Přes řadu novinových článků a televizních pořadů nadále pokračuje skutečně neúnosná situace ohledně vyřizování vízových formalit cizinců přijíždějících do naší země na dlouhodobé studijní nebo pracovní pobyty.

Tito lidé se musí podle zákona do tří dnů zaregistrovat v úřadovně cizinecké policie (v Praze je to v Koněvově 32). Kapacita tohoto úřadu je nedostatečná, a tak tam lidé stojí ve frontě často již od půlnoci (ba i dříve), aby se na ně někdy během dne dostala řada po otevření v 7:30. Po otevření se během 1-2 hodin dostanou k přepážce, kde si vyzvednou pořadové číslo (jako na poště) a pak již mohou čekat, až na ně přijde řada u některé přepážky. Problém je v tom, že se vydává pouze tolik čísel, kolik se jich očekává zvládnout během příslušného dne. Takže pokud je vydáno pouze 500 čísel, musí těch zbývajících několik set dalších odejít domů a příště přijít ne ve 3:00, ale raději ve 22:00 předchozího dne. Netřeba říkat, že noc strávená (často opakovaně) na chodníku Koněvovy ulice není nejskvělejším uvítáním v zemi, o které zpíváme „zemský ráj to na pohled“.

Další komplikace se dostavují proto, že podle platných předpisů je i tento úřední úkon prováděn v úředním jazyce této země, tedy češtině. Touto krásnou řečí ovšem málokterý z přicházejících cizinců vládne, a tak je praktickým řešením to, že místo onoho cizince proceduru absolvuje nějaký český známý vybavený plnou mocí. Ten může lépe reagovat na vzniklé komplikace typu nesprávně vyplněného formuláře.

Já sám jsem si to minulý týden záměrně vyzkoušel na vlastní kůži – do mé laboratoře přišla na roční stáž thajská studentka. Zkusil jsem ji zaregistrovat u přepážky pro kratší pobyty (v těchto případech se nemusí do té hrozné noční fronty). U této přepážky se jednak provádí registrace krátkodobějších pobytů určitých typů víz a současně se tam poskytují informace. Takže pokud se chcete třeba jen na něco zeptat, musíte se postavit do této fronty, jelikož je tam pouze jediný úředník, který registruje i podává informace.
Po dvou a půl hodinách se zdálo, že již tak za půl hodiny na mě přijde řada. Ale ouha – spadly počítače... Pak se tedy jen vydávaly informace, a já jsem se dozvěděl, že u téhle přepážky by moji thajskou studentku stejně nezaregistrovali, a že je potřeba jít do té půlnoční fronty (někdy prý stačí přijít i jen v 5:00!).

Pro instituce jako jsou ústavy Akademie věd nebo vysoké školy je tento problém obzvláště palčivý, protože k nám přichází velký počet zahraničních studentů a pracovníků. Ti všichni musí projít výše popsanou procedurou (resp. to za ně musí udělat někdo z nás vybavený plnou mocí).

Skutečně nechápu, jak je možné, že ministerstvo vnitra tento letitý skandální problém neřeší. Vždyť je to obrovská ostuda pro naši zemi! Snažíme se dostat do našich ústavů, laboratoří a fakult nadané lidi z celého světa – měli bychom jim tedy cestu k nám uhlazovat, nikoli jim házet klacky pod nohy.

Podívejte se, co se o tom ukazuje na internetu zde, zde, zde.

Skvělý je popis anabáze americké studentky (ještě před přestěhováním úřadovny z Olšanské ulice do Koněvovy).

Je jasné, že hlavním problémem je nedostatečná kapacita úřadu. Kdyby bylo několikanásobně méně poštovních úřadů, jistě bychom také museli trávit dlouhé hodiny ve frontách na odeslání dopisu. Heslo “snižovat počet úředníků” zní sice hezky, ale v případě cizinecké policie nás tohle šetření přichází zatraceně draho.
Proč by třeba nešlo zřídit několik úřadoven v několika pražských obvodech? Jedna z nich by mohla být třeba v budově AV nebo rektorátu UK a sloužit speciálně cizincům přicházejícím na tyto instituce.

Možná i za nynější situace nedostatečné kapacity by šlo udělat aspoň malé zlepšení – pořadová čísla by se mohla vydávat ne na jeden den, ale kontinuálně – s tím, že by na člověka mohla přijít řada za několik dní (hrozilo by ovšem nebezpečí, že by se to postupně protáhlo třeba na půl roku...).

Myslím, že za tuto ostudu České republiky si můžeme tak trochu sami. Kdyby na nápravu tvrdě a systematicky tlačila akademická veřejnost (rektoři, předseda AV, ředitelé ústavů, petice a otevřené dopisy s tisíci podpisů adresované ministrovi vnitra a poslancům), snad by se to změnit muselo...
Myslím, že je nejvyšší čas s tím začít!