Před půldruhým rokem jsem tady napsal příspěvek o tom, že darwinismus rozhodně nemusí být v rozporu s náboženstvím. Tento článek měl docela velký ohlas (diskutuje se pod ním až do dneška!), a tak bych chtěl na podobné téma ještě něco dodat.

Ve svém shora uvedeném článku (a několika obecněji navazujících na téma „věda a náboženství zde , zde , zde, zde a zde) jsem hájil dnes celkem všeobecně rozšířené stanovisko, že biologická evoluce (resp. obecnější proces evoluce celého vesmíru) není v žádném rozporu s trochu modernější formou náboženství, která chápe pojem Bůh trochu jinak a „dospěleji“ než ona poněkud dětinská forma, která bere prvoplánově doslovně vše, co je zapsáno v Písmu, že „samovolná“ biologická evoluce (resp. evoluce vesmíru) může být dobře považována za „metodu stvoření“, resp. průběžného „tvoření“, které směřuje k nějakému vzdálenému, lákavému vyústění. Tento názor je dnes zcela přijatelný pro spoustu teologů i pro nejvyšší představitele katolické církve, kteří na téma evoluce pořádají i seriózní vědecké konference. Mezi předními evolucionisty jsou i vysvěcení kněží (viz např. Pierre Teilhard de Chardin nebo nověji Francisco Ayala).
Vyslovil jsem tam také názor, že ti tradiční věřící, kteří bojují proti evoluční teorii, náboženství v dnešní době de facto poškozují a diskreditují.

V tomto a několika následujících článcích bych tedy chtěl říci něco více o různých směrech kreacionismu, později také o nejznámějších námitkách proti evoluční teorii, které vznášejí, a také o dvou slavných soudních sporech o výuce evoluce v amerických školách.

Chtěl bych ještě poznamenat, že věda dnes skutečně neví, jak a kde život vznikl (jsem přesvědčen, že stejně jako spoustu jiných „nerozluštitelných tajemství“ v nepříliš vzdálené budoucnosti rozluští i tuto vzrušující záhadu), ale považuje za nepochybné, že po vzniku nejjednodušších forem života se začaly uplatňovat evoluční mechanismy, které nakonec vedly k obrovské rozmanitosti životmích forem, včetně člověka. Přirozená variabilita a selekce nejživotaschopnějších variant je považována za jednu z definičních vlastností biologického života.

A ještě bych chtěl poznamenat, že věda samozřejmě nemůže vyvrátit principiálně nevyvratitelnou (a tudíž nevědeckou) hypotézu o nadpřirozených zásazích do našeho světa. Samozřejmě je možno úspěšně hájit názor, že nějaká nadpřirozená mocnost vše zařídila tak, aby měli přesvědčivou iluzi, že se vesmír a život vyvíjí, případně že částečně ponechala část přírody samovolné evoluci a nadpřirozeně stvořila jen některé „majstrštyky“, jako např. člověka. Stejně ale nelze vyvrátit „hypotézu“, že na odlehlých místech se vyskytují (neviditelní) vodníci, rusalky a bludičky...

Dnes tedy něco o základních skupinách anti-evolucionistů (ve skutečnosti je jejich variant mnohem víc, takže uvádím jen ty hlavní).

*************************************

Odpůrců darwinismu, resp. teorie evoluce, je několik hlavních druhů:

A) Kreacionisté - bibličtí fundamentalisté, kteří věří, že svět byl stvořen doslova tak, jak se píše na prvních stránkách Bible. Bůh (jakýsi antropomorfní všemocný hybatel v „duchovním zákulisí“ našeho materiálního světa) v několika dnech stvořil svět a postupně vše v něm. Podle těchto lidí je svět stár pouze něco přes 6000 let, řada původně stvořených druhů nepřežila potopu světa (známe je jako zkameněliny), ale ty dnes existující druhy se zachránily na Noemově arše.

Před několika lety jsem navštívil přednášku cyklu „Darwinův fatální omyl“ pořádaného církví Adventistů sedmého dne. Přednášející (někteří se zvučnými akademickými tituly) tam říkali, že v rajské zahradě po stvoření světa žraly šelmy trávu, neexistovali komáři a jiný obtížný hmyz - ten byl stvořen teprve jako součást trestu za Adamův hřích. Na přímý dotaz z pléna odpověděl jeden z předenášejících, že první lidé byli samozřejmě běloši (nebylo již upřesněno, zda blondýni či bruneti) a součástí tohoto trestu za první hřích bylo zčernání pokožky části Adamova potomstva.
Jiný lektor také přišel s pozoruhodným postřehem, že ti, kteří věří v to, že se člověk vyvinul z opičího předka, se svým chováním značně podobají opicím (přimělo mě to k důkladnému zamyšlení nad sebou samým…).

Mezi takovéto fundamantalisty patří snad až 70% Američanů, včetně jejich nedávného pana prezidenta, a zřejmě také naprostá většina populace v muslimských zemích. V Evropě to (zatím) není až tak špatné...

Velmi aktivním kreacionistou tohoto klasického typu je u nás pan Pavel Kábrt jehož webové stránku skutečně stojí za navštívení – jsou totiž, podobně jako níže uvedené stránky muslimského kreacionisty Haruna Yahya, skvělou ukázkou onoho pyšného amatérského ignorantství charakteristického pro tyto lidi.

B) Kreacionisté „staré Země“. Ti věří ve shodě s vědeckými poznatky, že Vesmír vznikl před cca 14 miliardami let Velkým třeskem, že Země je stará nějakých 5 miliard let, že geologické procesy probíhaly „samovolně“ tak, jak nás to učili naši materialističtí učitelé, ale tvrdí, že život nevznikl a nevyvíjel se samovolně, nýbrž byl postupně tvořen mnoha opakovanými Božími zásahy – nejprve byly před více než miliardou let stvořeny velmi jednoduché jednobuněčné organismy, poté jedndušší mnohobuněčné organismy, v druhohorách ještěři, v třetihorách šavlozubí tygři, mastodonti a podobní tvorové, a před nějakými dvěma sty tisíci let lidé. Pánbůh tedy postupoval tak, že si řekl: „A od zítřka budou nosorožci“ – a stalo se. Některé druhy Božím dopuštěním vyhynuly (viz zkameněliny), jiné se uchovaly a Bůh zřejmě i nadále čas od času pokračuje v jednorázové tvorbě nových druhů, pokud to uzná za vhodné.

Mezi zastánce tohoto názoru patří např. vlivní muslimští kreacionisté – např. Harun Yahya (vlastním jménem Adnan Oktar resp. též zde). Ten rozesílá po celém světě zdarma desetitisíce krásně vypravených šestikilogramových knih formátu A2, ve kterých „dokazuje“ neplatnost evoluce tím, že existuje spousta živočišných a rostlinných druhů, které se po desítky (a někdy stovky) milionů let do dneška téměř vůbec nezměnily (to je sice nepochybně pravda, ale jako „důkaz“ neexistence evoluce je to úplně nesmyslné a dokazuje to jen naprosté nepochopení základních principů evoluční biologie).

C) Dalším druhem anti-evolucionistů jsou zastánci teorie tzv. inteligentního designu („intelligent design“, ID). Ti většinou již evoluci tak docela nepopírají, ale tvrdí, že není založena na známém darwinovském mechanismu přirozené (mutační) variability a přírodního výběru, ale je cílevědomě vedena inteligentním tvůrcem. Zastánci tohoto názoru se někdy z oportunistických důvodů vyhýbají slovu „Bůh“ pro označení onoho „inteligentního designéra“, aby se nedostali do rozporu se zásadou odluky státu a náboženství, a tak snáze dostali svoji nauku do sekulárních (amerických) škol.

Tito lidé většinou dokonce připouštějí spontánní „mikroevoluci“ (vznik drobných variant a odrůd stávajících druhů), ale domnívají se, že pro vznik nového, opravdu výrazně odlišného druhu, je četnost spontánních mutací v genetickém kódu příliš malá a že by tedy ty pouhé stamilióny let k vývoji přirozeným výběrem zdaleka nestačily. Takže říkají, že onen Inteligentní Designér v zákulisí našeho světa prostě manipuluje pravděpodobností výskytu potřebných mutací tak, aby docházelo k vývoji žádoucím směrem. Není tedy třeba hrubého porušování základních fyzikálních zákonů (zachování hmoty a energie), ale stačí jen trochu pomoci náhodě a pravděpodobnosti. Když řeknu: „A teď se dívejte, padne mi desetkrát za sebou šestka!“, může se to klidně stát a nebude při tom porušen žádný fyzikální zákon – jen pravděpodobnost takové události je nepatrná. Pokud však onen Inteligentní Designér má vůli a moc něco takového zařídit, je pro něj hračkou nastrojit v DNA oplozeného vajíčka právě potřebných řekněme 1726 mutací, které jsou nezbytné k tomu, aby se australopithečí samičce narodila dcerka vzezření Raquel Welshové. A není pro něj samozřejmě ani problém, vyvolat stejný soubor mutací během několika málo let i u dvaceti dalších zárodků obou pohlaví australopitheků, takže vznikne pěkná zakladatelská skupinka nového druhu. Další detaily (vyhubení nemožně zaostalých předků, vývoj řeči a kultury) už klidně může obstarat ta mikroevoluce. Ostatně na podobné téma napsal pěknou sci-fi John Wyndham („Midwichské kukačky“) – tam hráli roli inteligentních designérů blíže neurčení mimozemšťané.

Mezi zastánce této varianty kreacionismu patří např. někteří (zvláště američtí) vědci, pro které je ten klasický kreacionismus přece jen už nepřijatelný a trapný.

Je zajímavé, že různé odrůdy kreacionistů a ID-istů mezi sebou nemají příliš dobré vztahy a navzájem se obviňují buď z ideové nepevnosti, nedůslednosti, pokrytectví, nebo naopak ze zpátečnictví diskreditujícího náboženský světonázor.

*************************************

Příště napíšu něco víc o námitkách různých odrůd kreacionistů a „inteligentních designérů“ proti (neo)darwinismu a o neudržitelnosti těchto námitek.