V souvislosti s nynější fází pandemie a s očkováním se objevuje řada nejasností, které si žádají objasnění:

1) Jak srovnatelná je ochrana získaná očkováním versus proděláním nemoci? Zjednodušeně se dá říci, že imunitní status očkovaných a rekonvalescentů je obdobný. Průměrně ale vzniká víc těch nejdůležitějších protilátek (neutralizačních, tedy blokujících nasednutí viru na jeho buněčné receptory) víc po očkování. A zdaleka nejvíc jich vzniká po očkování lidí, kteří onemocnění prodělali. Není prozatím známo, jestli je imunita získaná proděláním nemoci trvanlivější než ta získaná očkováním, či naopak. Je známo, že imunita proti třem „hodným“ koronavirům, které se v populaci běžně vyskytují a vyvolávají lehká respirační onemocnění, trvá jen několik měsíců – u viru SARS-CoV-2 je to určitě víc. Je známo, že u několika procent pacientů se během infekce tvoří škodlivé autoprotilátky proti interferonům, které snižují účinnost imunitní odpovědi.

2) Proč je lepší získat imunitu proti covidu očkováním než proděláním nemoci? Připadá mi až trapné na takovou otázku odpovídat – takže jen stručně. Covid-19 je závažné onemocnění, na které umírá několik procent infikovaných z rizikových skupin. U lidí méně rizikových (mladých a zdravých) je těch úmrtí sice jen asi 2 promile, ale i relativně mírný průběh není nic příjemného, několik procent pacientů skončí v nemocnici, a u nějakých 20% hrozí dlouhodobé (několik týdnů až měsíců) komplikace (tzv. dlouhý covid). Naproti tomu u očkování jsou vážnější komplikace jen velmi vzácné – asi tak tisíckrát méně časté než v případě onemocnění. Je až nepochopitelné, jakým internetovým nesmyslům o očkování lidé věří, je nepochopitelné, že snad až čtvrtina zdravotních sester a snad 10% lékařů se nechce dát očkovat…

3) Lze považovat přítomnost specifických protilátek po prodělání nemoci za obdobný indikátor „bezinfekčnosti“ jako potvrzení o ukončeném očkování? Na tuto trochu kontroverzní otázku bych stručně odpověděl – „asi ano“.

4) Je potřeba očkovat i lidi, kteří covid prodělali? S několikaměsíčním odstupem od uzdravení z covidu se to určitě doporučuje. Očkováním se významně posílí imunita získaná proděláním nemoci; rizika očkování jsou naprosto minimální. Domněnky, že vysoké hladiny protilátek v krvi rekonvalescentů mohou při očkování způsobovat nějaké problémy, jsou liché.

5) Bude potřeba dávat třetí dávku vakcíny? Mohlo by to být důležité. Zvláště u starých lidí je účinnost jakéhokoli očkování snížená, což může být kompenzováno právě tou dodatečnou dávkou.

6) Je potřeba očkovat děti? U dětí je průběh infekce ve velké většině případů mírný nebo dokonce bezpříznakový. Vyskytují se u nich však vzácné, ale závažné komplikace (tzv. syndrom multisystémové zánětlivé odpovědi, PIMS-TS), takže jejich očkování má význam.

7) Jak důležitá je ochranná role tzv. buněčné imunity ve srovnání protilátkami? Existují nejméně tři základní imunitní zbraně proti virovým chorobám – interferony I. typu (bílkoviny navozující v buňkách tzv. antivirový stav, který ztěžuje virům infekci), protilátky (bílkoviny produkované buňkami zvanými B-lymfocyty, které se váží na povrch viru a brání mu nasednout na hostitelské buňky) a tzv. cytotoxické (zabíječské) T-lymfocyty (Tc), které rozpoznávají infikované buňky a zabíjejí je, aby se nestaly zdrojem dalšího šíření infekce (ty jsou podstatnou součástí tzv. buněčné imunity). Do oné buněčné části imunity patří také tzv. pomocné T-lymfocyty (Th - ty pomáhají B-lymfocytům dělat kvalitní protilátky), a dále paměťové B-lymfocyty (ty jsou i po velmi dlouhé době stimulovány opětovným stykem s virem a velmi rychle pak začnou produkovat kvalitní protilátky). Často se lze setkat s tvrzením některých odborníků, že i lidé, u kterých nedetekujeme přítomnost antivirových protilátek, jsou chráněni onou buněčnou imunitou (hlavně těmi zabíječskými buňkami Tc). Ve skutečnosti není známo, jak významná je u covidu-19 role těchto buněk. Naproti tomu je zcela jasné, že hlavní ochrannou roli hrají specifické protilátky (typu IgA, IgM a IgG) produkované v první fázi onemocnění B-lymfocyty, resp. později paměťovými B-lymfocyty. Ideální je, když kvalitní protilátky v dostatečném množství zajišťují tzv. sterilizační imunitu, tedy stav, kdy virus vůbec nestačí žádné hostitelské buňky infikovat, protože je po průniku do organismu rychle obalen blokujícími protilátkami. Po delší době poklesne zpravidla hladina protilátek na nedostatečně nízkou úroveň, takže může dojít k sekundární infekci. V takové situaci však rychle zasáhnou paměťové B-lymfocyty (podporované paměťovými buňkami Th), které se rychle pomnoží a začnou chrlit velká množství blokujících protilátek, takže onu sekundární infekci obvykle vůbec nepocítíme.

8) Jakým problémem je postupné klesání hladiny protilátek? Postupné klesání hladiny protilátek je zákonité. Jeho rychlost je velmi individuální a záleží na mnoha nepříliš probádaných faktorech. Důležité ale je, že máme v záloze ty paměťové B-lymfocyty (a jejich pomocníky paměťové T-lymfocyty). Životnost a dlouhodobá výkonnost těchto buněk je ale také velmi individuální a závislá na typu viru a mnoha jiných faktorech. Názor, že proti covidu-19 nás ty paměťové buňky chrání velmi dlouho, snad až do konce života, zatím není podložen daty (a ani podložen být nemůže, protože tenhle virus je s námi teprve nějakých 20 měsíců).

9) Mohou i očkovaní lidé šířit infekci? Ještě před dvěma měsíci by odpověď zněla - ano, ale ve srovnání s neočkovanými jen minimálně. Situace se ale změnila s příchodem mnohem agresivnější a již zcela dominantní varianty delta. Proti ní naštěstí stále fungují protilátky získané očkováním a chrání tak očkované proti těžšímu průběhu, ale nezabrání infikování sliznic horního dýchacího traktu. Takoví lidé potom skutečně mohou šířit virus do okolí podobně jako lidé neočkovaní. K tomu, aby se zabránilo i té slizniční infekci, by bylo potřeba, aby imunitní systém vytvářel specifický typ protilátek, tzv. slizniční IgA, které se transportují na slizniční povrch a tam blokují nasednutí viru na buněčný povrch. Jejich produkci nynější vakcíny nedokáží navodit, zatímco při onemocnění zpravidla vznikají (prozatím ale není známo, do jaké míry mohou i rekonvalescenti šířit infekci). V každém případě – pokud by populace byla ve stavu kolektivní imunity, virus by sice mohl nadále v populaci cirkulovat, ale nenapáchal by žádné vážnější škody; lidé by sice mohli mít pozitivní výsledky testů, ale nic by jim nebylo (a téměř nikoho by neohrožovali, protože skoro všichni už by měli ty ochranné protilátky).

*********************************************
Téměř totožný text vyšel dne 18.8.2021 v LN.