějšího naivního pacifismu rychle propracovávají k podpoře výstavby vojenských zařízení. Velmi správně přitom rozeznávají, že nějakých 200 ha lesa v chráněné krajinné oblasti je jen směšnou trivialitou ve srovnání s globálním bojem proti nepříteli, který se evidentně chystá, podobně jako před 70 lety Hitler, ovládnout svět a nastolit v něm totalitní režim.

Je také potěšitelné, že se od záměru zachránit naši křesťansko-židovsko-ateistickou civilizaci nedáme odvrátit námitkami těch, kteří zůstávají pomýlení – ať už jsou to vlády Slovenska, Ruska, či Rakouska. Ještě nám jednou poděkují, až pomůžeme sestřelit íránské rakety, které budou směřovat i na jejich území.

Doufejme tedy, že celá smlouva projde úspěšně i ratifikačním procesem v parlamentu, kde ji podpoří nejen koaliční poslanci, ale i stále větší skupinka zodpovědných a odvážných poslanců s vlastním názorem, které někteří nesprávně a hanlivě označují za tzv. přeběhlíky.

A hlavně doufejme, že i nová americká vláda, která povstane z listopadových voleb, udrží dosavadní úspěšnou a zásadovou zahraničně politickou linii, která přispívá k tomu, že je svět stále bezpečnější (jak často a s oprávněnou hrdostí říká současný americký prezident).

Tato politika je samozřejmě nesmírně nákladná – USA věnuje na zajištění míru a bezpečnosti na celém světě ve svém vojenském rozpočtu kolem 700 miliard dolarů ročně! Je jistě pozoruhodné, že američtí daňoví poplatníci to pro nás ostatní tak ochotně dělají; je smutné, že se jim za to až příliš často nedostává náležitého vděku...

Někteří zlovolní odpůrci demokracie a svobody Američanům předhazují jakési statisíce obětí v Afghánistánu a Iráku, nebo nezbytné speciální výslechové metody, které vydávají za „mučení“. Zapomínají ovšem na to, že veliký a krásný cíl si často žádá i veliké oběti, a že „kdo nic nedělá, nic nezkazí“.
Nezbytnou součástí této cílevědomé politiky je nezištné udržování více než 700 vojenských základen po celém světě.
Doufejme, že se mezi ně brzy zařadí i brdská radarová základna. Je myslím nejvyšší čas, abychom se i my zařadili mezi země, které budou poctěny přítomností americké armády, záštity tábora míru a kapitalismu.