Dne 1.12.2022 jsem zde zveřejnil blogový článek s názvem „Oskar Lafontaine o válce na Ukrajině, NATO a spojenectví EU s USA“, jehož velkou většinu tvořil překlad rozhovoru bývalého německého ministra financí a předsedy SPD Oskara Lafontaina s internetovým portálem Deutsche Wirtschaftsnachrichten (DWN). Příštího dne jsem ale dostal od editora blogů pana Marka Zouzalíks Sr. e-mail, ve kterém mi sdělil, že jsem vážným způsobem porušil Kodex blogera, a to v bodu 2 (Autorská práva a citace zdrojů), konkrétně: „Bloger nesmí zveřejnit pod svým jménem či přezdívkou cizí text nebo jeho část”, s tím, že není přípustné, abych přeložil část rozhovoru, který je autorským dílem třetí osoby a publikoval jej zde. Příspěvek byl proto v souladu s Kodexem blogera odstraněn.

Chci se tímto omluvit za své pochybení a slíbit, jak jsem činíval v dětství, když jsem něco provedl, že to už víckrát neudělám.

Už se mi ozvalo několik čtenářů, kteří se domnívali, že důvody odstranění mého článku byly jaksi cenzurní; prohlašuji, že takové podezření je neoprávněné a že vina je jednoznačně na mé straně.

Aby ale u někoho nezůstávaly jakékoli takovéto pochybnosti, níže uvádím pro čtenáře odkaz na původní rozhovor v němčině a také na článek na portálu Kosa nostra obsahující podstatnou část tohoto rozhovoru přeloženou do češtiny.

Pro ty, kteří nemají čas nebo chuť číst si tyto zdroje, uvádím níže parafrázi hlavních bodů toho, co v onom rozhovoru zaznělo s mým stručným komentářem:

Oskar Lafontaine (někdejší dlouholetý předseda zemské vlády v Sársku, posléze německý ministr financí a předseda SPD, ještě později později předseda levicové strany Die Linke) v rozhovoru s titulkem „Evropa platí za zbabělost svých vlastních vůdců“ např. říká (parafrázuji, necituji!), že:

• Plynovody Nordstream I a II vyhodily do povětří USA, že to lze považovat za čin nepřátelský vůči Německu a že německá vláda chce tento incident zamést pod koberec.

• Bylo by žádoucí stažení amerických vojenských zařízení a jaderných zbraní z Německa a uzavření letecké základny Ramstein, protože NATO již není obrannou aliancí, ale nástrojem k prosazení nároku USA zůstat jedinou světovou velmocí, a protože německé zájmy se neshodují s americkými.

• Evropa by měla v novém světovém řádu mít své vlastní místo a neměla by se nechávat vtáhnout do konfliktů USA s Ruskem a Čínou.

• Chválí částečně emancipované postoje některých dřívějších německých politiků (Willy Brandt, Helmut Schmidt, Helmut Kohl a Gerhard Schröder) a klade je do kontrastu s chováním nynějšího německého kancléře a ministryně zahraničí.

• Odsuzuje ruské napadení Ukrajiny jako neomluvitelné porušením mezinárodního práva, ale připomíná, že západní politici a mainstreamová média ignorují, že to celé začalo již pučem na Majdanu v Kyjevě v roce 2014 a tvrdí, že Ukrajina se od té doby stávala postupně (de facto, nikoli de iure), členem NATO.

• Rusko i Západ nesou těžké břemeno viny za to, že zatím v konfliktu neusilují o příměří.

• Tvrdí, že Již více než 100 let je deklarovaným cílem politiky USA zabránit za každou cenu splynutí německého obchodu a technologií s ruskými surovinami a že vzhledem k tomu pozadí máme co do činění se zástupnou válkou USA proti Rusku.

• Vyjadřuje též názor, že zejména německá SPD zradila odkaz Willyho Brandta a jeho politiku zmírnění napětí a netrvala na dodržování Minské dohody, jejíž realizace mohla předejít nynějšímu ničivému konfliktu.

• Poznamenává, že se Američanům nepodařilo zruinovat Rusko, svrhnout Putina a dosadit v Moskvě loutkovou vládu s cílem získat lepší přístup k ruským surovinám, jak tomu bylo např. v Jelcinově době.

• Západní sankce poškozují západní státy více než Rusko a mohou vést k deindustrializaci, nezaměstnanosti a chudobě. Pracující lidé v Evropě tak platí cenu za světové mocenské ambice USA a zbabělost evropských vůdců.

• Je naléhavě potřeba zajistit ukončení ukrajinského konfliktu, což lze uskutečnit pouze, pokud USA upustí od svého plánu srazit Rusko na kolena. K tomu je potřebná evropská iniciativa, zvláště od Francie a Německa.

• Pokud se nedojde k dohodě s Ruskem ohledně dovozu surovin a energie, bude to mít závažné ekonomické důsledky v Německu a Evropě a pravicové strany v Evropě výrazně posílí.

Tolik Oskar Lafontaine.

Za sebe bych k tomu dodal, že tento významný německý politik mi mluví z duše. Já bych k tomu ještě přidal:

• Daleko více bych zdůraznil odsudek ruské agrese – rozpoutání útočné války je v každém případě nejhorším zločinem. Částečně ji může omluvit jen skutečně naléhavá potřeba předejít např. bezprostředně hrozícímu útoku druhé strany, což určitě nebyl tento případ.

• Je mi líto, že Německo nesetrvalo ve své původní politice neposkytování zbraní Ukrajině (jak doposud činí Rakousko, Maďarsko, Irsko, Švýcarsko, Izrael, Kypr, Gruzie, Malta, Srbsko, o velké většině mimoevropských zemí nemluvě).

• Kdyby bylo po mém, mělo by Česko vystoupit z NATO a být neutrální podobně jako Rakousko. A podobně jako Rakousko nebo Maďarsko by nemělo dodávat Ukrajině zbraně, ale maximálně se snažit o co nejrychlejší zastavení bojů. Škoda, že NATO nebylo po pádu SSSR zrušeno podobně jako Varšavská smlouva, nebo alespoň nezačalo plně respektovat svoji původně deklarovanou hlavní zásadu, tedy “…urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.”

• Česko by v naopak žádném případě nemělo uvažovat o nějakém oslabení či dokonce zrušení členství v EU, ale mělo by aktivně usilovat o korekci nynějšího podřízeného postavení EU vůči USA.

• USA považuji za nebezpečného spojence, který by nás velmi snadno mohl vtáhnout do konfliktů sloužících americkým, ale nikoli českým resp. evropským zájmům. Obávám se, že USA chtějí silou řešit to, že Čína je brzy ekonomicky a technologicky předčí. Doufám, že EU se nedá přimět k tomu, aby k vlastní škodě nastoupila cestu omezování hospodářské spolupráce s Čínou (a dalšími zeměmi skupiny BRICS), kterou by si přály USA.

• Myslím, že světová veřejnost má právo vědět, jak to bylo s likvidací těch dvou baltských plynovodů. Je zcela absurdní věřit, že si to provedli Rusové sami. Právě tak je nutné pravdivě vyjasnit zásadní rozpory ve vysvětlení toho zničení obilního skladu a zabití dvou polských občanů ukrajinskou raketou poblíž polsko-ukrajinské hranice. Jak je možné, že ukrajinský prezident tvrdil, že má od své armády nepochybné důkazy o tom, že to byla ruská raketa? Těžko se lze zbavit dojmu, že ta raketa ve skutečnosti explodovala přesně tam, kde měla, a že to byl zpackaný ukrajinský pokus o zatažení Polska a NATO do přímé účasti ve válce. Je mimořádně znepokojivé, že naše ministryně obrany ukrajinskému tvrzení okamžitě uvěřila a vyzývala k patřičné odvetě. Obávám se, že někteří, zvláště polští, pobaltští, ale i čeští politici by neměli s přímým zapojením NATO žádný problém.

• Jsem zklamán z toho, že se v Česku neetablovala nějaká solidní platforma „mírového hnutí“, která by se soustavně snažila pozitivně ovlivňovat veřejné mínění a českou zahraniční politiku. Je to asi do značné míry tím, že veřejně známé osobnosti zastávající postoje k ukrajinskému konfliktu podobné třeba těm Lafontainovým, se často vzájemně názorově zásadně liší v jiných otázkách. Nějaké prohlášení takové názorové platformy by sice nemělo na vývoj situace pražádný vliv, ale alespoň by snad mohlo přispět k oslabení vlivu těch našich politiků, kteří by si přáli přímé vojenské angažmá Česka a NATO v té tragické válce.

Doufám, že tentokrát jsem Kodex blogera neporušil…
A doufám, že už se mi konečně podaří dostat na svoji názorovou stranu i momentálního „krále blogerů“ dr. Honzáka ;-) .