Obama, Blair, Jan Pavel II – šokující zklamání...
Musím se přiznat, že jsem v poslední době zažil několik velkých zklamání.
Prvním je to, co předvádí prezident Obama. Myslím, že je to klasický případ povolebního opuštění slibů, a to zvláště v zahraničněpolitické oblasti. Zdá se, že dělá zhruba totéž, co by na jeho místě dělal McCain nebo i ten zlopověstný GWB.
Zaplať Pánbůh, že aspoň odpískal ten projekt brdského radaru.
Proč ale proboha už dávno nezrušil zcela neúčinné a kontraproduktivní sankce proti Kubě?
Kolik Američanů a jejich spojenců (a samozřejmě Afghánců...) ještě zaplatí životem a zmrzačením za zpackanou válku v Afghanistánu, než odtamtud odejdeme stejně neslavně jako kdysi Gorbačov?
Proč Obama naprosto hanebně připustil, aby Izrael pokračoval ve výstavbě dalších osad na okupovaném palestinském území a tím nadále bránil v řešení letitého blízkovýchodního problému? Diktuje tedy americkou politiku v této části světa nadále stát o rozloze čtvrtiny Česka?
Jak to, že se Obama neostýchal přijmout - naprosto za nic - Nobelovu cenu míru, kterou mu norský výbor udělil zřejmě v jakémsi pominutí smyslů? Příště mu možná dají Nobelovu cenu za ekonomii nebo dokonce za fyziku...
To druhé zklamání je (už po léta) Tony Blair. Před lety se jevil jako úspěšný charismatický politik, vzor pro sociální demokraty celé Evropy. Potom pod vylhanými záminkami zatáhl Británii do irácké války a potřísnil si ruce krví obrovského množství iráckých a stovek britských obětí. Jsem spolu s mnoha dalšími lidmi po celém světě přesvědčen, že pokud by skutečně platilo mezinárodní právo, musel by být spolu se svými americkými politickými přáteli souzen a právem odsouzen mezinárodním soudem. Nyní se konalo jeho veřejné slyšení, které jen potvrdilo, že tento praktikující křesťan nepociťuje žádné pochybnosti, natož výčitky svědomí. Zdalipak si asi někdy položil otázku, jestli by jeho konání schválil zakladatel křesťanství?
Úplně jiného druhu je zklamání, či spíše šok, který jsem zažil, když jsem si včera přečetl, že obdivovaný a respektovaný papež Jan Pavel II praktikoval sebemrskačství. Myslel jsem, že je to něco, s čím se lze setkat jen u nějakých obskurních katolických ultrakonzervativců středověkého ražení a že oficiální názor katolické církve na podobné sebetrýznění je už dávno jasně negativní. Teď se zdá, že to snad bude zesnulému papeži přičteno ještě k dobru při probíhajícím procesu svatořečení.
Je toto vůbec možné???
Prvním je to, co předvádí prezident Obama. Myslím, že je to klasický případ povolebního opuštění slibů, a to zvláště v zahraničněpolitické oblasti. Zdá se, že dělá zhruba totéž, co by na jeho místě dělal McCain nebo i ten zlopověstný GWB.
Zaplať Pánbůh, že aspoň odpískal ten projekt brdského radaru.
Proč ale proboha už dávno nezrušil zcela neúčinné a kontraproduktivní sankce proti Kubě?
Kolik Američanů a jejich spojenců (a samozřejmě Afghánců...) ještě zaplatí životem a zmrzačením za zpackanou válku v Afghanistánu, než odtamtud odejdeme stejně neslavně jako kdysi Gorbačov?
Proč Obama naprosto hanebně připustil, aby Izrael pokračoval ve výstavbě dalších osad na okupovaném palestinském území a tím nadále bránil v řešení letitého blízkovýchodního problému? Diktuje tedy americkou politiku v této části světa nadále stát o rozloze čtvrtiny Česka?
Jak to, že se Obama neostýchal přijmout - naprosto za nic - Nobelovu cenu míru, kterou mu norský výbor udělil zřejmě v jakémsi pominutí smyslů? Příště mu možná dají Nobelovu cenu za ekonomii nebo dokonce za fyziku...
To druhé zklamání je (už po léta) Tony Blair. Před lety se jevil jako úspěšný charismatický politik, vzor pro sociální demokraty celé Evropy. Potom pod vylhanými záminkami zatáhl Británii do irácké války a potřísnil si ruce krví obrovského množství iráckých a stovek britských obětí. Jsem spolu s mnoha dalšími lidmi po celém světě přesvědčen, že pokud by skutečně platilo mezinárodní právo, musel by být spolu se svými americkými politickými přáteli souzen a právem odsouzen mezinárodním soudem. Nyní se konalo jeho veřejné slyšení, které jen potvrdilo, že tento praktikující křesťan nepociťuje žádné pochybnosti, natož výčitky svědomí. Zdalipak si asi někdy položil otázku, jestli by jeho konání schválil zakladatel křesťanství?
Úplně jiného druhu je zklamání, či spíše šok, který jsem zažil, když jsem si včera přečetl, že obdivovaný a respektovaný papež Jan Pavel II praktikoval sebemrskačství. Myslel jsem, že je to něco, s čím se lze setkat jen u nějakých obskurních katolických ultrakonzervativců středověkého ražení a že oficiální názor katolické církve na podobné sebetrýznění je už dávno jasně negativní. Teď se zdá, že to snad bude zesnulému papeži přičteno ještě k dobru při probíhajícím procesu svatořečení.
Je toto vůbec možné???