Rok 2009 začal velmi špatně – v historii nekonečného blízkovýchodního konfliktu se píše další tragická kapitola. Koncem prosince skončilo polovičaté příměří mezi Izraelem a radikálním islámským hnutím Hamas ovládajícím území Gazy. Na jižní Izrael začaly dopadat stovky primitivních palestinských raket, které zabily a zranily několik lidí. Odpovědí byly masivní povánoční nálety, při kterých do dneška zahynulo už přes 400 lidí, zraněno jich bylo několik tisíc, a které ve spojení s blokádou území vytvořily z Gazy skutečné peklo.

Všechny „západní“ země, včetně Česka, zdá se celkem s uspokojením přijaly izraelské vysvětlení, že prostě již nešlo tolerovat neustálé ostřelování palestinskými raketami. Hamas naopak říká, že tyto útoky jsou odvetou za jiné izraelské akce (hlavně trvající blokádu).
Je to prostě jen pokračování nekonečného kolotoče odvety za odvetu, za odvetu, za odvetu...

Podmínky, v jakých žije 1,5 milionů lidí v zablokované Gaze, a to i v relativně mírové době před nynější eskalací, si asi stěží umíme představit. Jistě, život Izraelců v pohraničí poblíž Gazy, sužovaných neustálými poplachy, je jistě také trudný, ale v bombardované Gaze je to určitě nesrovnatelně horší.

Ano, můžeme říci, že si za to mohou Palestinci sami – neměli si zvolit Hamas, ale raději zkorumpovaný Fatah.
Ano, ideálním řešením pro Izrael (ale i pro Palestince) by bylo, aby si Palestinci zvolili nějakou umírněnou politickou reprezentaci, která by bezpodmínečně uznala Izrael a začala budovat ve spolupráci s ním mírumilovný palestinský stát na Západním břehu a v Gaze.
Po těch 60 letech vzájemného násilí, nenávisti a naschválů je to ale evidentně pouhá utopie...

Myslí si ale opravdu někdo, že ta nynější stonásobně silnější izraelská odveta dlouhodobě napomůže vyřešení toho letitého konfliktu? Je to opravdu pragmatické řešení, které zvýší dlouhodobě bezpečnost Izraele a ve výhledu přispěje k nastolení míru? Kdyby tomu tak bylo, jistě bychom mohli (trochu cynicky) říci, že za to ty stovky (a brzy možná tisíce) obětí stojí.
Myslím však, že je tomu právě naopak.
Už mnohokrát se ukázalo, že v oněch končinách prostě nefunguje to, co by asi dobře fungovalo ve střední Evropě („jestli se nevzdáte svého marného odporu a vzdoru, dostanete ještě větší výprask“).
Naopak – každá taková akce, při které hynou a jsou mrzačeni lidé a jsou ničeny jejich domovy, jen posiluje nenávist k Izraeli, jen zvyšuje počet extrémních radikálů ochotných vykonat jakoukoli pomstu. A to nejen mezi Palestinci, ale v celém arabském a muslimském světě.

Tohle je přece dlouhodobě pro Izrael i celý svět zcela kontraproduktivní! Není přece možné eskalovat příště tuto „odvetu“ nesrovnatelně silnějšího Izraele tak, že zahynou ne stovky či tisíce, ale statisíce či miliony nepřátel? Není přece možné spoléhat na nějaké „konečné řešení“ tohoto typu, kdy nakonec žádní nepřátelé nezbudou? Nebo snad někdo myslí, že takové řešení přijatelné je?
Pokud přijatelné není, dostává se ovšem Izrael do dlouhodobě neudržitelné situace. Tu přece nemůže řešit metodou „Ty jsi mě praštil, tak já tě praštím ještě víc, i když si přitom zlomím ruku!“
Násilné (i když formálně snad někdy oprávněné) izraelské akce typu střílení dětských vrhačů kamenů, invaze do Libanonu, nebo bombardování Gazy, dlouhodobě nic neřeší a zakládají jen na ještě horší problémy v budoucnosti.

Než mi někteří čtenáři zase začnou nadávat do antisemitů, chtěl bych jasně říci, že:

- Samozřejmě má Izrael právo na bezpečnou existenci, uznanou všemi zeměmi světa.
- Samozřejmě je nepřípustné, aby na něj někdo střílel rakety, jakkoli směšně primitivní a neúčinné.
- Jistě jsem si vědom toho, že kdyby vůdcové Hamasu mohli, postupovali by proti Izraelcům asi ještě mnohem bezohledněji a brutálněji než jak nyní postupuje Izrael proti Palestincům.
- K palestinským extremistům nechovám pražádné sympatie, a právě proto si myslím, že v boji proti nim by se měly používat skutečně produktivní, a nikoli kontraproduktivní metody. Jsem přesvědčen, že právě to masakrování obyvatel Gazy izraelskými letadly je přesně to, co radikálové pro své cíle potřebují...
- To, co tady říkám, říká stejně, ale mnohem výmluvněji např. proslulý izraelský mírový aktivista Uri Avnery – viz jeho článek „Molten Lead“ (zde)
- Izraelskou politiku ještě ostřeji kritizuje známý britský novinář Patrick Seale (zde), který uvádí i velmi zajímavé detaily např. o dřívější podpoře Hamasu Izraelem, o kterých naši novináři mlčí.

Říkám jen, že „řešení“, které teď vidíme v Gaze, je nejen amorální, ale hlavně totálně kontraproduktivní.

Byl bych samozřejmě hrozně rád, kdybych se mýlil, a kdyby ta současná izraelská akce palestinský odpor zlomila a vedla k nastolení míru.
Vsadím se však, že tomu bude právě naopak. Povstanou jen tisíce dalších ke všemu odhodlaných teroristů a posílí se pozice muslimských radikálů ve všech arabských zemích – kdyby se v kterékoli z těchto zemí konaly opravdu demokratické volby, asi by v nich tito fanatici zvítězili podobně jako Hamas v Gaze...

Je naprosto hanebné, že mezinárodní společenství dosud nebylo schopno znepřátelené strany přimět k nějakému kompromisnímu řešení, a namísto toho jen Arabům i Izraelcům vesele prodává zbraně.
Za ty peníze, které už tento konflikt celý svět stál, mohl být celý ten region už dávno nejrozvinutější oblastí světa...

*******************************
DODATEK 10.1.:

K prakticky stejným kritickým závěrům jako já dochází ve svém článku v Respektu pan Tomáš Klvaňa (známý jako vládní zmocněnec pro proradarovou kampaň). Myslím, že toho jistě nelze podezřívat z antipatií k Izraeli a jeho americkému mocnému spojenci...