Paní ministryně nám radostně oznámila, že s „Bobem“ podepsala smlouvu (s hezkým názvem SOFA) o pobytu amerických vojáků na plánované základně v Brdech. To je tedy další krok k vybudování americké radarové základny. Chybí už jen poslední důležitý krok - schválení parlamentem.

Paní ministryně říkala, že jednání byla tvrdá a že jsme na Američanech vybojovali důležité ústupky. Z toho, co jsme si přečetli, na mě největší dojem udělalo to, že dostaneme dvě 20 let stará letadla, která si budeme smět na vlastní náklady repasovat a pak s nimi pomáhat Američanům v bojích v Afghanistánu, popř. i jinde. Taktéž mě zaujalo, že USA musí během stavby radaru i jeho provozování dodržovat české zákony.

Taky to tedy asi mohlo dopadnout i tak, že bychom si ta letadla směli koupit za původní cenu a Američané by české zákony v Česku dodržovat nemuseli. Ještě že je paní ministryně tak tvrdá vyjednavačka...


Ale dost legrace - z radarové kauzy se stalo skutečně významné politikum a názory na ni rozdělují i lidi, kteří k sobě mají jinak celkem blízko.

Řada lidí z mého okolí, kterých si jinak velice považuji, je silně „proradarových“. Argumentují tím, že USA je jedinou zárukou naší svobody (protože EU a dokonce i NATO jsou jaksi impotentní). Sdílejí také názor naší současné vlády, že naše svoboda skutečně je, resp. v nedaleké budoucnosti bude, ohrožována z několika stran - militantními islámskými státy a hlavně Ruskem.

Už jsem se k tématu radar na těchto stránkách vyjadřoval vícekrát (tady, tady, tady, zde, a zde), ale přesto bych ještě jednou zopakoval, proč mezi příznivce radaru nepatřím.

1) Oficiálně uváděný argument, že nám nebo našim spojencům hrozí poměrně akutní nebezpečí napadení íránskými (nebo severokorejskými) raketami mi připadá tak absurdní, že ani nestojí za komentování. Trochu lepší je argument, který uvedl pan ministr Schwarzenberg - že je to totiž „pro strýčka Příhodu“. Ze stejného důvodu bychom ale mohli dělat tisíc jiných věcí, včetně spousty zcela absurdních, kterými bychom se „pro každý případ“ zajišťovali proti bezpočtu teoreticky myslitelných rizik v budoucnosti. Proto i tento důvod považuji za falešný.

2) Myslím, že logickým důvodem může být pouze to, že je to součást rozsáhlého systému namířeného proti Rusku.
Argument, že tento systém (včetně raket v Polsku) nemá proti Rusku význam proto, že může zachytit pouze malý počet útočných raket (zatímco Rusko jich má tisíce), také není přesvědčivý - takový systém by byl naopak velmi užitečný po masivní překvapivé likvidaci velké většiny ruských raket.

Je zcela zřejmé, že USA se systematicky snaží obklíčit Rusko stovkami základen. To by jistě bylo životně důležité, pokud bychom stáli proti nebezpečnému, expanzivnímu nepříteli, jakým byl komunistický SSSR.

Dnešní Rusko ale přece už dávno není ona nebezpečná velmoc s totalitní ideologií a světovládnými ambicemi, existuje tam docela drsný kapitalismus a poměrně svobodná společnost. A je to země s dlouhou křesťanskou tradicí, jejíž přínos k evropské a světové kultuře a vědě je obrovský.
Tamní režim je jistě na náš vkus trochu příliš autoritářský, ale nemá nic společného s nějakým „komunismem“, jak se nám neustále snaží někdo namlouvat. Komunisti tam mají mnohem menší politické možnosti než třeba u nás!

Jsem přesvědčen, že Západ by se měl maximálně snažit o co nejlepší vztahy s Ruskem, o co největší hospodářskou i politickou integraci Ruska do Evropy, o vytvoření účinného systému kolektivní bezpečnosti, který by časem nahradil i NATO.
Je myslím očividné, že Rusko vzhledem ke své stále ještě značné ekonomické slabosti nemá žádný zájem na konfrontaci a závodech ve zbrojení.
Nikdo se ale nemůže divit tomu, že se mu nelíbí stále hustší řetězec vojenských základen kolem jeho území, nebo naprosté ignorování slibů, které Západ dával, když se hroutila berlínská zeď a celý sovětský blok. Co by říkali Američané na to, kdyby Rusové začali stavět stovky základen na Kubě, v Mexiku a v Kanadě?

To, že radar skutečně má jakýsi význam v americké strategii proti Rusku se jasně ukázalo během nedávné krize v Gruzii - v této chvíli najednou naši politici a komentátoři ihned začali říkat, že Ruská intervence je jasným důvodem pro postavení brdského radaru. JAK TO, když nám dosud říkali, že je proti Rusku bezcenný?
Jsem hluboce přesvědčen, že politika založená na předpokladu, že Ruska se máme obávat a že je to potenciální vojenský protivník je naprosto nesprávná a těžce poškozuje nejen české, ale i evropské zájmy.
Dnešní strašení Ruskem mi připomíná doby z mého dětství a mládí, kdy jsme neustále slyšeli o akutním nebezpečí ze strany západoněmeckých militaristů a revanšistů.

Dobře si uvědomuji, že ti, kteří se přimlouvají za co nejlepší vztahy s Ruskem (včetně pana prezidenta) mohou být (a často jsou) označováni za jakési „agenty Kremlu“. Ještě před 10 lety jsem byl také takového názoru. Za těch 10 let se ale hodně věcí změnilo - Rusko se evidentně vydalo na správnou cestu, zatímco USA ji spíše opouštěly...
Tím naprosto neříkám, že bychom měli mít za hlavního spojence Rusko - naopak, je zcela samozřejmé, že jsme a máme být pevnou součástí EU a dobrými přáteli a spojenci USA - to se ale přece nemusí vylučovat s tím, abychom byli i dobrými přáteli Ruska?

3) Další nepochopitelnou absurditou je, že toto důležité vojenské zařízení, které by v případě nějakého budoucího konfliktu jistě bylo cílem nepřátelského útoku, má být postaveno v hustě zalidněných středních Čechách, nějakých 60 km od Prahy.

4) Zdravotní a technická bezpečnostní rizika provozu tohoto zařízení neumím posoudit; zdá se mi ale, že jsou soustavně ignorovány a potlačovány kritické posudky některých odborníků.

5) Už zcela neuvěřitelné mi připadají výroky některých „skalních“ obhájců radarové základny. Ti říkají, že umístěním této základny na svém území na sebe sice bereme riziko třeba i jaderného útoku na ni, který by si vyžádal obrovské oběti, ale že by to prostě byla naše splátka za to, co vše pro nás Američané již udělali, a že bychom na takovouto oběť přinesenou věci svobody a demokracie mohli být jen hrdi. Tak tohle mi připadá jako už úplné šílenství...

6) Zastánci radarové základny a našeho co nejtěsnějšího spojení s USA vycházejí z předpokladu, že důležitým a snad hlavním motivem americké politiky je více či méně altruistická obrana a šíření svobody a demokracie ve světě.
Ještě před nějakými 10-20 lety jsem si to myslel také. Avšak nyní, zejména po válce s Irákem, prostě nevěřím, že USA je hodnověrný partner, který nás nevtáhne do konfliktů z nějakých vylhaných důvodů a pouze ve svůj prospěch.
Myslím, že je čím dál zřejmější, že celá americká strategie „boje proti terorismu“ je chybná a nemůže skončit dobře.
Americký radar v ČR, a miliony obyvatel kolem něj, by se mohly stát terčem útoku jenom proto, že USA, bez jakéhokoliv našeho vlivu, zahájí s někým svoji válku, za svoje zájmy.
Jako velmi varovné mi připadá i to, že vlivní američtí politici (např. Bush, Palinová) zcela vážně říkají (podobně jako někteří muslimští fanatici), že se o svých záměrech radí se samotným Bohem...

Stále více se mi zdá, že zájmy USA nejsou se zájmy ČR totožné, že bychom se podle toho měli zařídit a že bychom to měli spolu s ostatními evropskými státy i našim americkým přátelům sebevědomě říkat.
To, že USA nejsou pouze nějakým „bílým rytířem“ bojujícím po světě za ušlechtilé ideály, je jasně patrné z toho, že (stejně jako vždy v minulosti), zcela pragmaticky dlouhodobě tolerují a aktivně podporují spoustu režimů, které rozhodně nelze považovat za svobodné a demokratické.

Je jistě skvělé, že USA dokázaly porazit SSSR ve studené válce, což umožnilo naše osvobození, ale je také pravda, že to bylo především v jejich nejvlastnějším zájmu. A také je třeba pamatovat, že k tomuto tento šťastnému konci studené války zásadním způsobem přispěl jakýsi Michail Gorbačov a jeho spolupracovníci...

7) Výmluvné je, že řada našich spojenců v EU, se k tomuto projektu staví buď kriticky nebo aspoň chladně. Jejich názory bychom určitě neměli podceňovat.

8) Souhlasím s tím, že bezpečnostní otázky, zvláště jejich technické detaily, by neměly být předmětem referenda. Ale z radaru se stalo tak důležité politikum, že považuji za neúnosné, aby politici jeho výstavbu schválili evidentně proti vůli většiny obyvatelstva, zvláště za situace, kdy tato věc nebyla vůbec předmětem předvolebních diskusí a lidé tedy neměli možnost zvolit si politiky i podle jejich postoje k této věci (a umístění cizí (byť spojenecké) vojenské základny na našem území rozhodně žádnou maličkostí není...).
Argumenty typu „lidé jsou příliš hloupí na to, abychom je mohli nechat rozhodovat o tak důležité věci“ mi připadají prostě nepřijatelné. To bychom potom mohli zrušit všeobecné a rovné právo volební - ve volbách přece lidé rozhodují i o mnoha dalších ještě důležitějších věcech...

Takže - doufám, že když už zřejmě referendum opravdu nebude, zabrání ukvapenému a nezvratnému rozhodnutí aspoň parlament. Upřímně řečeno, je to ale asi bláhová naděje...