Ještě před týdnem jsem si myslel, že na konec covidového tunelu dojdeme až za několik měsíců, až proočkujeme 90% populace, tedy v podstatě všechny dospělé a adolescenty. Teď se mi zdá, že už pravděpodobně stojíme na prahu země zaslíbené zvané „kolektivní imunita“. Vede mě k tomu pohled na velmi příznivá čísla počtu nových případů a hlavně velmi nízké počty hospitalizací a úmrtí. A to i v situaci, kdy už je v platnosti jen velmi málo omezujících opatření, která se navíc dodržují dost ledabyle.

Vysvětlením je, že česká populace je zřejmě již hodně „promořená“. Přispívá k tomu jednak dokončené očkování téměř 60% dospělé populace, a také přesněji neznámý počet lidí, kteří jsou chráněni protilátkami získanými proděláním infekce. Těch je oficiálně něco přes 1.7 milionu, ale ve skutečnosti je jich určitě o dost více. Určitě byla spousta případů, kdy lidé sice měli mírné příznaky, ale otestovat se nešli, aby neměli karanténní komplikace. Další žádné příznaky neměli, a tak neměli důvod k testování. Můj odhad je, že celkem bylo infikováno kolem 50% populace. Samozřejmě, že část z těchto lidí byla následně i očkována, takže počet očkovaných a rekonvalescentů nelze prostě sčítat. Nicméně ten celkový počet pravděpodobně bude přes 8 milionů. Krom toho jistě existuje dost lidí, kteří jsou z neznámých důvodů přirozeně odolní vůči tomuto virovému onemocnění. To, kolik lidí bylo doposud skutečně infikováno, by se dalo přibližně zjistit stanovením specifických protilátek v krvi u reprezentativního vzorku populace. Jedna taková doposud nepublikovaná americká studie došla k závěru, že infikovaných bylo zhruba 4x víc než těch oficiálně diagnostikovaných. U nás to jistě bylo také hodně, protože v důsledku nedostatečných protiepidemických opatření jsme byli v období září 2020 až duben 2021 v přepočtu na počet obyvatel téměř světovými rekordmany v počtu těžkých případů a úmrtí.

To vysoké promoření v důsledku prodělání covidu se teď někomu může jevit jako cosi pozitivního, protože nám to pomůže brzy ukončit ta zbývající omezení a vrátit se k celkem normálnímu životu. Vzpomeňme, že někteří lékaři (jako např. rektor UK Tomáš Zima) dokonce doporučovali, aby se mladí zdraví lidé kontaktům s virem nevyhýbali a získali tak imunitu ekvivalentní té po očkování. Smutnou daní za tu vysokou promořenost ovšem je více než 36 tisíc úmrtí… Kdyby vláda bývala poslechla důsledně rady „promořovačů“ (bohužel i z lékařských kruhů nebo z iniciativy poněkud paradoxně nazvané Zdravé fórum), mohli jsme mít tu dostatečně vysokou promořenost umožňující návrat k normálnímu životu už někdy v zimě. Cenou za to by ale pravděpodobně bylo nějakých 50 tisíc dalších obětí a kolabující nemocnice…

V současnosti sledujeme britský (resp. přesněji řečeno anglický) rozvolňovací experiment. Po úvodním prudkém nárůstu nových případů na více než 50 tisíc denně se čekalo, že tyto počty vyletí ještě mnohem výše, ale nestalo se tak. Opět se zdá, že tam kromě vysoké proočkovanosti zafungovala i relativně vysoká promořenost proděláním nemoci. Nicméně v britských nemocnicích se opět začínají zaplňovat lůžka intenzivní péče a umírá tam kolem stovky pacientů denně (což je ovšem 10 – 20x méně než na vrcholu tamní zimní vlny epidemie).

Hned v úvodu jsem vyjádřil optimistický názor, že jsme už velmi blízko stavu kolektivní imunity a tedy je na pořadu dne i možnost zrušit veškerá povinná protiepidemická opatření, tedy totéž, co učinili v Anglii. Zůstává ale ještě jedna věc k dořešení – máme ještě relativně hodně neočkovaných seniorů. Pokud bychom je co nejdříve naočkovali, mohli bychom se už asi vydat tou britskou cestou k „normalizaci“. Covidová epidemie bude mít (a do značné míry již nyní má) v naší populaci už skutečně charakter podobný sezónní chřipce nebo dokonce i mírnější. A znovu zdůrazněme – není to důsledkem změny viru (naopak – nyní dominantní varianta delta je ve všech směrech horší než to, co bylo před ní), ale zásluhou vysoké proočkovanosti a promořenosti populace.

Situace je od té naší nyní velmi odlišná v řadě „východních“ zemí (Austrálie, Vietnam, Čína, atd.), které doposud velmi úspěšně čelily šíření covidu-19 pomocí protiepidemických karanténních opatření. Taková strategie má ale smysl hlavně jako dočasné opatření před proočkováním populace. Zdá se, že tyto země se tak trochu staly obětí svého dosavadního úspěchu a podcenily nutnost co nejrychlejšího očkování. Věřme, že se těmto zemím podaří zpoždění v očkování brzy dohnat. Je to totiž důležité i pro nás a celý svět. Sníží to totiž riziko vzniku variant viru, které by úplně unikaly protilátkám vyvolaným očkováním nebo dosavadním proděláním choroby. Ty by odstartovaly novou globální vlnu onemocnění a my bychom museli začít úplně znova s protiepidemickými omezujícími opatřeními a vývojem vakcín účinných i proti těmto variantám. Doufejme, že se žádná taková děsivá varianta nevylíhne…

*****************************************

Tento text vyšel v Lidových novinách 5.8. pod názvem "Na prahu zaslíbené kolektivní imunity"