Míroví štváči

18. 02. 2023 | 15:18
Přečteno 5278 krát
Následující text mi nepřijali do jednoho mnou oblíbeného významného deníku. Na podobné téma jsem absolvoval před několika dny poněkud zvláštní rozhovor s Barborou Tachecí (mluvila tam téměř více než já, ale myslím, že jsem se nedal…). Ale nakonec myslím, že ten rozhovor byl vlastně takovou docela dobrou propagací výzvy Mír a spravedlnost , která už získala přes 13.000 podpisů.
A teď ten odmítnutý text:


Brzy to bude rok, kdy Rusko zahájilo brutální agresi proti Ukrajině. Nemá už valný smysl poukazovat na to, že k tomu pravděpodobně vůbec nemuselo dojít, kdyby Západ dlouhodobě neignoroval ruské, jakkoli paranoidní, bezpečnostní obavy pramenící z rozšiřování NATO k ruským hranicím, a kdyby nebylo neochoty Ukrajiny a jejích spojenců naplňovat Minské dohody z roku 2015 o mírovém urovnání konfliktu na Donbasu.

Konflikt je čím dál krvavější, kolem 20% rozlohy Ukrajiny je okupováno, ukrajinská města jsou ničena, žádná strana momentálně nevítězí. Jak Rusko, tak Ukrajina a její spojenci dodávající jí zbraně a poskytující masivní ekonomickou podporu ale zjevně věří ve vlastní konečné vítězství.
Zdá se, že mnoho našich, ale i ostatních evropských občanů, je přesvědčeno o nutnosti a hlavně reálné možnosti udolat Rusko dlouhodobou vojenskou pomocí bez ohledu na to, že i v případě úspěchu si to vyžádá obrovské lidské a materiální oběti na straně napadené Ukrajiny. To je snadno pochopitelné – základní morální instinkt nám říká, že je-li napaden někdo slabší surovým útočníkem, je třeba mu pomoci i za cenu nějaké vlastní újmy, a že útočník musí být potrestán. Takováto strategie je oficiálně deklarována i většinou vlád zemí Západu v čele s USA (americký ministr obrany loni na jaře řekl, že Rusko musí být vojensky poraženo „i kdyby se měla pohnout země a nebe“). Na druhé nelze ignorovat obavy, že tato válka by snadno mohla nekontrolovaně eskalovat, zachvátit celou Evropu a nakonec přerůst i v katastrofální světový jaderný konflikt.

Deklarovanou strategii Západu porazit Rusko za každou cenu a bez ohledu na velikost ukrajinských obětí ale nesdílí řada velmi významných zemí, jako je Čína, Indie, Indonésie, JAR, Brazílie, Mexiko, či Izrael, jejichž představitelé, podobně jako papež František, opakovaně vyzývají k příměří a zahájení diplomatických jednání. Ostatně zbraně Ukrajině nedodávají ani západní země jako je Maďarsko, Rakousko, Irsko, Švýcarsko, Chorvatsko či Srbsko a k protiruským sankcím se nepřipojuje většina ostatních států světa. Některé průzkumy veřejného mínění ukazují, že ani u nás a v dalších zemích EU nepodporuje poskytování zbraní Ukrajině většina občanů.

Před několika týdny byla zveřejněna výzva „Mír a spravedlnost“, kterou již podepsalo více než 13 tisíc lidí. Spolu s bývalým českým ministrem zahraničí Janem Kavanem a novinářem Matějem Stropnickým jsem jedním z jejích hlavních iniciátorů. Její text stručně řečeno vyzývá naši vládu, aby se zasadila o co nejrychlejší příměří, v jehož rámci by byly zastaveny dodávky zbraní a zahájeny vážně míněné snahy o diplomatické řešení. Zcela záměrně tam nenavrhujeme žádné konkrétní řešení, protože jeho nalezení by bylo samozřejmě úkolem těch profesionálních diplomatů. Jsme si samozřejmě dobře vědomi toho, že takováto výzva v současné situaci těžko může mít nějaký reálný dopad, ale věříme, že je potřebné vnést do veřejné diskuse i onen doposud do značné míry ignorovaný aspekt strašného lidského utrpení, zabíjení, mrzačení a ničení. Samozřejmě je mi nepříjemné, že po zveřejnění této výzvy jsme byli zahrnuti mnoha ostrými výtkami (nejen od jednotlivců ale i od nejméně dvou „kolektivů pracujících“ - Rady Učené společnosti a spolku Sisyfos), že se de facto stavíme na stranu ruského agresora a ignorujeme základní etické principy spravedlnosti. Jeden vlivný komentátor naši výzvu nazval „esencí hnusu“ a její organizátory „mírovými štváči“, atd.

Myslím, že současná situace je následující:

Nynější oficiální západní názor je, že vytrvalými dodávkami zbraní a všestrannou ekonomickou podporou (bez ohledu na výši ukrajinských lidských a ekonomických ztrát) lze Rusko za nějakou dobu (třeba i několika let) udolat, takže prohraje a bude dosaženo ukrajinsko-západního vítězství - tedy návratu všech doposud Ruskem okupovaných území Ukrajině, v optimálním případě i potrestání agresora nějakým mezinárodním soudem, případně následného rozpadu Ruska a/nebo nastolení prozápadního režimu v Moskvě. A pokud to půjde podle tohoto scénáře, nedojde k rozšíření konfliktu na přímý vojenský střet Ruska se Západem, resp. ke světovému jadernému konfliktu. Cenou za takové vítězství by byla masivní devastace části ukrajinského území a několik set tisíc (možná několik milionů) zabitých a mnohem více zmrzačených Ukrajinců (a pochopitelně na ruské straně podobně, možná i víc lidských obětí). Poznamenávám, že i pro mě by byl tento scénář optimální, ale jen za předpokladu, že to vítězství nad Ruskem nebude trvat příliš dlouho, těch mrtvých a zmrzačených nebudou miliony, a že následné otřesy v Rusku nerozpoutají něco daleko horšího.

Alternativní představitelné scénáře by byly:

1) V důsledku vytrvalé všestranné podpory a bez ohledu na výši ukrajinských lidských a ekonomických ztrát by Rusko začalo jasně prohrávat, došlo by tam k nepokojům a projevům rozpadu státu. V takovém případě by Rusko v nouzi nejvyšší sáhlo k použití jaderných zbraní, konflikt by eskaloval do velké, potenciálně světové války Ruska se Západem směřující ke globální jaderné katastrofě (viz známé rčení o kopající chcípající kobyle nebo kryse zahnané do kouta). Důsledky takového scénáře by byly nepředstavitelné, doslova apokalyptické.

2) Přes vytrvalou všestrannou podporu by se na Ukrajině za nějakou delší dobu začalo nedostávat vojáků, zatímco v Rusku vzhledem k jeho více než trojnásobně početnější populaci nikoli. Rusko by dobylo většinu zničeného ukrajinského území a Ukrajině by nezbylo než přijmout porážku. Variantou tohoto scénáře by bylo uzavření příměří ještě kdykoli před dosažením těchto pro Ukrajinu nepříznivých konců a následné vyjednání míru spojeného s územními ztrátami Ukrajiny na základě přijetí principu menšího zla. Cenou za tento výsledek by byly opět vysoké lidské a ekonomické ztráty, ale menší než v předchozích variantách.

3) V blízké budoucnosti (čím dříve, tím lépe) by Rusko i Ukrajina dospěly k názoru, že žádná z bojujících stran nemá reálnou šanci na vítězství, v souladu s apely mnoha předních světových státníků by bylo uzavřeno příměří za podmínek „status quo“, a jednaly by o budoucím mírovém uspořádání, pravděpodobně v nějakém širším rámci (s účastí USA a dalších západních i nezápadních států). Výsledkem by mohlo nakonec být nějaké nové celosvětové bezpečnostní uspořádání včetně reformy OSN, které by nahradilo ten nynější již nefunkční, anachronický, 75 let starý systém. Cenou za takový výsledek by bylo těch dosavadních 100-200 tisíc mrtvých a zmrzačených Ukrajinců (a podobně na ruské straně), dosavadní obrovské materiální škody, pravděpodobně významné ukrajinské územní ztráty a samozřejmě hluboká frustrace z toho, že agresor částečně uspěl a nebyl potrestán.

To, že většina západní veřejnosti by si přála, aby se realizovala ta úplně první vítězná varianta, je naprosto pochopitelné a legitimní, ale podle mého názoru nerealistické. Obávám se, že spíše se vývoj konfliktu bude ubírat směrem k těm variantám č. 1 a 2, a proto bych preferoval tu poslední, v očích většiny z nás eticky těžko přijatelnou variantu 3.

Při diskusích na toto téma se často uvádějí analogie se situacemi z běžného života – pomoc člověku napadenému na ulici násilníkem nebo násilná akce teroristů. Málokdo ale bere v úvahu, že i v takových situacích je třeba dbát toho, aby taková pomoc neohroženého kolemjdoucího neskončila těžkým zraněním nebo smrtí jak toho útočníka, tak té jeho oběti. Určitě bude lepší snažit se útočníka od násilí odradit, odlákat jeho pozornost a umožnit oběti útěk, apod. – prostě snažit se o „nehrdinskou“ minimalizaci nežádoucích škod. Velmi podobné je, když nějací teroristé zajmou několik rukojmích – za prioritu mají zachránci vždy považovat životy a zdraví těch obětí. Není správné řídit se vždy a zásadně heslem našeho nemoudrého prezidenta „S teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje“.

V úvahách o nepřijatelnosti jednání s agresorem hraje u veřejnosti významnou roli i značně rozšířené přesvědčení, že ruská agrese je cosi bezpříkladného, v nedávné minulosti naprosto neslýchaného, srovnatelného jen s agresivním chováním nacistického Německa. Je ale dobré si připomenout, že podobně násilně a v rozporu s mezinárodním právem se v uplynulých desetiletích chovali i jiní – např. Turecko na severním Kypru (1983), USA na Grenadě (1983) a v Panamě (1989), NATO v Srbsku (1999) či v Iráku (2003). Územní anexe prováděla v uplynulých desetiletích Indie, Indonésie, Maroko nebo Izrael. V těchto případech se zpravidla neobjevily návrhy na nějaké sankce vůči agresorům. Setkávám se i s názorem, že jakýkoli kompromis s ruským agresorem nepřipadá v úvahu, protože „je lepší zemřít než žít v otroctví“. Připomíná to někdejší extrémní protikomunistické heslo z dob studené války "Lieber tot als rot" (propagandisticky ho používali i prohrávající nacisté v poslední fázi 2. světové války). Jen poznamenám – opravdu žilo třeba Finsko po více než 75 let v “otroctví”, když neobyčejně prosperovalo coby neutrální stát s velmi špatnými válečnými zkušenostmi se mocným sovětským sousedem?

A nakonec ještě - když uvažujeme o těch nesmírných ukrajinských obětech, z nichž velkou většinu tvoří mladí vojáci, nemohu nevzpomenout na Krylovu "Píseň neznámého vojína"…

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy