Jsem blábolící stařík!
Dne 30.4.2021 mi přišla předžalobní výzva podepsaná JUDr. Tomášem Nielsenem, abych se veřejně omluvil za své výroky o negativním vlivu některých veřejně známých osobností zpochybňujících závažnost onemocnění covid-19, a zaplatil spolku s poněkud nepřípadným názvem „Zdravé fórum“ sumu 200.000 Kč. Pokud bych tak neučinil, měl bych se obávat „žaloby k příslušnému soudu, včetně vymáhání nemajetkové újmy v plné výši“. JUDr. Nielsen mě ještě upozornil, že „řešením této věci z hlediska zásahů do práv mého klienta není nijak dotčena Vaše případná trestněprávní odpovědnost“.
Jistě se nelze divit tomu, že od onoho osudného dne mě neustále sužovaly obavy, nemohl jsem spát, přemítal jsem, jestli tu nemalou částku (odpovídající téměř mé týdenní mzdě!) mám či nemám poslat. Nakonec zvítězila moje hamižnost, nic jsem neposlal, a pak už jsem jen co chvíli očekával obsílku k soudu. Jiskřička naděje svitla, když jsem byl upozorněn, že na stránkách onoho (ne)Zdravého fóra se objevilo oznámení o tom, že státní zastupitelství se trestním oznámením odmítlo zabývat. JUDr. Nielsen shrnul zdůvodnění státního zastupitelství tak, že moje vyjádření „nemohou mít na veřejnost žádný dopad, protože se jedná o názor člověka, který neví, co říká”. A dále tam bylo citováno přímo z onoho zdůvodnění:
„Autor článku v zásadě polemizuje se zvolenými postupy, kdy přebíhá od jednoho tématu k druhému a bez hlubšího exkurzu do problematiky zmiňuje různé postupy s případným zmíněním neznámého zdroje... Dovozování autora o dosahu a ovlivnění činnosti vlády v rámci přijímání opatření, jakož i další jsou zcela laické a bez jakéhokoli hlubšího obsahu.”
Ano, musím sebekriticky přiznat, státní zastupitelství velmi správně postřehlo, že moje kvalifikace profesora imunologie přednášejícího na Karlově univerzitě již 35 let je zcela nedostatečná. A pokud jde o to, že jsem člověk, který neví, co říká (jak trefně uvádí JUDr. Nielsen), dostávám se tím do lichotivé blízkosti jedné slavné literární postavy, která byla jak známo “superarbitrovaná pro blbost”.
Řekl bych, že situaci nejpřesněji vystihl zdejší nejlepší covidový expert a přední představitel (ne)Zdravého fóra, pan Tománek (který nade mnou zajisté ční jako intelektuální gigant), když mě trefně nazval „blábolícím staříkem“.
********************************
A na závěr vážně:
Moc děkuji kolegům blogerům Milanu Kubrovi a Janu Šternovi, že se mě zastali! Až se červenám rozpaky nad tou chválou…
Jistě se nelze divit tomu, že od onoho osudného dne mě neustále sužovaly obavy, nemohl jsem spát, přemítal jsem, jestli tu nemalou částku (odpovídající téměř mé týdenní mzdě!) mám či nemám poslat. Nakonec zvítězila moje hamižnost, nic jsem neposlal, a pak už jsem jen co chvíli očekával obsílku k soudu. Jiskřička naděje svitla, když jsem byl upozorněn, že na stránkách onoho (ne)Zdravého fóra se objevilo oznámení o tom, že státní zastupitelství se trestním oznámením odmítlo zabývat. JUDr. Nielsen shrnul zdůvodnění státního zastupitelství tak, že moje vyjádření „nemohou mít na veřejnost žádný dopad, protože se jedná o názor člověka, který neví, co říká”. A dále tam bylo citováno přímo z onoho zdůvodnění:
„Autor článku v zásadě polemizuje se zvolenými postupy, kdy přebíhá od jednoho tématu k druhému a bez hlubšího exkurzu do problematiky zmiňuje různé postupy s případným zmíněním neznámého zdroje... Dovozování autora o dosahu a ovlivnění činnosti vlády v rámci přijímání opatření, jakož i další jsou zcela laické a bez jakéhokoli hlubšího obsahu.”
Ano, musím sebekriticky přiznat, státní zastupitelství velmi správně postřehlo, že moje kvalifikace profesora imunologie přednášejícího na Karlově univerzitě již 35 let je zcela nedostatečná. A pokud jde o to, že jsem člověk, který neví, co říká (jak trefně uvádí JUDr. Nielsen), dostávám se tím do lichotivé blízkosti jedné slavné literární postavy, která byla jak známo “superarbitrovaná pro blbost”.
Řekl bych, že situaci nejpřesněji vystihl zdejší nejlepší covidový expert a přední představitel (ne)Zdravého fóra, pan Tománek (který nade mnou zajisté ční jako intelektuální gigant), když mě trefně nazval „blábolícím staříkem“.
********************************
A na závěr vážně:
Moc děkuji kolegům blogerům Milanu Kubrovi a Janu Šternovi, že se mě zastali! Až se červenám rozpaky nad tou chválou…